DOLEŽAL Mikuláš 6.12.1889-1.10.1941

Mikuláš DOLEŽAL
Narození	6.12.1889
Místo narození	Vlásenice u Pelhřimova
Úmrtí	1.10.1941
Místo úmrtí	Praha
Povolání	45- Voják nebo partyzán
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=79260

DOLEŽAL, Mikuláš, * 6. 12. 1889 Vlásenice u Pelhřimova, † 1. 10.1941 Praha, důstojník, účastník 1. a 2. odboje

Pocházel z rodiny chalupníka. 1910 maturoval na české reálce v Telči. Začal studovat strojní inženýrství na tehdejší České vysoké škole technické v Praze, po první státní zkoušce nastoupil jako jednoroční dobrovolník vojenskou prezenční službu u 1. pluku tyrolských myslivců v Innsbrucku. Po vypuknutí války byl přeřazen k 21. pěšímu pluku jako velitel čety (kadet-aspirant), 26. 12. 1914 padl u Baligródu v Karpatech do ruského zajetí. Prošel zajateckými tábory Koroča, Arzamas a Muromja, účastnil se zajateckého samosprávného hnutí a 1. 12. 1915 podal přihlášku do České družiny. V květnu 1916 ho však zařadili v Oděse do Srbské dobrovolnické divize, kde velel četě 1. pluku a bojoval s ní v Dobrudži. 1917 v hodnosti podporučíka přestoupil do zálohy Československé brigády na Rusi v Borispolu u Kyjeva. Od počátku se účastnil formování 8. československého střeleckého pluku jako velitel 1. čety 1. roty, 1. roty a spojovací roty, od března do září 1918 velel spojovací službě 3. československé divize (kpt.). Vytvořil zásady spojovací služby pro celý Československý armádní sbor a zajistil podmínky pro jejich plnění. 2. 10. 1918 byl u Nižného Tagilu raněn. Po vyléčení se stal přednostou telegrafní služby 3. divize a při generálním štábu Československého vojska založil spojovací referát. V létě 1919 obdržel pověření vést evakuační roty na Ruském ostrově ve Vladivostoku a v červenci se vrátil do vlasti. V ČSR byl postupně referentem pro ruskou legii při generálním inspektorátu branné moci (mjr.), 1920 až 1921 velitelem IV. hraničářského praporu ve Vimperku, 1921 zástupcem velitele 5. dělostřeleckého pluku, 1922–23 přednostou 1. a 4. oddělení štábu Zemského vojenského velitelství v Brně, 1923–26 podnáčelníkem tohoto štábu (pplk.). Přitom absolvoval odborná vojenská studia. 1926 převzal nakrátko štáb Zemského vojenského velitelství v Košicích, 1927–30 velel štábu brněnského Zemského velitelství (plk.). 1930 až 1931 byl velitelem 10. pěšího pluku v Brně, 1931–33 prvním podnáčelníkem Hlavního štábu (brigádní generál), 1933–35 velitelem 9. pěší brigády v Českých Budějovicích, 1935–39 velitelem Vysoké školy válečné v Praze (od 1938 v hodnosti divizního generála). Ve dnech mobilizace velel VI. armádnímu sboru v Soběslavi, do výslužby odešel v květnu 1939. Okamžitě po nacistické okupaci se zapojil do vojenské ilegální práce, byl členem ústředního velení Obrany národa a spoluautorem operačních směrnic této odbojové organizace. Zprvu zastupoval velitele Oblastního velitelství Obrany národa pro Velkou Prahu divizního generála Bedřicha Homolu. Jakmile se Homola stal druhým velitelem Obrany národa na území protektorátu, D. ho zastupoval. 4. 8. 1941 byl zatčen gestapem, stanným soudem odsouzen k smrti a ještě týž den v jízdárně bývalých ruzyňských kasáren popraven.

L: J. Galandauer a kol., Slovník prvního československého odboje 1914 až 1918, 1993, s. 33; E. Stehlík – I. Lach, Vlast a čest byly jim dražší nežli život, 2000, s. 40–41; Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945, 2005, s. 58–59; J. Fidler – V. Sluka, Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920–1938, 2006, s. 164–165.

P: VHA Praha – poslužný spis legionáře, kvalifikační listina.

Martin Kučera