BUBNÍK Zdeněk 14.1.1888-23.4.1975: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(BUBNÍK_Zdeněk_14.1.1888-23.4.1975)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 5: Řádek 5:
| místo narození = Praha
| místo narození = Praha
| datum úmrtí = 23.4.1975
| datum úmrtí = 23.4.1975
| místo úmrtí = Klínec (okr. Praha-západ)
| místo úmrtí = Klínec u Davle
| povolání = 40- Hospodářství - ostatní
| povolání = 40- Hospodářství - ostatní


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Zdeněk BUBNÍK
}}
 
'''BUBNÍK, Zdeněk,''' ''* 14. 1. 1888 Praha, † 23. 4. 1975 Klínec u Davle, kriminalista, novinář''
 
Narodil se v rodině novoměstského živnostníka, člena
ústředního výkonného výboru České strany národně sociální.
Po maturitě na klasickém gymnáziu v Žitné ulici v Praze
(1907) studoval B. právnickou fakultu české univerzity
a brzy začal přispívat jako lokálkář do ''Českého slova''. Po univerzitním
absolutoriu (1911) nastoupil jako vedoucí soudní
rubriky do mladočeského deníku ''Národní listy''. V žánru
soudničky se zařadil po bok Rudolfu Těsnohlídkovi, Josefu
Haisovi-Týneckému a Emilu Vachkovi. Koncem první světové
války se zapojil do domácího odboje v okruhu Aloise
Rašína, Františka Síse a Rudolfa Bienerta, byl členem výkonné
administrativy Národního výboru československého.
Od mládí se zajímal o kriminalistiku, ve dnech tzv. převratu
organizoval pražskou pořádkovou službu, od 1. 1. 1919
nastoupil ve čtvrtém (bezpečnostním) oddělení Policejního
ředitelství Praha jako kriminální inspektor. Během 20. let
se vypracoval v nejúspěšnějšího pátrače meziválečného období,
mezi pražskými detektivy se těšil největší popularitě.
Jeho schopnosti plynuly z podrobné znalosti typů zločinnosti
a z formulace zásady opakovatelnosti provedení násilných
trestných činů, dále z osobních styků s pražskou galerkou,
ze studia dějin kriminalistiky a z nepodceňování detailů,
zdánlivě zcela zanedbatelných. Za svého působení u policie
měl stoprocentní vyřešenost všech případů. Pražské pátrací
skupině velel 1920–29. V rozmezí 1929–30 byl vrchním
kriminálním inspektorem Kriminální ústředny, 1930–32
byl pověřen vedením vinohradského policejního komisařství.
Od kriminální policie musel odejít pro nepochopení
nadřízených, kteří mu záviděli úspěchy a finanční odměny
za dopadení pachatelů. Osamostatnil se a 1932–48 vedl soukromou
detektivní kancelář na Václavském náměstí. Úzce
spolupracoval s kriminální policií (po osvobození s Oblastní
kriminální ústřednou Praha). Inspiroval spisovatele E. Vachka
k postavě inspektora Klubíčka a sám se stal předlohou pro
postavu inspektora Boušeho z ''Panoptika hříšných lidí'' Jiřího
Marka. Svoje zážitky vylíčil v dokumentárně cenné knize pamětí.
Pohřben byl v Klínci.
 
'''D:''' Detektiv vzpomíná, 1969.
 
'''L:''' KSN 2, s. 170.
 
'''P:''' archiv autora hesla.
 
Martin Kučera
 
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:40- Hospodářství - ostatní]]
[[Kategorie:40- Hospodářství - ostatní]]
[[Kategorie:1888]]
[[Kategorie:1888]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:1975]]
[[Kategorie:1975]]
[[Kategorie:Klínec]]
[[Kategorie:Klínec]]

Verze z 25. 1. 2017, 15:15

Zdeněk BUBNÍK
Narození 14.1.1888
Místo narození Praha
Úmrtí 23.4.1975
Místo úmrtí Klínec u Davle
Povolání 40- Hospodářství - ostatní
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43106

BUBNÍK, Zdeněk, * 14. 1. 1888 Praha, † 23. 4. 1975 Klínec u Davle, kriminalista, novinář

Narodil se v rodině novoměstského živnostníka, člena ústředního výkonného výboru České strany národně sociální. Po maturitě na klasickém gymnáziu v Žitné ulici v Praze (1907) studoval B. právnickou fakultu české univerzity a brzy začal přispívat jako lokálkář do Českého slova. Po univerzitním absolutoriu (1911) nastoupil jako vedoucí soudní rubriky do mladočeského deníku Národní listy. V žánru soudničky se zařadil po bok Rudolfu Těsnohlídkovi, Josefu Haisovi-Týneckému a Emilu Vachkovi. Koncem první světové války se zapojil do domácího odboje v okruhu Aloise Rašína, Františka Síse a Rudolfa Bienerta, byl členem výkonné administrativy Národního výboru československého. Od mládí se zajímal o kriminalistiku, ve dnech tzv. převratu organizoval pražskou pořádkovou službu, od 1. 1. 1919 nastoupil ve čtvrtém (bezpečnostním) oddělení Policejního ředitelství Praha jako kriminální inspektor. Během 20. let se vypracoval v nejúspěšnějšího pátrače meziválečného období, mezi pražskými detektivy se těšil největší popularitě. Jeho schopnosti plynuly z podrobné znalosti typů zločinnosti a z formulace zásady opakovatelnosti provedení násilných trestných činů, dále z osobních styků s pražskou galerkou, ze studia dějin kriminalistiky a z nepodceňování detailů, zdánlivě zcela zanedbatelných. Za svého působení u policie měl stoprocentní vyřešenost všech případů. Pražské pátrací skupině velel 1920–29. V rozmezí 1929–30 byl vrchním kriminálním inspektorem Kriminální ústředny, 1930–32 byl pověřen vedením vinohradského policejního komisařství. Od kriminální policie musel odejít pro nepochopení nadřízených, kteří mu záviděli úspěchy a finanční odměny za dopadení pachatelů. Osamostatnil se a 1932–48 vedl soukromou detektivní kancelář na Václavském náměstí. Úzce spolupracoval s kriminální policií (po osvobození s Oblastní kriminální ústřednou Praha). Inspiroval spisovatele E. Vachka k postavě inspektora Klubíčka a sám se stal předlohou pro postavu inspektora Boušeho z Panoptika hříšných lidí Jiřího Marka. Svoje zážitky vylíčil v dokumentárně cenné knize pamětí. Pohřben byl v Klínci.

D: Detektiv vzpomíná, 1969.

L: KSN 2, s. 170.

P: archiv autora hesla.

Martin Kučera