BUČÁNEK Alois 6.9.1897-9.5.1945: Porovnání verzí
(BUČÁNEK_Alois_6.9.1897-9.5.1945) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 6.9.1897 | | datum narození = 6.9.1897 | ||
| místo narození = | | místo narození = Mladotice (č. o. Slavičín) u Uherského Brodu | ||
| datum úmrtí = 9.5.1945 | | datum úmrtí = 9.5.1945 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Terezín | ||
| povolání = 75- Sochař nebo medailér | | povolání = 75- Sochař nebo medailér | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''BUČÁNEK, Alois,''' ''* 6. 9. 1897 Mladotice (č. o. Slavičín) u Uherského Brodu, † 9. 5. 1945 Terezín, sochař'' | |||
Pocházel z rodiny čtvrtláníka a koláře v Mladoticích, jež | |||
se přestěhovala nejprve do Neubuzi u Slušovic a 1901 | |||
do Podhradní Lhoty u Bystřice pod Hostýnem. Tam B. prožil | |||
dětství a vychodil školu. Pak se začal učit u otce kolářem. | |||
Krátce pracoval v kamenosochařské firmě v Holešově. 1915 | |||
byl odveden a narukoval na východní frontu. Již na podzim | |||
1915 zběhl a jako ruskému zajatci se mu nakonec podařilo | |||
vstoupit do československých legií (1917–20). Hovořil rusky | |||
a byl využíván jako rozvědčík. Jeho dramatická cesta do vlasti | |||
vedla přes Ukrajinu, Rusko, Sibiř do Vladivostoku, odtud | |||
přes Ósaku, Singapur, Aden do Terstu v Itálii, kde legionáři | |||
1920 složili zbraně. Pak absolvoval dvouletou Státní průmyslovou | |||
školu sochařsko-kamenickou v Hořicích v Podkrkonoší. | |||
Talentovaný absolvent studoval 1923–27 na AVU | |||
v Praze, kde se stal posledním žákem profesora Jana Štursy. | |||
Studium ukončil pod vedením Otakara Španiela. Za studijní | |||
výsledky obdržel vyznamenání a stipendium na cestu | |||
do Francie. Po návratu rozvinul vlastní tvůrčí činnost: věnoval | |||
se figurální, portrétní a pomníkové plastice a proslul jako | |||
renomovaný portrétista Tomáše G. Masaryka. Tvořil však | |||
i další portréty, mj. Milana Rastislava Štefánika, Edvarda Beneše, | |||
Antonína Švehly, Karla Kramáře a Františka Udržala | |||
a několika osobností z uměleckých a hospodářských kruhů. | |||
K B. nejvýznamnějším a nejznámějším pracím je počítáno | |||
již první velké dílo ''Pomník osvobození'' (též ''Padlým hrdinům'' | |||
''světové války'' či ''Pomník obětem světové války'') ve Velkých Opatovicích | |||
(kámen, 1926/27). Dále vytvořil např. pomník ''Oráč'' | |||
ve Smržicích u Prostějova k osmdesátému výročí zrušení roboty | |||
(kámen, 1928), bustu T. G. Masaryka pro Masarykovu | |||
studentskou kolej v Praze-Dejvicích a portrét ministra Milana | |||
Hodži pro Národní radu československou. 1928 koupila | |||
Umělecká galerie v Hradci Králové mramorovou sochu | |||
''Omilostnění'' (1927). Před budovou gymnázia v Holešově byl | |||
odhalen jeho pomník ''Svobody'' u příležitosti desátého výročí | |||
trvání republiky, v Říčanech a v Havlíčkově Brodě vytvořil | |||
bronzové sochy Antonína Švehly. Z dalších prací jsou uváděny | |||
alegorické sochy ''Haná'', ''Ječmen'' a ''Chmel'' pro fasádu budovy | |||
Pozemkového úřadu v Olomouci. B. největším dílem | |||
byla monumentální bronzová socha prvního prezidenta ČSR | |||
a hodonínského rodáka T. G. Masaryka, jež byla slavnostně | |||
odhalena v Hodoníně 28. 9. 1931. Součástí pomníku byl | |||
bronzový reliéf o čtyřech částech, alegoricky znázorňující cestu | |||
našeho národa ke svobodě a k samostatnosti (''Chlapec odcházející'' | |||
''do světa'', ''Národ láme své okovy'', ''Dějinná spravedlnost'' | |||
''vítězí'', ''Vděčný národ vítá své syny''). Za protektorátu byly reliéfy | |||
zničeny, odvezeny, roztaveny a použity na výrobu německých | |||
zbraní. Během své historie byl pomník třikrát odstraněn. Nakonec | |||
byl instalován počtvrté a odhalen 7. 3. 1990 za účasti | |||
Václava Havla, tehdejšího prezidenta republiky. | |||
Na počátku protektorátu B. vytvořil monumentální sochu | |||
Krista, dále mrtvého oráče a akty ''Víra v sebe'' a ''Úsvit'' a nedokončil | |||
mramorovou bustu prezidenta Edvarda Beneše. | |||
Od konce dvacátých let se zúčastňoval samostatných a kolektivních | |||
výstav např. v Městském muzeu v Hradci Králové, | |||
Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně, jehož | |||
řádným členem se stal, ve Velkých Opatovicích či v Domě | |||
umění v Brně, Rubešově salonu a v Rudolfinu v Praze, Klubu | |||
přátel umění v Olomouci, Městském osvětovém sboru v Jihlavě | |||
a na Zlínských salonech. Od 1929 přijal řádné členství | |||
v Jednotě umělců výtvarných. 1933 si dal zbudovat vlastní | |||
ateliér v Praze-Braníku. 5. 8. 1934 se oženil v Praze s Marií | |||
Buzkovou a měli spolu syna Dušana. Jako člen odbojové skupiny | |||
byl 1945 zatčen gestapem a odvlečen do Malé pevnosti | |||
v Terezíně, kde onemocněl na skvrnitý tyfus a zemřel. O B. | |||
životě a díle se po 1948 mlčelo. U příležitosti stého výročí | |||
narození umělce byla 1997 zpřístupněna velká expozice díla | |||
ve Slavičíně. | |||
'''D:''' Toman 1, s. 113 (kde neúplný soupis B. prací); M. Kadlec – L. Hlavica, | |||
Sochař A. B. Sochy a kresby. Výbor z díla, 1999, s. 2n. (kde neúplný přehled | |||
B. prací); výběr: Sekáč, 20. léta (sádra); Večer, 1926; Omilostnění, 1926 | |||
(pálená hlína) a 1927 (mramor); Roman Havelka, 1928; Milan Hodža, 1928 | |||
(kararský mramor); František Udržal, 1928 (bronz); Telefonistka, 1928; | |||
U pramene, 1929 (bronz); Karel Kramář, okolo 1930 (patinovaná sádra); | |||
Jaro, počátek 30. let (sádra); Po koupeli, 30. léta (pálená hlína); Ofélie, 1932 | |||
(mramor); Matka, 1934; Karel Kramář, 1934 (mramor); Bedřich Karen | |||
v roli Koziny, 1935 (patinovaná sádra); Edvard Beneš, 1937 (patinovaná | |||
sádra); Edvard Beneš, 1938 (pálená hlína); 38 portrétních kreseb spoluvězňů, | |||
březen, duben 1945 (Památník Terezín). | |||
'''L:''' OSND 1/2, s. 774; KSN 2, s. 171; Toman 1, s. 113 (kde neúplný soupis | |||
literatury); D. Bučánek, Sochař A. B., in: Zálhotský sborník, 1993, č. 10, | |||
s. 20n.; B. Kolář, Umělecká obec vzdala v minulých dnech hold téměř zapomenutému | |||
sochaři A. B. u příležitosti stého výročí narození, in: Hanácké | |||
noviny 9. 9. 1997, s. 6; J. Novosad, Vzpomínka na sochaře-portrétistu TGM, | |||
in: Zpravodaj města Bystřice pod Hostýnem, 1995, č. 23, s. 23; týž, Sto let | |||
od narození akademického sochaře A. B., in: Týdeník Kroměřížska, 1997, | |||
č. 35, s. 5; týž, Výstava díla A. B. ve Slavičíně, in: tamtéž, č. 38, s. 5; týž, | |||
Odkaz akademického sochaře A. B., in: Zpravodaj města Bystřice pod Hostýnem | |||
32, 2005, č. 5, s. 17; J. Kuncová, Sochař z Podhradní Lhoty to schytal | |||
od nacistů i komunistů, in: Týdeník Kroměřížska 4, 2005, č. 20, s. 6. | |||
'''P:''' MZA Brno, fond E 67 Sbírka matrik, č. 4 593, matrika narozených římskokatolického | |||
farního úřadu Slavičín, část pro Mladotice, sv. 7, fol. 118; SOkA Kroměříž, fond A 8, i. č. 843, sčítací operáty 1910; tamtéž, fond | |||
B-e 70, Obecná škola v Podhradní Lhotě, i. č. 8–14 a 16. | |||
Gustav Novotný | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]] | [[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]] | ||
[[Kategorie:1897]] | [[Kategorie:1897]] | ||
[[Kategorie:Slavičín]] | |||
[[Kategorie:1945]] | [[Kategorie:1945]] | ||
[[Kategorie:Terezín]] |
Verze z 25. 1. 2017, 15:23
Alois BUČÁNEK | |
Narození | 6.9.1897 |
---|---|
Místo narození | Mladotice (č. o. Slavičín) u Uherského Brodu |
Úmrtí | 9.5.1945 |
Místo úmrtí | Terezín |
Povolání | 75- Sochař nebo medailér |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43109 |
BUČÁNEK, Alois, * 6. 9. 1897 Mladotice (č. o. Slavičín) u Uherského Brodu, † 9. 5. 1945 Terezín, sochař
Pocházel z rodiny čtvrtláníka a koláře v Mladoticích, jež se přestěhovala nejprve do Neubuzi u Slušovic a 1901 do Podhradní Lhoty u Bystřice pod Hostýnem. Tam B. prožil dětství a vychodil školu. Pak se začal učit u otce kolářem. Krátce pracoval v kamenosochařské firmě v Holešově. 1915 byl odveden a narukoval na východní frontu. Již na podzim 1915 zběhl a jako ruskému zajatci se mu nakonec podařilo vstoupit do československých legií (1917–20). Hovořil rusky a byl využíván jako rozvědčík. Jeho dramatická cesta do vlasti vedla přes Ukrajinu, Rusko, Sibiř do Vladivostoku, odtud přes Ósaku, Singapur, Aden do Terstu v Itálii, kde legionáři 1920 složili zbraně. Pak absolvoval dvouletou Státní průmyslovou školu sochařsko-kamenickou v Hořicích v Podkrkonoší. Talentovaný absolvent studoval 1923–27 na AVU v Praze, kde se stal posledním žákem profesora Jana Štursy. Studium ukončil pod vedením Otakara Španiela. Za studijní výsledky obdržel vyznamenání a stipendium na cestu do Francie. Po návratu rozvinul vlastní tvůrčí činnost: věnoval se figurální, portrétní a pomníkové plastice a proslul jako renomovaný portrétista Tomáše G. Masaryka. Tvořil však i další portréty, mj. Milana Rastislava Štefánika, Edvarda Beneše, Antonína Švehly, Karla Kramáře a Františka Udržala a několika osobností z uměleckých a hospodářských kruhů. K B. nejvýznamnějším a nejznámějším pracím je počítáno již první velké dílo Pomník osvobození (též Padlým hrdinům světové války či Pomník obětem světové války) ve Velkých Opatovicích (kámen, 1926/27). Dále vytvořil např. pomník Oráč ve Smržicích u Prostějova k osmdesátému výročí zrušení roboty (kámen, 1928), bustu T. G. Masaryka pro Masarykovu studentskou kolej v Praze-Dejvicích a portrét ministra Milana Hodži pro Národní radu československou. 1928 koupila Umělecká galerie v Hradci Králové mramorovou sochu Omilostnění (1927). Před budovou gymnázia v Holešově byl odhalen jeho pomník Svobody u příležitosti desátého výročí trvání republiky, v Říčanech a v Havlíčkově Brodě vytvořil bronzové sochy Antonína Švehly. Z dalších prací jsou uváděny alegorické sochy Haná, Ječmen a Chmel pro fasádu budovy Pozemkového úřadu v Olomouci. B. největším dílem byla monumentální bronzová socha prvního prezidenta ČSR a hodonínského rodáka T. G. Masaryka, jež byla slavnostně odhalena v Hodoníně 28. 9. 1931. Součástí pomníku byl bronzový reliéf o čtyřech částech, alegoricky znázorňující cestu našeho národa ke svobodě a k samostatnosti (Chlapec odcházející do světa, Národ láme své okovy, Dějinná spravedlnost vítězí, Vděčný národ vítá své syny). Za protektorátu byly reliéfy zničeny, odvezeny, roztaveny a použity na výrobu německých zbraní. Během své historie byl pomník třikrát odstraněn. Nakonec byl instalován počtvrté a odhalen 7. 3. 1990 za účasti Václava Havla, tehdejšího prezidenta republiky.
Na počátku protektorátu B. vytvořil monumentální sochu Krista, dále mrtvého oráče a akty Víra v sebe a Úsvit a nedokončil mramorovou bustu prezidenta Edvarda Beneše. Od konce dvacátých let se zúčastňoval samostatných a kolektivních výstav např. v Městském muzeu v Hradci Králové, Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně, jehož řádným členem se stal, ve Velkých Opatovicích či v Domě umění v Brně, Rubešově salonu a v Rudolfinu v Praze, Klubu přátel umění v Olomouci, Městském osvětovém sboru v Jihlavě a na Zlínských salonech. Od 1929 přijal řádné členství v Jednotě umělců výtvarných. 1933 si dal zbudovat vlastní ateliér v Praze-Braníku. 5. 8. 1934 se oženil v Praze s Marií Buzkovou a měli spolu syna Dušana. Jako člen odbojové skupiny byl 1945 zatčen gestapem a odvlečen do Malé pevnosti v Terezíně, kde onemocněl na skvrnitý tyfus a zemřel. O B. životě a díle se po 1948 mlčelo. U příležitosti stého výročí narození umělce byla 1997 zpřístupněna velká expozice díla ve Slavičíně.
D: Toman 1, s. 113 (kde neúplný soupis B. prací); M. Kadlec – L. Hlavica, Sochař A. B. Sochy a kresby. Výbor z díla, 1999, s. 2n. (kde neúplný přehled B. prací); výběr: Sekáč, 20. léta (sádra); Večer, 1926; Omilostnění, 1926 (pálená hlína) a 1927 (mramor); Roman Havelka, 1928; Milan Hodža, 1928 (kararský mramor); František Udržal, 1928 (bronz); Telefonistka, 1928; U pramene, 1929 (bronz); Karel Kramář, okolo 1930 (patinovaná sádra); Jaro, počátek 30. let (sádra); Po koupeli, 30. léta (pálená hlína); Ofélie, 1932 (mramor); Matka, 1934; Karel Kramář, 1934 (mramor); Bedřich Karen v roli Koziny, 1935 (patinovaná sádra); Edvard Beneš, 1937 (patinovaná sádra); Edvard Beneš, 1938 (pálená hlína); 38 portrétních kreseb spoluvězňů, březen, duben 1945 (Památník Terezín).
L: OSND 1/2, s. 774; KSN 2, s. 171; Toman 1, s. 113 (kde neúplný soupis literatury); D. Bučánek, Sochař A. B., in: Zálhotský sborník, 1993, č. 10, s. 20n.; B. Kolář, Umělecká obec vzdala v minulých dnech hold téměř zapomenutému sochaři A. B. u příležitosti stého výročí narození, in: Hanácké noviny 9. 9. 1997, s. 6; J. Novosad, Vzpomínka na sochaře-portrétistu TGM, in: Zpravodaj města Bystřice pod Hostýnem, 1995, č. 23, s. 23; týž, Sto let od narození akademického sochaře A. B., in: Týdeník Kroměřížska, 1997, č. 35, s. 5; týž, Výstava díla A. B. ve Slavičíně, in: tamtéž, č. 38, s. 5; týž, Odkaz akademického sochaře A. B., in: Zpravodaj města Bystřice pod Hostýnem 32, 2005, č. 5, s. 17; J. Kuncová, Sochař z Podhradní Lhoty to schytal od nacistů i komunistů, in: Týdeník Kroměřížska 4, 2005, č. 20, s. 6.
P: MZA Brno, fond E 67 Sbírka matrik, č. 4 593, matrika narozených římskokatolického farního úřadu Slavičín, část pro Mladotice, sv. 7, fol. 118; SOkA Kroměříž, fond A 8, i. č. 843, sčítací operáty 1910; tamtéž, fond B-e 70, Obecná škola v Podhradní Lhotě, i. č. 8–14 a 16.
Gustav Novotný