BUKOVSKÝ Jan Josef 9.2.1920-25.1.2000

Jan Josef BUKOVSKÝ
Narození	9.2.1920
Místo narození	Jičín
Úmrtí	25.1.2000
Místo úmrtí	Plzeň
Povolání	2- Fyzik 40- Hospodářství - ostatní 61- Pedagog
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=70438

BUKOVSKÝ, Jan Josef, * 9. 2. 1920 Jičín, † 25. 1. 2000 Plzeň, strojírenský odborník, pedagog

Dětství prožil v Praze, kde také studoval a 1938 maturoval na I. státní reálce v Ječné ulici. 1938 vstoupil na strojní fakultu ČVUT. 1939−45 během uzavření českých vysokých škol pracoval v závodě Mikrofona v Praze, nejprve jako pomocný dělník, později zkušební technik. Studia na ČVUT ukončil 1946. Odešel do Velké Británie a 1946−49 tam absolvoval studium leteckého inženýrství a letecké a námořní navigace na British Institute of Engineering Technology v Londýně a na Royal Aeronautical Society v Cranfieldu. Disertační práci, v níž zkoumal metody měření proudových leteckých motorů, obhájil na College Aeronautics v Cranfieldu. Po návratu do Prahy pracoval 1949−52 v několika průmyslových podnicích: v Československých závodech těžkého strojírenství (v oboru výzkumu plynových turbin), v Československých závodech automobilových a leteckých (v oboru výzkumu leteckých proudových motorů) a posléze na ministerstvu všeobecného strojírenství, jako vedoucí zkušeben proudových motorů při závodu Motorlet v Praze-Jinonicích. 1952 byl vyslán na leteckou fakultu při Vojenské technické akademii v Brně, kde působil jako zastupující docent pro obor teorie a stavba proudových leteckých motorů. Po roce se vrátil do Prahy, aby se 1953−59 podílel na vybudování nového pracoviště pro výzkum vysokorychlostního proudění v lopatkových strojích. Tehdy publikoval řadu originálních výzkumných prací, v nichž např. zkoumal metody zviditelnění aerodynamických proudových polí nebo nové metody pro rozložení tlaku na povrch lopatkových profilů. Nejvýznamnější z nich byla monografie Výzkum lopatkových turbostrojů při vysokých rychlostech (1958). V roce 1959 nastoupil na Vysokou školu strojní a elektrotechnickou v Plzni. Po založení její strojní fakulty se na ní stal 1960−66 prvním děkanem. 1965−71 vedl katedru hydrodynamiky a termomechaniky a 1971–85 do odchodu do důchodu pracoval jako vedoucí oddělení tekutin a termomechaniky, kde pak působil ještě do 1994 jako externí učitel. B. se zasloužil o vybudování laboratoří katedry, pro něž navrhl mnohá unikátní zařízení a vypracoval originální měřící metody. Byl členem vědecké rady Vysoké školy strojní a elektrotechnické v Plzni a vědecké rady strojní fakulty, dlouholetým předsedou komise pro státní zkoušky a předsedou komisí pro obhajoby kandidátských disertací. Stal se zakládajícím členem Československé astronomické společnosti. Vystupoval na mezinárodních konferencích a symposiích a pracoval jako expert UNESCO (např. v Káhiře). Věnoval soustavnou péči odbornému růstu svých spolupracovníků, z nichž někteří se stali předními odborníky a vysokoškolskými učiteli. Popularizoval kosmonautiku, letectví a astronomii, mj. jako lektor plzeňského planetária.

P: Osobní spis v Archivu Západočeské univerzity v Plzni.

Daniel Mayer