DOSTÁL Josef 9.9.1894-25.3.1970: Porovnání verzí

	Josef DOSTÁL
Narození	9.9.1894
Místo narození	Podivín u Břeclavi
Úmrtí	25.3.1970
Místo úmrtí	Brno
Povolání	17- Veterinář 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=77627

VizuálníWikitext

Verze z 1. 2. 2017, 16:09

DOSTÁL, Josef (též Joža), * 9. 9. 1894 Podivín u Břeclavi, † 25. 3. 1970 Brno, veterinář, malíř, propagátor lidové kultury

Byl synem učitele. Rodina podporovala jeho zájem o přírodu, lidovou kulturu Podluží a výtvarné nadání. Přání studovat po ukončení české reálky v Hodoníně malířství, v němž mu byl vzorem hlavně Joža Uprka, však narazilo na nesouhlas otce. Po maturitě (1912) se proto rozhodl pro studium veterinární medicíny, jež zahájil 1913 na Vysoké škole zvěrolékařské ve Vídni. 1914 odešel na frontu a bojoval v rakouské armádě na území Rakouska, Haliče, Uher a Itálie. Studia dokončil 1919–22 na nově založené Vysoké škole zvěrolékařské v Brně, kde byl promován titulem MVDr. 1922–24 působil jako asistent prof. Antonína Klobouka na buiatricko-porodnické klinice. 1924 byl přijat na místo zvěrolékaře Městských ústředních jatek v Brně, kde pracoval na úseku hygieny masa až do odchodu do důchodu (1957). Patřil k předním propagátorům výroby tzv. přednostního mléka pro zdravou dětskou výživu. Na služebních cestách po Evropě (mj. do Německa, Francie, Švédska, Nizozemska a Belgie) se 1935 inspiroval k založení Ústavu města Brna pro zkoumání potravin a surovin živočišného původu (též jateční laboratoř pro vyšetřování masa a mléka), jenž byl považován za nejlepší zařízení pro kontrolu potravin v Československu. Prostředí jatek zdokumentoval humorně i sarkasticky na několika črtách, kresbách a malbách či karikaturách. Brněnská Společnost veterinárních lékařů je vydala ve dvou souborech: Obrázky z brněnských jatek (1971) a Z veterinářova skicáku (1974). Obdržel 1967 medaili Jana Hökla.

D. byl znalcem rodného Podluží a známým sběratelem. Pořizoval systematicky a po dlouhou dobu vlastní dokumentaci jednotlivých jevů tradiční lidové kultury. Jednalo se např. o kresby dokladů z terénu a z muzejních sbírek, které prokázaly jeho výtvarné nadání, dále vlastní i získané fotografie, opisy archivních pramenů a písemné záznamy výpovědí pamětníků. Vytvořil podrobný obraz zejména lidového oděvu a shromáždil důležitý materiál ke studiu lidové architektury, výtvarného projevu i zvykosloví. Kromě sedmnáctistránkové úvahy s linoryty s názvem Soumrak moravského Podluží (1944) publikoval v odborných a ve vlastivědných časopisech články, z nichž byla většina věnována podlužáckému kroji a jeho doplňkům. Napsal též popularizační glosy.

Byl ženatý, vychoval dceru a syna MVDr. Vladimíra D., jenž pracoval rovněž na brněnských jatkách.

D: Soumrak moravského Podluží, 1944 (soukromý tisk); Tulipán na Podluží, in: Uprkův kraj 3, 1944, č. 8, s. 2–4, č. 9, s. 5–7; Tvrdonský „Podlužácký rok“ (Několik poznámek národopisných), in: Malovaný kraj 1, 1946, s. 23–24, 30–33; Kroje vítány, in: tamtéž 2, 1947, s. 4–6; Za nové Podluží, in: tamtéž, s. 49–51; Podivínský větřák, in: tamtéž, s. 57–58; Nové žudro v Lanštorfě, in: tamtéž, s. 71; Neznámá krása. Šňůrování podlužáckých nohavic, in: Masarykovou stopou 1, 1947, s. 139–142; Kožuchy na Podluží, in: VVM 2, 1947, s. 264–272; Podlužanky vyšívají, in: Masarykovou stopou 2, 1948, s. 9–10; Šňůrování podlužáckých nohavic, in: tamtéž, s. 26–27; Kožené a látané nohavice na Podluží, in: Malovaný kraj 3, 1948, s. 43–45, 53–54; Československý soubor národních tanců, in: tamtéž, s. 71–72; Popišme důkladně naše kroje, in: Masarykovou stopou 3, 1949, s. 10–11, 28–29; Šuby a mentíky na Podluží, in: tamtéž, s. 73–75; Der „Kosířek“ genannte Kranichfederschmuck an den Hüten der Männertracht von Podluží (Südmähren), in: Ethnographica 1, 1959, s. 91–99; Najpěknější kožuch na Podluží, in: Malovaný kraj 5, 1969, č. 8–9, s. 14–15; Jak je to s tím podlužáckým kosířkem?, in: tamtéž 6, 1970, č. 7, s. 6–7.

L: Životní jubileum dr. Joži D., in: Malovaný kraj 5, 1969, č. 7, s. 5; Vzpomínka na dr. Jožu D., in: tamtéž 6, 1970, č. 3, s. 20; F. Dostál, Nad životním dílem dra Joži D. (1894–1970), in: tamtéž, č. 4, s. 18–19; Věstník Společnosti veterinárních lékařů 1970, č. 2, s. 68–77; Nový život (Břeclav) 22. 3. 1990; R. Böhm, Před sto lety se narodil Joža D., in: Veterinářství 44, 1994, č. 9, s. 438; Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska 1, 2007, S. Brouček – R. Jeřábek (ed.), s. 45.

P: MZA Brno, fond Sbírka matrik E 67, č. 3178, římskokatolický farní úřad Podivín, matrika narozených pro Podivín sv. X, fol. 355; MZM, Archiv Etnografického ústavu (rozsáhlá dokumentace kulturních jevů na Podluží, 55 tematicky uspořádaných svazků).

Alena Kalinová, Jiří Šindlář, Gustav Novotný