DRÁBEK Jaroslav 6.5.1901-11.12.1996: Porovnání verzí
(DRÁBEK_Jaroslav_6.5.1901-11.12.1996) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 5: | Řádek 5: | ||
| místo narození = Chrudim | | místo narození = Chrudim | ||
| datum úmrtí = 11.12.1996 | | datum úmrtí = 11.12.1996 | ||
| místo úmrtí = Washington | | místo úmrtí = Washington (USA) | ||
| povolání = 44- Právník | | povolání = 44- Právník | ||
45- Voják nebo partyzán | 45- Voják nebo partyzán | ||
| Řádek 11: | Řádek 11: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''DRÁBEK, Jaroslav''', ''* 6. 5. 1901 Chrudim, † 11. 12. 1996 Washington (USA), právník, advokát, publicista'' | |||
Narodil se v rodině právníka Jaroslava D. st., který si 1905 | |||
otevřel advokátní praxi v Ústí nad Orlicí. Gymnázium vystudoval | |||
D. v Praze, 1919 se krátce jako dobrovolník účastnil bojů | |||
s Maďary na jižním Slovensku. Po maturitě absolvoval Právnickou fakultu UK, následně si v Praze založil advokátní praxi. | |||
Stýkal se s lidmi z okruhu debatního klubu ''Přítomnost'' | |||
(P. Drtina, J. Jína, A. Pešl, H. Ripka, K. Stloukal; 1935–38 | |||
byl jeho předsedou), s nimiž na podzim 1938 spoluvytvářel | |||
základy protinacistického odboje. V listopadu 1938 a v lednu | |||
1939 navštívil z jejich pověření E. Beneše v Londýně. Po | |||
březnu 1939 se zapojil do činnosti odbojové organizace Politické | |||
ústředí a později ÚVOD, spolupracoval s ilegálním časopisem | |||
''V boj!'' V odboji patřil k blízkým spolupracovníkům | |||
V. Krajiny. V lednu 1943 byl zatčen, krátce vězněn v Osvětimi, | |||
od května 1943 v souvislosti s Krajinovým procesem | |||
umístěn v Praze na Pankráci, kde byl jeho spoluvězněm | |||
Z. Bořek-Dohalský. V červenci 1944 byl propuštěn na svobodu, | |||
před hrozbou dalšího zatčení předstíral choromyslnost | |||
a uchýlil se do bohnické psychiatrické léčebny. | |||
Advokátní praxi obnovil 1945, současně byl jmenován jedním | |||
ze správců Národní banky Československé (1945–48), poté | |||
se stal veřejným žalobcem Mimořádného lidového soudu | |||
v Praze, kde vedl i obžalobu proti J. Pfitznerovi, K. H. Frankovi, | |||
K. Daluegemu či přímým viníkům vyhlazení Lidic. Po | |||
skončení retribuce byl jmenován nejvyšším státním zástupcem. Profesionalita a korektnost D. vedení procesů byly oceňovány i v zahraničí. Politicky se angažoval v národně socialistické straně a publikoval i v jejím tisku, podílel se i na vyšetřování tzv. krčmaňské aféry (1947). | |||
Po únoru 1948 se rozhodl pro emigraci a s rodinou odešel (na | |||
lyžích přes Šumavu) nejprve do Německa, pak do USA, usadil | |||
se ve Washingtonu. Stal se komentátorem stanice Hlas Ameriky, v jejíž redakci působil až do odchodu do penze 1971. Uveřejnil své vzpomínky (''Z časů dobrých i zlých'', 1992), psal beletrii a významně se podílel na publikaci pamětí P. Drtiny, které | |||
vydal jako editor v Torontu 1982. Od 1980 působil jako zástupce česko-americké obce v U.S. Holocaust Memorial Council. Až po listopadu 1989 několikrát navštívil vlast. Urna s D. | |||
popelem byla uložena do rodinné hrobky v Ústí nad Orlicí. | |||
D. byl oceněn Československým válečným křížem 1939 | |||
a Československou vojenskou medailí I. třídy (1946) a in memoriam | |||
také Řádem T. G. Masaryka III. třídy (1997). Ústí | |||
nad Orlicí mu udělilo čestné občanství. Syn '''Jan D.''' (* 5. 5. | |||
1935 Praha) pracoval jako pedagog, novinář a publicista, působil | |||
i jako hlasatel v Radiu Svobodná Evropa. Po 1989 se zapojil | |||
do diplomatických služeb a byl českým velvyslancem | |||
v Keni a Albánii, napsal rovněž několik vzpomínkových | |||
i beletristických knih. | |||
'''D:''' Povídky o krutém umírání, 1947; Čtení o moravských bratřích, New | |||
York 1962; Oženil jsem se s královnou, Affoltern am Albis 1982; Podzemí, | |||
Toronto 1986 (Praha 2005). | |||
'''L:''' M. Rechcígl, J. D. 1901–1996, in: Zprávy Společnosti pro vědy a umění | |||
(Czechoslovak Society of Arts and Sciences), Washington, January–February | |||
1997, s. 18; Tomeš 1, s. 254. | |||
Ondřej Koutek | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
Verze z 9. 2. 2017, 13:33
| Jaroslav DRÁBEK | |
 | |
| Narození | 6.5.1901 |
|---|---|
| Místo narození | Chrudim |
| Úmrtí | 11.12.1996 |
| Místo úmrtí | Washington (USA) |
| Povolání |
44- Právník 45- Voják nebo partyzán 48- Politický publicista |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=58436 |
DRÁBEK, Jaroslav, * 6. 5. 1901 Chrudim, † 11. 12. 1996 Washington (USA), právník, advokát, publicista
Narodil se v rodině právníka Jaroslava D. st., který si 1905 otevřel advokátní praxi v Ústí nad Orlicí. Gymnázium vystudoval D. v Praze, 1919 se krátce jako dobrovolník účastnil bojů s Maďary na jižním Slovensku. Po maturitě absolvoval Právnickou fakultu UK, následně si v Praze založil advokátní praxi. Stýkal se s lidmi z okruhu debatního klubu Přítomnost (P. Drtina, J. Jína, A. Pešl, H. Ripka, K. Stloukal; 1935–38 byl jeho předsedou), s nimiž na podzim 1938 spoluvytvářel základy protinacistického odboje. V listopadu 1938 a v lednu 1939 navštívil z jejich pověření E. Beneše v Londýně. Po březnu 1939 se zapojil do činnosti odbojové organizace Politické ústředí a později ÚVOD, spolupracoval s ilegálním časopisem V boj! V odboji patřil k blízkým spolupracovníkům V. Krajiny. V lednu 1943 byl zatčen, krátce vězněn v Osvětimi, od května 1943 v souvislosti s Krajinovým procesem umístěn v Praze na Pankráci, kde byl jeho spoluvězněm Z. Bořek-Dohalský. V červenci 1944 byl propuštěn na svobodu, před hrozbou dalšího zatčení předstíral choromyslnost a uchýlil se do bohnické psychiatrické léčebny.
Advokátní praxi obnovil 1945, současně byl jmenován jedním ze správců Národní banky Československé (1945–48), poté se stal veřejným žalobcem Mimořádného lidového soudu v Praze, kde vedl i obžalobu proti J. Pfitznerovi, K. H. Frankovi, K. Daluegemu či přímým viníkům vyhlazení Lidic. Po skončení retribuce byl jmenován nejvyšším státním zástupcem. Profesionalita a korektnost D. vedení procesů byly oceňovány i v zahraničí. Politicky se angažoval v národně socialistické straně a publikoval i v jejím tisku, podílel se i na vyšetřování tzv. krčmaňské aféry (1947).
Po únoru 1948 se rozhodl pro emigraci a s rodinou odešel (na lyžích přes Šumavu) nejprve do Německa, pak do USA, usadil se ve Washingtonu. Stal se komentátorem stanice Hlas Ameriky, v jejíž redakci působil až do odchodu do penze 1971. Uveřejnil své vzpomínky (Z časů dobrých i zlých, 1992), psal beletrii a významně se podílel na publikaci pamětí P. Drtiny, které vydal jako editor v Torontu 1982. Od 1980 působil jako zástupce česko-americké obce v U.S. Holocaust Memorial Council. Až po listopadu 1989 několikrát navštívil vlast. Urna s D. popelem byla uložena do rodinné hrobky v Ústí nad Orlicí. D. byl oceněn Československým válečným křížem 1939 a Československou vojenskou medailí I. třídy (1946) a in memoriam také Řádem T. G. Masaryka III. třídy (1997). Ústí nad Orlicí mu udělilo čestné občanství. Syn Jan D. (* 5. 5. 1935 Praha) pracoval jako pedagog, novinář a publicista, působil i jako hlasatel v Radiu Svobodná Evropa. Po 1989 se zapojil do diplomatických služeb a byl českým velvyslancem v Keni a Albánii, napsal rovněž několik vzpomínkových i beletristických knih.
D: Povídky o krutém umírání, 1947; Čtení o moravských bratřích, New York 1962; Oženil jsem se s královnou, Affoltern am Albis 1982; Podzemí, Toronto 1986 (Praha 2005).
L: M. Rechcígl, J. D. 1901–1996, in: Zprávy Společnosti pro vědy a umění (Czechoslovak Society of Arts and Sciences), Washington, January–February 1997, s. 18; Tomeš 1, s. 254.
Ondřej Koutek