BUOL-SCHAUENSTEIN Karl Ferdinand 17.5.1797-28.10.1865: Porovnání verzí
(BUOL-SCHAUENSTEIN_Karl_Ferdinand_17.5.1797-28.10.1865) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 17.5.1797 | | datum narození = 17.5.1797 | ||
| místo narození = Vídeň | | místo narození = Vídeň (Rakousko) | ||
| datum úmrtí = 28.10.1865 | | datum úmrtí = 28.10.1865 | ||
| místo úmrtí = Vídeň | | místo úmrtí = Vídeň (Rakousko) | ||
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | | povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''BUOL-SCHAUENSTEIN, Karl Ferdinand,''' ''* 17. 5. 1797 Vídeň (Rakousko), † 28. 10. 1865 Vídeň (Rakousko), státník, diplomat'' | |||
Syn diplomata a státníka hraběte Johanna Rudolfa B.-S. | |||
(1763–1834), který byl 1816–23 prezidentem německého | |||
spolkového sněmu ve Frankfurtu n. M. a potom státním ministrem | |||
a prezidentem dvorské komory ve Vídni. B. vystudoval | |||
práva a pak nastoupil do diplomatických služeb. Začínal | |||
jako atašé ve Florencii a Londýně, 1825–37 byl vyslancem | |||
v Karlsruhe a Darmstadtu, 1838–43 ve Stuttgartu, 1844–48 | |||
v Turíně. V prosinci 1848 odejel jako velvyslanec do Petrohradu. | |||
1850–51 působil ve funkci druhého plnomocníka | |||
rakouské delegace na říšské konferenci v Olomouci a Drážďanech, | |||
1851–52 se stal velvyslancem v Londýně. Po smrti F. | |||
Schwarzenberga ho povolal císař k 11. 4. 1852 do čela ministerstva | |||
zahraničí a ministerské konference. Silnými osobnostmi | |||
jeho kabinetu byl ministr policie J. Kempen a zejména ministr | |||
vnitra A. Bach, který řídil vnitrostátní záležitosti a jehož | |||
rozhodnutí B.-S. pasivně parafoval. Zastával smířlivé a ústupné | |||
postoje, což někdy pomáhalo čelit obzvlášť tvrdým perzekučním | |||
návrhům. V mezinárodní politice se v období krymské | |||
války postavil za zájmy Turecka proti Rusku, jež donutil | |||
k nevýhodnému pařížskému míru (1856). Nedokázal předejít | |||
krokům Francie na Balkáně ani zastrašit Sardinii, které 4. 5. | |||
1859 zaslal válečné ultimátum. K 16. 5. 1859 byl císařem | |||
donucen odejít do ústraní. Byl spoluzodpovědný za politický | |||
systém tzv. Bachova neoabsolutismu, který poškodil český | |||
národní život a zbrzdil vývoj Rakouska směrem k občanské | |||
společnosti. Jeho tiskem vydaná sebeobhajoba (1860) byla už | |||
současníky zamítnuta jako neprůkazná. Oženil se s Carolinou | |||
von Isenburg-Birstein, manželství zůstalo bezdětné. | |||
'''L:''' RSN 1, s. 990n.; OSN 3, s. 938; H. Friedjung, Der Kampf um die | |||
Vorherrschaft in Deutschland, 1916; ÖBL 1, s. 127; K. Kazbunda, Sabina – | |||
neuzavřený případ policejního konfidenta (ed. M. Kučera), 2005. | |||
Martin Kučera | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | [[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | ||
[[Kategorie:1797]] | [[Kategorie:1797]] | ||
[[Kategorie:Vídeň]] | [[Kategorie:Vídeň]] | ||
[[Kategorie:1865]] | [[Kategorie:1865]] | ||
[[Kategorie:Vídeň]] | [[Kategorie:Vídeň]] | ||
Verze z 9. 2. 2017, 17:42
| Karl Ferdinand BUOL-SCHAUENSTEIN | |
 | |
| Narození | 17.5.1797 |
|---|---|
| Místo narození | Vídeň (Rakousko) |
| Úmrtí | 28.10.1865 |
| Místo úmrtí | Vídeň (Rakousko) |
| Povolání | 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136301 |
BUOL-SCHAUENSTEIN, Karl Ferdinand, * 17. 5. 1797 Vídeň (Rakousko), † 28. 10. 1865 Vídeň (Rakousko), státník, diplomat
Syn diplomata a státníka hraběte Johanna Rudolfa B.-S. (1763–1834), který byl 1816–23 prezidentem německého spolkového sněmu ve Frankfurtu n. M. a potom státním ministrem a prezidentem dvorské komory ve Vídni. B. vystudoval práva a pak nastoupil do diplomatických služeb. Začínal jako atašé ve Florencii a Londýně, 1825–37 byl vyslancem v Karlsruhe a Darmstadtu, 1838–43 ve Stuttgartu, 1844–48 v Turíně. V prosinci 1848 odejel jako velvyslanec do Petrohradu. 1850–51 působil ve funkci druhého plnomocníka rakouské delegace na říšské konferenci v Olomouci a Drážďanech, 1851–52 se stal velvyslancem v Londýně. Po smrti F. Schwarzenberga ho povolal císař k 11. 4. 1852 do čela ministerstva zahraničí a ministerské konference. Silnými osobnostmi jeho kabinetu byl ministr policie J. Kempen a zejména ministr vnitra A. Bach, který řídil vnitrostátní záležitosti a jehož rozhodnutí B.-S. pasivně parafoval. Zastával smířlivé a ústupné postoje, což někdy pomáhalo čelit obzvlášť tvrdým perzekučním návrhům. V mezinárodní politice se v období krymské války postavil za zájmy Turecka proti Rusku, jež donutil k nevýhodnému pařížskému míru (1856). Nedokázal předejít krokům Francie na Balkáně ani zastrašit Sardinii, které 4. 5. 1859 zaslal válečné ultimátum. K 16. 5. 1859 byl císařem donucen odejít do ústraní. Byl spoluzodpovědný za politický systém tzv. Bachova neoabsolutismu, který poškodil český národní život a zbrzdil vývoj Rakouska směrem k občanské společnosti. Jeho tiskem vydaná sebeobhajoba (1860) byla už současníky zamítnuta jako neprůkazná. Oženil se s Carolinou von Isenburg-Birstein, manželství zůstalo bezdětné.
L: RSN 1, s. 990n.; OSN 3, s. 938; H. Friedjung, Der Kampf um die Vorherrschaft in Deutschland, 1916; ÖBL 1, s. 127; K. Kazbunda, Sabina – neuzavřený případ policejního konfidenta (ed. M. Kučera), 2005.
Martin Kučera