BUQUOY de Longueval Georg Johann 2.8.1814-2.9.1882: Porovnání verzí
(BUQUOY_Georg_Johann_2.8.1814-2.9.1882) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Georg Johann BUQUOY | | jméno = Georg Johann BUQUOY de Longueval | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 2.8.1814 | | datum narození = 2.8.1814 | ||
| místo narození = Červený Hrádek | | místo narození = Červený Hrádek u Chomutova | ||
| datum úmrtí = 2.9.1882 | | datum úmrtí = 2.9.1882 | ||
| místo úmrtí = Baden-Baden | | místo úmrtí = Baden-Baden (Německo) | ||
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | | povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | ||
47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | ||
| Řádek 11: | Řádek 11: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''BUQUOY de Longueval, Georg Johann''' ''(též Jan Jiří), * 2. 8. 1814 Červený Hrádek u Chomutova, † 2. 9. 1882 Baden-Baden (Německo), politik, sběratel'' | |||
Syn Georga Franze (Jiří František) B. (1781–1851). Zdědil | |||
rodový majetek a s manželkou, Sophií Teresií Öttingen-Wallerstein (1829–1897), se kterou uzavřel sňatek 1847, | |||
pobýval často na panství Nové Hrady. Z různorodých otcových | |||
zálib zdědil B. především zájem o sběratelství, které | |||
ho udržovalo ve spojení s Národním muzeem. Své cenné | |||
sbírky starožitností soustřeďoval zejména v nově upraveném | |||
tzv. dolním hradu v Rožmberku. Dal vystavět a renovovat | |||
mnoho zámeckých, církevních aj. staveb a 1873 nechal zřídit | |||
pro buquoyské panství samostatný pavilon na světové výstavě | |||
ve Vídni. Byl protektorem řady spolků. Jako představitel | |||
významného šlechtického rodu se stal od 1861 dědičným | |||
členem panské sněmovny, 1867 a opět 1870–71 také poslancem | |||
českého zemského sněmu. Od 1841 zastával úřad c. k. | |||
komořího, 1852 se stal čestným rytířem maltézského řádu | |||
a 1873 mu byl udělen papežský řád Řehoře Velikého. Jako | |||
politik a veřejný i kulturní činitel zůstal ve stínu svého otce | |||
a synů. Hlubší zájem projevil zejména o rozvoj katolického | |||
hnutí. Měl čtyři děti, z nichž se dospělosti dožila dcera Gabriela | |||
(1859–1934), provdaná hraběnka Thunová, a dva synové: | |||
Karl Bonaventura B. (1854–1911), který také působil | |||
jako konzervativní politik v panské sněmovně předlitavského | |||
parlamentu, a Ferdinand B. (1856–1909), vzděláním lesník, | |||
který se 1904–06 podílel na vládách Ernsta Koerbera, Paula | |||
Gautsche a Konrada Hohenlohe-Schillingsfürsta ve funkci | |||
ministra zemědělství. | |||
'''L:''' RSN 1, s. 991n.; J. Hanuš, Národní museum a naše obrození 1, 1921, 2, | |||
1923, rejstřík; P. Koblasa, Buquoyové. Stručné dějiny rodu, 2002, s. 33n.; | |||
P. Mašek, Modrá krev, 1999, s. 35n. | |||
Pavla Vošahlíková | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
| Řádek 19: | Řádek 51: | ||
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | [[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | ||
[[Kategorie:92- Umění - ostatní]] | [[Kategorie:92- Umění - ostatní]] | ||
[[Kategorie:1814]] | [[Kategorie:1814]] | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:Červený Hrádek]] | ||
[[Kategorie:1882]] | [[Kategorie:1882]] | ||
[[Kategorie:Baden-Baden]] | [[Kategorie:Baden-Baden]] | ||
Verze z 9. 2. 2017, 18:12
| Georg Johann BUQUOY de Longueval | |
 | |
| Narození | 2.8.1814 |
|---|---|
| Místo narození | Červený Hrádek u Chomutova |
| Úmrtí | 2.9.1882 |
| Místo úmrtí | Baden-Baden (Německo) |
| Povolání |
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 92- Umění - ostatní |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=135985 |
BUQUOY de Longueval, Georg Johann (též Jan Jiří), * 2. 8. 1814 Červený Hrádek u Chomutova, † 2. 9. 1882 Baden-Baden (Německo), politik, sběratel
Syn Georga Franze (Jiří František) B. (1781–1851). Zdědil rodový majetek a s manželkou, Sophií Teresií Öttingen-Wallerstein (1829–1897), se kterou uzavřel sňatek 1847, pobýval často na panství Nové Hrady. Z různorodých otcových zálib zdědil B. především zájem o sběratelství, které ho udržovalo ve spojení s Národním muzeem. Své cenné sbírky starožitností soustřeďoval zejména v nově upraveném tzv. dolním hradu v Rožmberku. Dal vystavět a renovovat mnoho zámeckých, církevních aj. staveb a 1873 nechal zřídit pro buquoyské panství samostatný pavilon na světové výstavě ve Vídni. Byl protektorem řady spolků. Jako představitel významného šlechtického rodu se stal od 1861 dědičným členem panské sněmovny, 1867 a opět 1870–71 také poslancem českého zemského sněmu. Od 1841 zastával úřad c. k. komořího, 1852 se stal čestným rytířem maltézského řádu a 1873 mu byl udělen papežský řád Řehoře Velikého. Jako politik a veřejný i kulturní činitel zůstal ve stínu svého otce a synů. Hlubší zájem projevil zejména o rozvoj katolického hnutí. Měl čtyři děti, z nichž se dospělosti dožila dcera Gabriela (1859–1934), provdaná hraběnka Thunová, a dva synové: Karl Bonaventura B. (1854–1911), který také působil jako konzervativní politik v panské sněmovně předlitavského parlamentu, a Ferdinand B. (1856–1909), vzděláním lesník, který se 1904–06 podílel na vládách Ernsta Koerbera, Paula Gautsche a Konrada Hohenlohe-Schillingsfürsta ve funkci ministra zemědělství.
L: RSN 1, s. 991n.; J. Hanuš, Národní museum a naše obrození 1, 1921, 2, 1923, rejstřík; P. Koblasa, Buquoyové. Stručné dějiny rodu, 2002, s. 33n.; P. Mašek, Modrá krev, 1999, s. 35n.
Pavla Vošahlíková