Biografický slovník
BUREŠ Ivan 10.3.1886-27.7.1947: Porovnání verzí
(BUREŠ_Ivan_10.3.1886-27.7.1947) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 10.3.1886 | | datum narození = 10.3.1886 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Kolín |
| datum úmrtí = 27.7.1947 | | datum úmrtí = 27.7.1947 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Jablonec nad Nisou |
| povolání = 53- Historik | | povolání = 53- Historik | ||
64- Překladatel | 64- Překladatel | ||
| Řádka 11: | Řádka 11: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''BUREŠ, Ivan,''' ''* 10. 3. 1886 Kolín, † 27. 7. 1947 Jablonec nad Nisou, klasický filolog, překladatel, pedagog, básník, kulturní a literární historik'' | ||
| + | |||
| + | Vyrůstal v rodině Josefa B., profesora řečtiny a latiny na kolínském | ||
| + | gymnáziu, který zásadně ovlivnil synovo budoucí | ||
| + | směřování. Po dokončení reálného gymnázia v rodišti 1905 | ||
| + | odešel B. do Prahy, kde na filozofické fakultě pražské univerzity | ||
| + | studoval obor klasická filologie. Absolvoval 1909 a působil | ||
| + | tam krátce jako odborný asistent. Od 1913 vyučoval | ||
| + | na středních školách v Praze, v Žilině (1921–22), v Brandýse | ||
| + | nad Labem (1922–35). Od 20. let vydával při své profesi | ||
| + | středoškolského profesora odborné stati (např. ''Od časomíry'' | ||
| + | ''k přízvuku'') a především populární knihy, které měly jeho žákům | ||
| + | přiblížit živý odkaz antiky (''Lid starořímského císařství'', | ||
| + | ''Portréty starořímských osobností'', ''Vznik a vývoj křesťanství'', posléze | ||
| + | ''Naše nejnovější poesie'' aj.). Tyto práce, psané se snahou | ||
| + | o lehkost, poutavost a srozumitelnost pro čtenáře bez klasického | ||
| + | vzdělání, ovlivnily i výběr prvních B. převodů z latiny | ||
| + | (P. Ovidius Naso, ''Umění milovati'', 1921, týž, ''Jak léčiti lásku'', | ||
| + | 1924, aj. i jím redigovaný a vlastním příspěvkem opatřený | ||
| + | dobově významný sborník ''Antická kultura slovem i obrazem'', | ||
| + | 1927). Pro tyto snahy kritizoval B. překladatelskou metodu | ||
| + | ostře F. Stiebitz (např. v ''Moderní revui'' 1921/22), zejména ale | ||
| + | 1935 (v ''Listech filologických'') po B. novém vydání Ovidiových | ||
| + | ''Proměn''. B. se proto vrátil k tradiční klasické překladatelské | ||
| + | formě, avšak jím původně preferovaný metodický systém | ||
| + | byl odborníky přijat a na univerzitách dokonce určen jako | ||
| + | jeden z oficiálních pro překládání. 1932 uveřejnil B. v časopise | ||
| + | ''Krematorium'' stěžejní pojednání o bájném ptáku fénixovi | ||
| + | s překlady příslušných antických textů (zejména Claudiánovy | ||
| + | básně ''O ptáku fénixovi''). Na začátku druhé světové války B. | ||
| + | proslavilo vydání Caesarových ''Pamětí o válce galské'' (1940). | ||
| + | Kniha měla v zjitřené okupační situaci jinotajný, národně | ||
| + | povzbudivý význam. B. si získal mezi českými překladateli | ||
| + | z klasických jazyků významné jméno, jeho překlady téměř | ||
| + | celého Ovidiova díla nalezly velký ohlas u veřejnosti a dnes | ||
| + | mají také hodnotu průkopnickou. Za život přeložil B. víc než | ||
| + | dvacet tisíc veršů. O překladu psal i teoretické stati (''Césarovo'' | ||
| + | ''válečnictví'', 1939; ''Ovidiovy'' ''Proměny'', 1946). Užíval pseudonymy | ||
| + | Ivan Převor, I. Převor. Vlastní básnickou tvorbu vydával | ||
| + | jen časopisecky (''Lidové noviny'', ''Literární noviny''). Byl | ||
| + | jedním z prvních, zakládajících, členů Syndikátu českých spisovatelů. | ||
| + | 1941 odešel do penze, 1945 však v Praze opět učil. | ||
| + | Byl ženatý. Zemřel náhle při krátké návštěvě Jablonce. Pohřeb | ||
| + | se konal 31. 7. 1947 v pražském krematoriu ve Strašnicích. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' překlady a edice: P. Ovidius Naso, Proměny (1935, další přeprac. vyd. | ||
| + | 1948); týž, Kalendář (1942); týž, Dopisy lásky (1946); týž, Paris a Helena | ||
| + | (1947, dva dopisy z předchozí knihy); Písně priápské (1925, pod pseud. | ||
| + | I. Převor); Poggio Bracciolini, Facécie (1927, pod pseud. Ivan Převor); G. I. | ||
| + | Caesar, Paměti o válce galské (1940). | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Naše věda 7, 1926, č. 6–7, s. 146; tamtéž 9, 1928, č. 3–4, s. 79; Kulturní | ||
| + | adresář, 1936; Čteme 2, 1940, s. 296; Naše věda 20, 1941, č. 1–2, s. 16; 23, | ||
| + | 1944, s. 5n.; nekrology in: Naše věda 26, 1948/49, č. 3–4, s. 134n.; Lidová | ||
| + | demokracie 30. 7. 1947, s. 4; Národní osvobození 30. 7. 1947, s. 3; Svobodné | ||
| + | noviny 30. 7. 1947, s. 5; Právo lidu 6. 9. 1947, s. 3; Obrana lidu 31. 7. | ||
| + | 1947, s. 5; Práce 31. 7. 1947, s. 4; Svobodné slovo 30. 7. 1947, s. 4; Členské | ||
| + | zprávy Syndikátu, č. 8, 15. 9. 1947 (kde pohřební řeč); K. Tauš, Slovník cizích | ||
| + | slov, zkratek, novinářských šifer, pseudonymů…, 1947, s. 543; J. Kunc, | ||
| + | Kdy zemřeli? Přehled českých spisovatelů a publicistů zemřelých od 1. 1. | ||
| + | 1937 do 31. 12. 1962 1, 1962, s. 29; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české | ||
| + | a slovenské literatuře, 1973, s. 442; KSN 2, s. 205; ISN 3, s. 215; LČL 1, | ||
| + | s. 332; M. Tyč, Literáti Kolínska, 2004. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Biografický archiv ÚČL Praha. | ||
| + | |||
| + | Marcella Husová | ||
| + | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:53- Historik]] | [[Kategorie:53- Historik]] | ||
[[Kategorie:64- Překladatel]] | [[Kategorie:64- Překladatel]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1886]] | [[Kategorie:1886]] | ||
| + | [[Kategorie:Kolín]] | ||
[[Kategorie:1947]] | [[Kategorie:1947]] | ||
| + | [[Kategorie:Jablonec nad Nisou]] | ||
Verze z 13. 2. 2017, 19:35
| Ivan BUREŠ | |
 | |
| Narození | 10.3.1886 |
|---|---|
| Místo narození | Kolín |
| Úmrtí | 27.7.1947 |
| Místo úmrtí | Jablonec nad Nisou |
| Povolání |
53- Historik 64- Překladatel 61- Pedagog |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43332 |
BUREŠ, Ivan, * 10. 3. 1886 Kolín, † 27. 7. 1947 Jablonec nad Nisou, klasický filolog, překladatel, pedagog, básník, kulturní a literární historik
Vyrůstal v rodině Josefa B., profesora řečtiny a latiny na kolínském gymnáziu, který zásadně ovlivnil synovo budoucí směřování. Po dokončení reálného gymnázia v rodišti 1905 odešel B. do Prahy, kde na filozofické fakultě pražské univerzity studoval obor klasická filologie. Absolvoval 1909 a působil tam krátce jako odborný asistent. Od 1913 vyučoval na středních školách v Praze, v Žilině (1921–22), v Brandýse nad Labem (1922–35). Od 20. let vydával při své profesi středoškolského profesora odborné stati (např. Od časomíry k přízvuku) a především populární knihy, které měly jeho žákům přiblížit živý odkaz antiky (Lid starořímského císařství, Portréty starořímských osobností, Vznik a vývoj křesťanství, posléze Naše nejnovější poesie aj.). Tyto práce, psané se snahou o lehkost, poutavost a srozumitelnost pro čtenáře bez klasického vzdělání, ovlivnily i výběr prvních B. převodů z latiny (P. Ovidius Naso, Umění milovati, 1921, týž, Jak léčiti lásku, 1924, aj. i jím redigovaný a vlastním příspěvkem opatřený dobově významný sborník Antická kultura slovem i obrazem, 1927). Pro tyto snahy kritizoval B. překladatelskou metodu ostře F. Stiebitz (např. v Moderní revui 1921/22), zejména ale 1935 (v Listech filologických) po B. novém vydání Ovidiových Proměn. B. se proto vrátil k tradiční klasické překladatelské formě, avšak jím původně preferovaný metodický systém byl odborníky přijat a na univerzitách dokonce určen jako jeden z oficiálních pro překládání. 1932 uveřejnil B. v časopise Krematorium stěžejní pojednání o bájném ptáku fénixovi s překlady příslušných antických textů (zejména Claudiánovy básně O ptáku fénixovi). Na začátku druhé světové války B. proslavilo vydání Caesarových Pamětí o válce galské (1940). Kniha měla v zjitřené okupační situaci jinotajný, národně povzbudivý význam. B. si získal mezi českými překladateli z klasických jazyků významné jméno, jeho překlady téměř celého Ovidiova díla nalezly velký ohlas u veřejnosti a dnes mají také hodnotu průkopnickou. Za život přeložil B. víc než dvacet tisíc veršů. O překladu psal i teoretické stati (Césarovo válečnictví, 1939; Ovidiovy Proměny, 1946). Užíval pseudonymy Ivan Převor, I. Převor. Vlastní básnickou tvorbu vydával jen časopisecky (Lidové noviny, Literární noviny). Byl jedním z prvních, zakládajících, členů Syndikátu českých spisovatelů. 1941 odešel do penze, 1945 však v Praze opět učil. Byl ženatý. Zemřel náhle při krátké návštěvě Jablonce. Pohřeb se konal 31. 7. 1947 v pražském krematoriu ve Strašnicích.
D: překlady a edice: P. Ovidius Naso, Proměny (1935, další přeprac. vyd. 1948); týž, Kalendář (1942); týž, Dopisy lásky (1946); týž, Paris a Helena (1947, dva dopisy z předchozí knihy); Písně priápské (1925, pod pseud. I. Převor); Poggio Bracciolini, Facécie (1927, pod pseud. Ivan Převor); G. I. Caesar, Paměti o válce galské (1940).
L: Naše věda 7, 1926, č. 6–7, s. 146; tamtéž 9, 1928, č. 3–4, s. 79; Kulturní adresář, 1936; Čteme 2, 1940, s. 296; Naše věda 20, 1941, č. 1–2, s. 16; 23, 1944, s. 5n.; nekrology in: Naše věda 26, 1948/49, č. 3–4, s. 134n.; Lidová demokracie 30. 7. 1947, s. 4; Národní osvobození 30. 7. 1947, s. 3; Svobodné noviny 30. 7. 1947, s. 5; Právo lidu 6. 9. 1947, s. 3; Obrana lidu 31. 7. 1947, s. 5; Práce 31. 7. 1947, s. 4; Svobodné slovo 30. 7. 1947, s. 4; Členské zprávy Syndikátu, č. 8, 15. 9. 1947 (kde pohřební řeč); K. Tauš, Slovník cizích slov, zkratek, novinářských šifer, pseudonymů…, 1947, s. 543; J. Kunc, Kdy zemřeli? Přehled českých spisovatelů a publicistů zemřelých od 1. 1. 1937 do 31. 12. 1962 1, 1962, s. 29; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 442; KSN 2, s. 205; ISN 3, s. 215; LČL 1, s. 332; M. Tyč, Literáti Kolínska, 2004.
P: Biografický archiv ÚČL Praha.
Marcella Husová
