BUSTELLI Giuseppe ?1731-2.3.1781: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
VizuálníWikitext
(BUSTELLI_Giuseppe_0.0.1731-1781)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 2: Řádek 2:
| jméno = Giuseppe BUSTELLI
| jméno = Giuseppe BUSTELLI
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 0.0.1731
| datum narození = ?1731
| místo narození =  
| místo narození = asi Lucardo (Itálie)
| datum úmrtí = 1781
| datum úmrtí = 2.3.1781
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí = Vídeň (Rakousko)
| povolání = 80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života
| povolání = 80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Giuseppe BUSTELLI
}}
 
'''BUSTELLI, Giuseppe''' ''(též POSTELLI, Joseph), * ? 1731 asi Lucardo (Itálie), † 2. 3. 1781 Vídeň (Rakousko), operní impresário, divadelní podnikatel''
 
Své italské rodiště uvedl (1770) v soupisu mužského obyvatelstva
Nového Města pražského. 1764 napsal v žádosti
o pronájem Divadla v Kotcích na Starém Městě pražském,
že je vyučeným obchodníkem usazeným v Brně. Byl ochoten
platit pražské obci vysoký nájem, který složil na tři roky dopředu,
a získal tak divadlo do dědičného pronájmu. Na počátku
října 1764 zahájil své více než patnáctileté divadelní
podnikání ve střední Evropě s centrem v Praze a jeho působnost
sahala i do dalších měst (Drážďany, Braunschweig, Vídeň,
Lipsko, Lublaň, Hamburk). V době stagnace pražského
operního provozu na sklonku sedmdesátých let 18. století
se B. častěji zdržoval v Itálii a ve Vídni, kde také zemřel. Jeho
pozůstalost včetně garderoby, rekvizit, hudebnin a libret byla
v Praze vydražena.
 
V operním provozu B. navázal na aktivity svých pražských
předchůdců (např. Giovanni Battista Locatelli, Gaetano Molinari).
Zaměstnal kvalitní zpěvačky a zpěváky, z nichž někteří
(Pasquale Bondini, Domenico Guardasoni, Michele Patrassi,
Luigi Simoni) později jako jeho zástupci řídili operní provoz
v mimopražských centrech (Drážďany, Braunschweig). Pro
činohru najal hereckou společnost Johanna Josepha Bruniana
a 1777 přijal do podnájmu baletní a pantomimický soubor
Franze Antona Göttersdorfa. 1779 získal nového podnájemce
principála Karla Wahra. Italští skladatelé, které zaměstnával
jako kapelníky, komponovali a uváděli v Praze svá
nová díla (např. Domenico Fischietti: ''Vologeso'', 1764, ''Nitteti'',
1765, Antonio Boroni: ''Artaserse'', 1767, ''Didone'', 1768); Vincenzo Righini složil a provedl v Praze dramma tragicomico
na libreto Nunziata Porty ''Il convitato di pietra osia il dissoluto''
(1776), druhou pražskou operu s donjuanovským námětem
a zároveň první, která se dochovala v notovém materiálu. B.
svými inscenacemi zprostředkoval pražskému publiku také
díla Josefa Myslivečka ''Bellerofonte'' (1767), ''Semiramide riconosciuta''
a ''Farnace'' (obě 1768) a navázal spolupráci s místním
skladatelem Janem Antonínem Koželuhem, jenž pro
B. společnost složil italské opery na libreta Pietra Metastasia
''Alessandro nell’ Indie'' (1768) a ''Demofoonte'' (1771).
 
'''L:''' O. Teuber, Geschichte des Prager Theaters 1, 1883, s. 251n., 275n., 316,
324, 331n., 360n.; 2, 1885, s. 3, 20n., 25, 34, 64, 70, 97n.; R. Haas, Beitrag
zur Geschichte der Oper in Prag und Dresden, in: Neues Archiv für Sächsische
Geschichte (Dresden) 37, 1916, s. 73n., 84n.; E. Šebesta, Příspěvky
k dějinám pražského divadla z konce 18. a počátku 19. století, in: Československé
divadlo 2, 1924, s. 242; O. Kamper, Hudební Praha v XVIII. věku,
1936, s. 146n.; G. Gugitz, Die Totenprotokolle der Stadt Wien als Quelle
zur Wiener Th eatergeschichte, in: Jahrbuch der Gesellschaft für Wiener
Theaterforschung 1953/54, Wien 1958, s. 120; P. Kneidl, Libreta italské opery
v Praze v 18. století. Opera v Divadle v Kotcích (1738–82), in: Strahovská
knihovna 2, 1967, s. 115n.; O. Landmann, Die Dresdener italienische Oper
zwischen Hasse und Weber. Ein Daten- und Quellenverzeichnis für die Jahre
1765–1817, Dresden 1976; M. Hlochová – J. Hloch, První stálá veřejná
divadla pražská, in: Documenta Pragensia 3, 1983, s. 23n.; R. Eisinger, Das
Hagenmarkt-Theater in Braunschweig (1690–1861), Braunschweig 1990,
s. 179n.; T. Volek, Italská opera a další druhy zpívaného divadla. Divadlo
v Kotcích (ed. F. Černý), 1992, s. 53n.; J. Pokorný, J. B. a jeho hudební
pozůstalost, in: Miscellanea musicologica 33, 1992, s. 85n.; Grove Opera,
s. 660n.; A. Jakubcová, Z Prahy až k severní říšské hranici, in: Hudební věda
35, 1998, s. 159n.; K. Hálová, Koželuhova operní prvotina na scéně divadla
v Kotcích, in: tamtéž 38, 2001, s. 321n.; Grove 2001, s. 682; Jakubcová,
s. 92.
 
'''P:''' Archiv hl. města Prahy, rkp. 1203, fol. 391a–463a, inventář pozůstalosti
(9. 3. 1781).
 
Alena Jakubcová
 
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života]]
[[Kategorie:80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života]]
[[Kategorie:1731]]
[[Kategorie:1731]]
[[Kategorie:Lucardo]]
[[Kategorie:1781]]
[[Kategorie:1781]]
[[Kategorie:Vídeň]]

Verze z 20. 2. 2017, 17:44

Giuseppe BUSTELLI
Narození ?1731
Místo narození asi Lucardo (Itálie)
Úmrtí 2.3.1781
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43459

BUSTELLI, Giuseppe (též POSTELLI, Joseph), * ? 1731 asi Lucardo (Itálie), † 2. 3. 1781 Vídeň (Rakousko), operní impresário, divadelní podnikatel

Své italské rodiště uvedl (1770) v soupisu mužského obyvatelstva Nového Města pražského. 1764 napsal v žádosti o pronájem Divadla v Kotcích na Starém Městě pražském, že je vyučeným obchodníkem usazeným v Brně. Byl ochoten platit pražské obci vysoký nájem, který složil na tři roky dopředu, a získal tak divadlo do dědičného pronájmu. Na počátku října 1764 zahájil své více než patnáctileté divadelní podnikání ve střední Evropě s centrem v Praze a jeho působnost sahala i do dalších měst (Drážďany, Braunschweig, Vídeň, Lipsko, Lublaň, Hamburk). V době stagnace pražského operního provozu na sklonku sedmdesátých let 18. století se B. častěji zdržoval v Itálii a ve Vídni, kde také zemřel. Jeho pozůstalost včetně garderoby, rekvizit, hudebnin a libret byla v Praze vydražena.

V operním provozu B. navázal na aktivity svých pražských předchůdců (např. Giovanni Battista Locatelli, Gaetano Molinari). Zaměstnal kvalitní zpěvačky a zpěváky, z nichž někteří (Pasquale Bondini, Domenico Guardasoni, Michele Patrassi, Luigi Simoni) později jako jeho zástupci řídili operní provoz v mimopražských centrech (Drážďany, Braunschweig). Pro činohru najal hereckou společnost Johanna Josepha Bruniana a 1777 přijal do podnájmu baletní a pantomimický soubor Franze Antona Göttersdorfa. 1779 získal nového podnájemce principála Karla Wahra. Italští skladatelé, které zaměstnával jako kapelníky, komponovali a uváděli v Praze svá nová díla (např. Domenico Fischietti: Vologeso, 1764, Nitteti, 1765, Antonio Boroni: Artaserse, 1767, Didone, 1768); Vincenzo Righini složil a provedl v Praze dramma tragicomico na libreto Nunziata Porty Il convitato di pietra osia il dissoluto (1776), druhou pražskou operu s donjuanovským námětem a zároveň první, která se dochovala v notovém materiálu. B. svými inscenacemi zprostředkoval pražskému publiku také díla Josefa Myslivečka Bellerofonte (1767), Semiramide riconosciuta a Farnace (obě 1768) a navázal spolupráci s místním skladatelem Janem Antonínem Koželuhem, jenž pro B. společnost složil italské opery na libreta Pietra Metastasia Alessandro nell’ Indie (1768) a Demofoonte (1771).

L: O. Teuber, Geschichte des Prager Theaters 1, 1883, s. 251n., 275n., 316, 324, 331n., 360n.; 2, 1885, s. 3, 20n., 25, 34, 64, 70, 97n.; R. Haas, Beitrag zur Geschichte der Oper in Prag und Dresden, in: Neues Archiv für Sächsische Geschichte (Dresden) 37, 1916, s. 73n., 84n.; E. Šebesta, Příspěvky k dějinám pražského divadla z konce 18. a počátku 19. století, in: Československé divadlo 2, 1924, s. 242; O. Kamper, Hudební Praha v XVIII. věku, 1936, s. 146n.; G. Gugitz, Die Totenprotokolle der Stadt Wien als Quelle zur Wiener Th eatergeschichte, in: Jahrbuch der Gesellschaft für Wiener Theaterforschung 1953/54, Wien 1958, s. 120; P. Kneidl, Libreta italské opery v Praze v 18. století. Opera v Divadle v Kotcích (1738–82), in: Strahovská knihovna 2, 1967, s. 115n.; O. Landmann, Die Dresdener italienische Oper zwischen Hasse und Weber. Ein Daten- und Quellenverzeichnis für die Jahre 1765–1817, Dresden 1976; M. Hlochová – J. Hloch, První stálá veřejná divadla pražská, in: Documenta Pragensia 3, 1983, s. 23n.; R. Eisinger, Das Hagenmarkt-Theater in Braunschweig (1690–1861), Braunschweig 1990, s. 179n.; T. Volek, Italská opera a další druhy zpívaného divadla. Divadlo v Kotcích (ed. F. Černý), 1992, s. 53n.; J. Pokorný, J. B. a jeho hudební pozůstalost, in: Miscellanea musicologica 33, 1992, s. 85n.; Grove Opera, s. 660n.; A. Jakubcová, Z Prahy až k severní říšské hranici, in: Hudební věda 35, 1998, s. 159n.; K. Hálová, Koželuhova operní prvotina na scéně divadla v Kotcích, in: tamtéž 38, 2001, s. 321n.; Grove 2001, s. 682; Jakubcová, s. 92.

P: Archiv hl. města Prahy, rkp. 1203, fol. 391a–463a, inventář pozůstalosti (9. 3. 1781).

Alena Jakubcová

Citováno z „https://biography.hiu.cas.cz/index.php?title=BUSTELLI_Giuseppe_%3F1731-2.3.1781&oldid=98145“