BUZKOVÁ Pavla 22.10.1885-15.4.1949

Pavla BUZKOVÁ
Narození	22.10.1885
Místo narození	Ohnišov u Rychnova nad Kněžnou
Úmrtí	15.4.1949
Místo úmrtí	Praha
Povolání	47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 63- Spisovatel 65- Literární historik, kritik nebo teoretik
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43490

BUZKOVÁ, Pavla (roz. Ježková), * 22. 10. 1885 Ohnišov u Rychnova nad Kněžnou, † 15. 4. 1949 Praha, prozaička, publicistka

V rodišti nabyla základního vzdělání a do sedmnácti let žila s rodiči, jimž pomáhala v hospodářství. 1902–03 studovala současně tři ročníky měšťanské školy na Žižkově (Praha), 1905 absolvovala učitelský ústav, 1906 kurs pro pokračovací školy. Na Žižkově poznala učitele Kamila B. (1874–1950), který jí značně pomohl a za něhož se 1907 provdala. 1905–06 učila na obecné škole v Ostravě a Hronově, kde se zapojila do veřejné práce v ženském odboru Severočeské jednoty, 1906 vstoupila pod vlivem budoucího manžela do Masarykovy realistické (pokrokové) strany, zájmy strany zastupovala v ženských učitelských spolcích, v některých dosáhla velkého vlivu, 1906–07 vyučovala na dívčí pokračovací škole v Hronově. Po sňatku musela zůstat v domácnosti. 1909–11 externě studovala na filozofické fakultě pražské univerzity literaturu a divadelní vědu u V. Tilleho, 1910–14 vedla učňovskou besídku Vzdělávacího sboru na Vinohradech, jehož byla jednatelkou. Spolupracovala s P. Moudrou a O. Stránskou- -Absolonovou při organizování realistických žen (programový spisek Pokrokový názor na ženskou otázku, 1909). Po vypuknutí první světové války se zapojila do ženské odbojové sítě – spojkou k ní byl její manžel – a zasloužila se o masovou podporu Manifestu českých spisovatelů. Se skupinou J. Hajšmana vstoupila na jaře 1918 do České strany (národně) socialistické, opět se angažovala v ženských organizacích, např. předsedala národně socialistickým ženám v Dejvicích (Praha). Od 1938 stála v politickém ústraní. Její literární dílo lze rozdělit do tří skupin. První tvoří eseje, v nichž zastávala etický kodex Masarykovy filozofie (Proč český člověk nemůže být římským katolíkem, Legionářská tragédie, Krize ženskosti, Srdce na štít). Masarykovské pojetí mravnosti, feminismu a etického socialismu prostoupilo i její dílo prozaické. Novela Mlhy úsvitu (1920) nastínila otázku intelektuální rovnocennosti muže a ženy v manželství, romány Mlází (1930) a Přerod (1943) řešily možnosti přerodu soudobé české vesnice. Úvahový prvek v nich převážil estetické akcenty. Nejcennější jsou literární studie (Žena v životě a díle Macharově, Šaldovy Loutky a dělníci boží, soubor kritických rozborů České drama, polemika O Národní divadlo). Tři významné příspěvky věnovala Haně Kvapilové jako přípravu k monografii, kterou nedokončila. Vydala básně a dramata B. Benešové, přátelství uzavřela s T. Novákovou, B. Benešovou a R. Svobodovou, jim věnovala řadu časopiseckých statí. Publikovala pod pseudonymy Staša Pavlová, Pavla Rychtářová, Hana Rychtářová, Hana. V pozůstalosti je uložena nevydaná monografie Svět divadla.

D: bibliografie in: LČL 1, s. 343.

L: F. Pražák, Spisovatelé učitelé, 1946, s. 37n.; Kulturní adresář 1936; Kunc 1, s. 62n.; A. Pražák, Za P. B., in: Lidové noviny 22. 4. 1949, s. 5; LČL 1, s. 342n.; OSND 1/2, s. 820; MSN 1, s. 698; MČE 1, s. 631; J. Mourková, P. B., 1963, edice inventářů PNP č. 31; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 445; lv, Po stopách P. B., in: Pochodeň 19. 4. 1979.

P: SOkA Náchod; LA PNP Praha; částečně Archiv AV ČR Praha; Biografický archiv ÚČL Praha.

Martin Kučera