DUBA Karel 29.9.1923-21.8.1968: Porovnání verzí
(DUBA_Karel_29.9.1923-21.8.1968) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 29.9.1923 | | datum narození = 29.9.1923 | ||
| místo narození = | | místo narození = Písek | ||
| datum úmrtí = 21.8.1968 | | datum úmrtí = 21.8.1968 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Ulánbátar (Mongolsko) | ||
| povolání = 78- Hudební interpret | | povolání = 78- Hudební interpret | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''DUBA, Karel''', ''* 29. 9. 1923 Písek, † 21. 8. 1968 Ulánbátar (Mongolsko), kytarista, hudební skladatel'' | |||
Hrával v různých tanečních orchestrech za nacistické okupace | |||
i po osvobození, vojenskou prezenční službu konal v Armádním | |||
uměleckém souboru Víta Nejedlého. Od 1951 působil | |||
v nově zřízeném Orchestru Jaroslava Ježka, na prvních zahraničních | |||
turné po zemích východního bloku byl s orchestrem | |||
Jiřího Procházky, působil v nahrávacím tělese FISYO (Filmový | |||
symfonický orchestr), ve skupině Slávy Kunsta, v doprovodné | |||
skupině zpěváka Josefa Zímy. Od začátku 60. let byl | |||
lídrem vlastní skupiny, která zaujala dobově novým využíváním | |||
elektrických kytar, širokým a pestrým repertoárem (pop, | |||
swing, rock, náznaky country a westernu) i technickou zdatností. | |||
Zaměřovala se na nahrávací praxi (řada SP desek vyšla | |||
v Supraphonu, resp. v Supraphonu-Artii), ale též na doprovod | |||
různých zpěváků (mj. J. Čeřovská, K. Hála, H. Hegerová) na | |||
jejich zájezdech. Během jednoho z nich zahynul při nehodě | |||
autobusu spolu se zpěváky Danou Hobzovou, Marií Pokšteflovou, | |||
Bohumilem Vaňkem a instrumentalisty Josefem Posledním | |||
a Jaroslavem Štrudlem. D. byl úspěšný i jako skladatel | |||
písní: ''Dostavník'', ''Echo Boogie'', ''Kapitán Nemo'', ''Pražská neděle''. | |||
'''L:''' N. Dlouhá, K. D., in: Melodie 3, 1965, č. 4, s. 153; táž, Za K. D., in: | |||
tamtéž 6, 1968, č. 11, s. 324; S. Titzl, Osudných pět minut, in: Hudba | |||
pro radost 1969, č. 1–2, s. 16; EJ, s. 112; www.musicologica.cz/slovnik. | |||
Ivan Poledňák | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:78- Hudební interpret]] | [[Kategorie:78- Hudební interpret]] | ||
[[Kategorie:1923]] | [[Kategorie:1923]] | ||
[[Kategorie:Písek]] | |||
[[Kategorie:1968]] | [[Kategorie:1968]] | ||
[[Kategorie:Ulánbátar]] | |||
Verze z 20. 2. 2017, 19:28
| Karel DUBA | |
 | |
| Narození | 29.9.1923 |
|---|---|
| Místo narození | Písek |
| Úmrtí | 21.8.1968 |
| Místo úmrtí | Ulánbátar (Mongolsko) |
| Povolání | 78- Hudební interpret |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=75715 |
DUBA, Karel, * 29. 9. 1923 Písek, † 21. 8. 1968 Ulánbátar (Mongolsko), kytarista, hudební skladatel
Hrával v různých tanečních orchestrech za nacistické okupace i po osvobození, vojenskou prezenční službu konal v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého. Od 1951 působil v nově zřízeném Orchestru Jaroslava Ježka, na prvních zahraničních turné po zemích východního bloku byl s orchestrem Jiřího Procházky, působil v nahrávacím tělese FISYO (Filmový symfonický orchestr), ve skupině Slávy Kunsta, v doprovodné skupině zpěváka Josefa Zímy. Od začátku 60. let byl lídrem vlastní skupiny, která zaujala dobově novým využíváním elektrických kytar, širokým a pestrým repertoárem (pop, swing, rock, náznaky country a westernu) i technickou zdatností. Zaměřovala se na nahrávací praxi (řada SP desek vyšla v Supraphonu, resp. v Supraphonu-Artii), ale též na doprovod různých zpěváků (mj. J. Čeřovská, K. Hála, H. Hegerová) na jejich zájezdech. Během jednoho z nich zahynul při nehodě autobusu spolu se zpěváky Danou Hobzovou, Marií Pokšteflovou, Bohumilem Vaňkem a instrumentalisty Josefem Posledním a Jaroslavem Štrudlem. D. byl úspěšný i jako skladatel písní: Dostavník, Echo Boogie, Kapitán Nemo, Pražská neděle.
L: N. Dlouhá, K. D., in: Melodie 3, 1965, č. 4, s. 153; táž, Za K. D., in: tamtéž 6, 1968, č. 11, s. 324; S. Titzl, Osudných pět minut, in: Hudba pro radost 1969, č. 1–2, s. 16; EJ, s. 112; www.musicologica.cz/slovnik.
Ivan Poledňák