DUBSKÝ Prokop ?1855-20.11.1921: Porovnání verzí
(DUBSKÝ_Prokop_0.0.1855-20.11.1921) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 2: | Řádek 2: | ||
| jméno = Prokop DUBSKÝ | | jméno = Prokop DUBSKÝ | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = | | datum narození = asi 1855 | ||
| místo narození = | | místo narození = | ||
| datum úmrtí = 20.11.1921 | | datum úmrtí = 20.11.1921 | ||
| Řádek 10: | Řádek 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''DUBSKÝ, Prokop''', ''* asi 1855 ?, † 20. 11. 1921 České Budějovice, loutkář'' | |||
Pocházel z loutkářské rodiny, která se usídlila v Kaňku u Kutné | |||
Hory a loutkovému divadlu se věnovala již od 80. let 18. | |||
století. Otec byl Václav D., manželka Barbora byla dcerou | |||
jihočeského loutkáře Františka Kočky. V rodinné tradici pokračovali i D. synové Václav a Alois. | |||
V mládí D. putoval s loutkovým divadlem po jižních a jihozápadních | |||
Čechách a současně v létě provozoval i střelnici a kolotoč. | |||
Později se věnoval pouze divadlu. Usídlil se v Českých | |||
Budějovicích. Byl typickým představitelem tradičního lidového | |||
loutkáře 19. století. V jeho repertoáru se nalézaly staré hry | |||
(mj. ''Doktor Faust'', ''Herkules'', ''Život svaté Jenovéfy'', ''Posvícení'' | |||
''v Hudlicích''), v oblibě měl zejména rytířské a loupežnické hry | |||
(''Přepadení hradu Šlakenvaldu'', ''Rytíř Wilfling ze Štubenberku'', | |||
''Vítězství na hradě Bělohorském''), kterým zůstával celoživotně | |||
věrný. Sám vodil a mluvil všechny vystupující postavy. Diváky | |||
zaujímal jak dokonalým ovládáním loutek, tak expresivním | |||
hlasovým projevem. Hrál se starými loutkami, které zdědil po | |||
švagrovi Vojtěchu Kočkovi, jež patrně pocházely od významného | |||
jihočeského řezbáře M. Sychrovského, některé z jeho novějších | |||
figur byly vyrobeny v dílně pražského řezbáře J. Alessiho. | |||
Zaujetím pro divadlo a stylovou čistotou inscenačního | |||
stylu si získal proslulost a oblibu. | |||
'''L:''' J. Veselý, Z korespondence s lidovými loutkáři, in: Loutkář 1, 1917, | |||
s. 27; F. Zátka, O jihočeském loutkáři lidovém P. D., in: tamtéž, s. 109 až | |||
110; týž, Jihočeští loutkáři lidoví z 2. polovice XIX. století, in: tamtéž 2, | |||
1917/18, s. 101, 121–123; týž, Jak hraje Fausta P. D., in: tamtéž 3, | |||
1918/19, s. 106; J. Bartoš, Loutkářská kronika, 1963, s. 246, 266; A. Dubská, | |||
Dvě století českého loutkářství, 2004, s. 132. | |||
Alice Dubská | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti]] | [[Kategorie:81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti]] | ||
Verze z 28. 2. 2017, 16:12
| Prokop DUBSKÝ | |
 | |
| Narození | asi 1855 |
|---|---|
| Úmrtí | 20.11.1921 |
| Místo úmrtí | České Budějovice |
| Povolání |
81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti 83- Divadelní interpret nebo herec |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136918 |
DUBSKÝ, Prokop, * asi 1855 ?, † 20. 11. 1921 České Budějovice, loutkář
Pocházel z loutkářské rodiny, která se usídlila v Kaňku u Kutné Hory a loutkovému divadlu se věnovala již od 80. let 18. století. Otec byl Václav D., manželka Barbora byla dcerou jihočeského loutkáře Františka Kočky. V rodinné tradici pokračovali i D. synové Václav a Alois.
V mládí D. putoval s loutkovým divadlem po jižních a jihozápadních Čechách a současně v létě provozoval i střelnici a kolotoč. Později se věnoval pouze divadlu. Usídlil se v Českých Budějovicích. Byl typickým představitelem tradičního lidového loutkáře 19. století. V jeho repertoáru se nalézaly staré hry (mj. Doktor Faust, Herkules, Život svaté Jenovéfy, Posvícení v Hudlicích), v oblibě měl zejména rytířské a loupežnické hry (Přepadení hradu Šlakenvaldu, Rytíř Wilfling ze Štubenberku, Vítězství na hradě Bělohorském), kterým zůstával celoživotně věrný. Sám vodil a mluvil všechny vystupující postavy. Diváky zaujímal jak dokonalým ovládáním loutek, tak expresivním hlasovým projevem. Hrál se starými loutkami, které zdědil po švagrovi Vojtěchu Kočkovi, jež patrně pocházely od významného jihočeského řezbáře M. Sychrovského, některé z jeho novějších figur byly vyrobeny v dílně pražského řezbáře J. Alessiho. Zaujetím pro divadlo a stylovou čistotou inscenačního stylu si získal proslulost a oblibu.
L: J. Veselý, Z korespondence s lidovými loutkáři, in: Loutkář 1, 1917, s. 27; F. Zátka, O jihočeském loutkáři lidovém P. D., in: tamtéž, s. 109 až 110; týž, Jihočeští loutkáři lidoví z 2. polovice XIX. století, in: tamtéž 2, 1917/18, s. 101, 121–123; týž, Jak hraje Fausta P. D., in: tamtéž 3, 1918/19, s. 106; J. Bartoš, Loutkářská kronika, 1963, s. 246, 266; A. Dubská, Dvě století českého loutkářství, 2004, s. 132.
Alice Dubská