DUDA Alois 1.8.1858-15.6.1928: Porovnání verzí
(DUDA_Alois_1.8.1858-15.6.1928) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 1.8.1858 | | datum narození = 1.8.1858 | ||
| místo narození = | | místo narození = Blevice u Kladna | ||
| datum úmrtí = 15.6.1928 | | datum úmrtí = 15.6.1928 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| Řádek 9: | Řádek 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''DUDA, Alois''', ''* 1. 8. 1858 Blevice u Kladna, † 15. 6. 1928 Praha, elektrotechnik, podnikatel'' | |||
Pocházel z rodiny rolníka. 1878 začal studovat českou techniku | |||
v Praze (1881/82 je uveden už jen jako mimořádný student | |||
elektrotechniky). 1881–95 byl zaměstnán v Praze u firmy | |||
Ringhoffer, poté u Waldek a Wagner a stal se pražským zástupcem brněnské Bartelmus a Donát. 1895 v Praze založil | |||
v dnešní Opletalově ulici vlastní elektrotechnický závod, který | |||
instaloval drobná elektrická zařízení do různých objektů. Firma | |||
se rychle rozrůstala, 1906 koupil D. parcelu na Královských | |||
Vinohradech, na níž vybudoval během dvou let novou | |||
továrnu i rodinnou vilu. Firma Duda Elektromotory patřila | |||
k průkopníkům elektroprůmyslu v Čechách. Jejich výrobní | |||
pro gram tvořila elektrická zařízení – elektromotory, dynama, | |||
zařízení pro zemědělské stroje. Jednou z prvních zakázek D. | |||
podniku se stala elektrifikace středočeské obce Miletice u Velvar, | |||
kterou provedl 1908. Během krátké doby tam vybudoval | |||
elektrárnu na naftový pohon, obec se tak stala jednou z prvních v Čechách, která byla komplexně a samostatně elektrifikována. | |||
Na rodinnou tradici navázal syn '''Pavel D.''' (* 10. 2. | |||
1890 Praha, † 24. 12. 1975 Praha), který absolvoval praxi u F. | |||
Křižíka a v ČKD. 1919 se stal společníkem otce a po jeho smrti firmu převzal. Závod, který v době největšího rozkvětu zaměstnával | |||
na 280 lidí, vyráběl i během druhé světové války, | |||
po únoru 1948 byl znárodněn a včleněn do ČKD jako ČKD | |||
Stalingrad. Pavel D. se v něm stal zaměstnancem a zůstal jím | |||
až do svých 70 let. Výroba byla zcela zrušena koncem 70. let | |||
minulého století. | |||
'''L:''' Tomeš 1, s. 264; P. Augusta (ed.), Nová kniha o Praze 3, 1998, s. 116; | |||
R. Šimek, Elektřina je můj motor, in: Profit 17, 2006, č. 38. | |||
'''P:''' Archiv ČVUT Praha, seznamy posluchačů; Praha, Vinohradské hřbitovy, | |||
hrob č. 33–19, datum úmrtí. | |||
Marie Makariusová | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
Verze z 7. 3. 2017, 17:10
| Alois DUDA | |
 | |
| Narození | 1.8.1858 |
|---|---|
| Místo narození | Blevice u Kladna |
| Úmrtí | 15.6.1928 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 28- Strojař nebo elektrotechnik |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=67000 |
DUDA, Alois, * 1. 8. 1858 Blevice u Kladna, † 15. 6. 1928 Praha, elektrotechnik, podnikatel
Pocházel z rodiny rolníka. 1878 začal studovat českou techniku v Praze (1881/82 je uveden už jen jako mimořádný student elektrotechniky). 1881–95 byl zaměstnán v Praze u firmy Ringhoffer, poté u Waldek a Wagner a stal se pražským zástupcem brněnské Bartelmus a Donát. 1895 v Praze založil v dnešní Opletalově ulici vlastní elektrotechnický závod, který instaloval drobná elektrická zařízení do různých objektů. Firma se rychle rozrůstala, 1906 koupil D. parcelu na Královských Vinohradech, na níž vybudoval během dvou let novou továrnu i rodinnou vilu. Firma Duda Elektromotory patřila k průkopníkům elektroprůmyslu v Čechách. Jejich výrobní pro gram tvořila elektrická zařízení – elektromotory, dynama, zařízení pro zemědělské stroje. Jednou z prvních zakázek D. podniku se stala elektrifikace středočeské obce Miletice u Velvar, kterou provedl 1908. Během krátké doby tam vybudoval elektrárnu na naftový pohon, obec se tak stala jednou z prvních v Čechách, která byla komplexně a samostatně elektrifikována. Na rodinnou tradici navázal syn Pavel D. (* 10. 2. 1890 Praha, † 24. 12. 1975 Praha), který absolvoval praxi u F. Křižíka a v ČKD. 1919 se stal společníkem otce a po jeho smrti firmu převzal. Závod, který v době největšího rozkvětu zaměstnával na 280 lidí, vyráběl i během druhé světové války, po únoru 1948 byl znárodněn a včleněn do ČKD jako ČKD Stalingrad. Pavel D. se v něm stal zaměstnancem a zůstal jím až do svých 70 let. Výroba byla zcela zrušena koncem 70. let minulého století.
L: Tomeš 1, s. 264; P. Augusta (ed.), Nová kniha o Praze 3, 1998, s. 116; R. Šimek, Elektřina je můj motor, in: Profit 17, 2006, č. 38.
P: Archiv ČVUT Praha, seznamy posluchačů; Praha, Vinohradské hřbitovy, hrob č. 33–19, datum úmrtí.
Marie Makariusová