DVOŘÁK Antonín 13.12.1850-28.5.1918: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(DVOŘÁK_Antonín_13.12.1850-28.5.1918)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 3: Řádek 3:
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 13.12.1850
| datum narození = 13.12.1850
| místo narození = Průhonice
| místo narození = Průhonice u Prahy
| datum úmrtí = 28.5.1918
| datum úmrtí = 28.5.1918
| místo úmrtí = Praha
| místo úmrtí = Praha
Řádek 9: Řádek 9:


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Antonín DVOŘÁK
}}
 
'''Dvořák, Antonín,''' ''* 13. 12. 1850 Průhonice u Prahy, † 28. 5. 1918 Praha, stavitel''
 
Jeho školení není známo, od 1884 členem SIA. Působil především
na Královských Vinohradech (Praha): prvně doložen při
stavbě domu čp. 175 v dnešní Francouzské ulici (1883), později hodně spolupracoval na projektech A. Turka (škola v Perunově
ul., nájemní domy čp. 1249–50 v Korunní třídě, domy
v Polské ulici aj.). Spolu s A. Turkem a K. Fischerem 1895
založil v Libčicích-Letkách firmu na výrobu speciálních cihel,
projektování a stavbu komínů (dva u cukrovaru v Mělníce
o výšce 58 a 59 m byly zbořeny v listopadu 2008; u čokoládovny
ve Velimi apod.), kterou ale brzy převzal Fischer jako
jediný vlastník. Továrna, později označovaná jako bratři Fischerové, existovala až do počátku 21. století. 1897–1900 vystavěl
D. spolu s K. Fischerem novorenesanční budovu univerzitního
botanického ústavu čp. 1965/II v Praze ve Viničné
ulici. Literatura mu, resp. jeho firmě, přičítá i několik dalších
realizací (např. na Novém Městě pražském – čp. 260, 1890,
dům pro spolek Betanie v Soukenické ulici čp. 1193/II) včetně
rodinné letní vily v Senohrabech u Prahy.
 
D. byl též aktivním členem evangelické církve (kurátorem sboru
na Vinohradech). Jako stavitel se také podílel na zbudování
činžovního domu na Korunní čp. 1440, kde je dodnes evangelická
modlitebna (kolaudace 1907). S manželkou, pocházející
z Michle (Praha), měl tři dcery. Z nich Růžena se provdala
za lékaře-gynekologa Adolfa Lukla (1874–1974), s nímž měla
tři děti – syna lékaře-internistu Pavla Lukla, dcery Naději, která
se stala manželkou filozofa a teologa Josefa Lukla Hromádky,
a Evu, provd. Pellarovou, psycholožku.
 
'''L:''' Architekti, s. 150–151; http://www.fabriky.cz/kominy/schornsteinbau.
htm; Zprávy SIA 19, 1884, s. 150; J. E. Svoboda – Z. Lukeš – E. Havlová,
Praha 1891–1918, 1997, s. 123, 219; R. Baťková a kol., Umělecké
Památky Prahy – Nové Město a Vyšehrad, 1998, s. 120, 275, 592, 691;
nekrolog in: Stavitelské listy 14, 1918, s. 55.
 
Jiří Sehnal


== Literatura ==
Praha 2004; s. 150n
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:74- Architekt]]
[[Kategorie:74- Architekt]]
[[Kategorie:1850]]
[[Kategorie:1850]]
[[Kategorie:Průhonice]]
[[Kategorie:Průhonice]]
[[Kategorie:1918]]
[[Kategorie:1918]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 8. 3. 2017, 15:18

Antonín DVOŘÁK
Narození 13.12.1850
Místo narození Průhonice u Prahy
Úmrtí 28.5.1918
Místo úmrtí Praha
Povolání 74- Architekt
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136451

Dvořák, Antonín, * 13. 12. 1850 Průhonice u Prahy, † 28. 5. 1918 Praha, stavitel

Jeho školení není známo, od 1884 členem SIA. Působil především na Královských Vinohradech (Praha): prvně doložen při stavbě domu čp. 175 v dnešní Francouzské ulici (1883), později hodně spolupracoval na projektech A. Turka (škola v Perunově ul., nájemní domy čp. 1249–50 v Korunní třídě, domy v Polské ulici aj.). Spolu s A. Turkem a K. Fischerem 1895 založil v Libčicích-Letkách firmu na výrobu speciálních cihel, projektování a stavbu komínů (dva u cukrovaru v Mělníce o výšce 58 a 59 m byly zbořeny v listopadu 2008; u čokoládovny ve Velimi apod.), kterou ale brzy převzal Fischer jako jediný vlastník. Továrna, později označovaná jako bratři Fischerové, existovala až do počátku 21. století. 1897–1900 vystavěl D. spolu s K. Fischerem novorenesanční budovu univerzitního botanického ústavu čp. 1965/II v Praze ve Viničné ulici. Literatura mu, resp. jeho firmě, přičítá i několik dalších realizací (např. na Novém Městě pražském – čp. 260, 1890, dům pro spolek Betanie v Soukenické ulici čp. 1193/II) včetně rodinné letní vily v Senohrabech u Prahy.

D. byl též aktivním členem evangelické církve (kurátorem sboru na Vinohradech). Jako stavitel se také podílel na zbudování činžovního domu na Korunní čp. 1440, kde je dodnes evangelická modlitebna (kolaudace 1907). S manželkou, pocházející z Michle (Praha), měl tři dcery. Z nich Růžena se provdala za lékaře-gynekologa Adolfa Lukla (1874–1974), s nímž měla tři děti – syna lékaře-internistu Pavla Lukla, dcery Naději, která se stala manželkou filozofa a teologa Josefa Lukla Hromádky, a Evu, provd. Pellarovou, psycholožku.

L: Architekti, s. 150–151; http://www.fabriky.cz/kominy/schornsteinbau. htm; Zprávy SIA 19, 1884, s. 150; J. E. Svoboda – Z. Lukeš – E. Havlová, Praha 1891–1918, 1997, s. 123, 219; R. Baťková a kol., Umělecké Památky Prahy – Nové Město a Vyšehrad, 1998, s. 120, 275, 592, 691; nekrolog in: Stavitelské listy 14, 1918, s. 55.

Jiří Sehnal