DVOŘÁK Antonín 13.12.1850-28.5.1918: Porovnání verzí
(DVOŘÁK_Antonín_13.12.1850-28.5.1918) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 13.12.1850 | | datum narození = 13.12.1850 | ||
| místo narození = Průhonice | | místo narození = Průhonice u Prahy | ||
| datum úmrtí = 28.5.1918 | | datum úmrtí = 28.5.1918 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| Řádek 9: | Řádek 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''Dvořák, Antonín,''' ''* 13. 12. 1850 Průhonice u Prahy, † 28. 5. 1918 Praha, stavitel'' | |||
Jeho školení není známo, od 1884 členem SIA. Působil především | |||
na Královských Vinohradech (Praha): prvně doložen při | |||
stavbě domu čp. 175 v dnešní Francouzské ulici (1883), později hodně spolupracoval na projektech A. Turka (škola v Perunově | |||
ul., nájemní domy čp. 1249–50 v Korunní třídě, domy | |||
v Polské ulici aj.). Spolu s A. Turkem a K. Fischerem 1895 | |||
založil v Libčicích-Letkách firmu na výrobu speciálních cihel, | |||
projektování a stavbu komínů (dva u cukrovaru v Mělníce | |||
o výšce 58 a 59 m byly zbořeny v listopadu 2008; u čokoládovny | |||
ve Velimi apod.), kterou ale brzy převzal Fischer jako | |||
jediný vlastník. Továrna, později označovaná jako bratři Fischerové, existovala až do počátku 21. století. 1897–1900 vystavěl | |||
D. spolu s K. Fischerem novorenesanční budovu univerzitního | |||
botanického ústavu čp. 1965/II v Praze ve Viničné | |||
ulici. Literatura mu, resp. jeho firmě, přičítá i několik dalších | |||
realizací (např. na Novém Městě pražském – čp. 260, 1890, | |||
dům pro spolek Betanie v Soukenické ulici čp. 1193/II) včetně | |||
rodinné letní vily v Senohrabech u Prahy. | |||
D. byl též aktivním členem evangelické církve (kurátorem sboru | |||
na Vinohradech). Jako stavitel se také podílel na zbudování | |||
činžovního domu na Korunní čp. 1440, kde je dodnes evangelická | |||
modlitebna (kolaudace 1907). S manželkou, pocházející | |||
z Michle (Praha), měl tři dcery. Z nich Růžena se provdala | |||
za lékaře-gynekologa Adolfa Lukla (1874–1974), s nímž měla | |||
tři děti – syna lékaře-internistu Pavla Lukla, dcery Naději, která | |||
se stala manželkou filozofa a teologa Josefa Lukla Hromádky, | |||
a Evu, provd. Pellarovou, psycholožku. | |||
'''L:''' Architekti, s. 150–151; http://www.fabriky.cz/kominy/schornsteinbau. | |||
htm; Zprávy SIA 19, 1884, s. 150; J. E. Svoboda – Z. Lukeš – E. Havlová, | |||
Praha 1891–1918, 1997, s. 123, 219; R. Baťková a kol., Umělecké | |||
Památky Prahy – Nové Město a Vyšehrad, 1998, s. 120, 275, 592, 691; | |||
nekrolog in: Stavitelské listy 14, 1918, s. 55. | |||
Jiří Sehnal | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:74- Architekt]] | [[Kategorie:74- Architekt]] | ||
[[Kategorie:1850]] | [[Kategorie:1850]] | ||
[[Kategorie:Průhonice]] | [[Kategorie:Průhonice]] | ||
[[Kategorie:1918]] | [[Kategorie:1918]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 8. 3. 2017, 15:18
| Antonín DVOŘÁK | |
 | |
| Narození | 13.12.1850 |
|---|---|
| Místo narození | Průhonice u Prahy |
| Úmrtí | 28.5.1918 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 74- Architekt |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136451 |
Dvořák, Antonín, * 13. 12. 1850 Průhonice u Prahy, † 28. 5. 1918 Praha, stavitel
Jeho školení není známo, od 1884 členem SIA. Působil především na Královských Vinohradech (Praha): prvně doložen při stavbě domu čp. 175 v dnešní Francouzské ulici (1883), později hodně spolupracoval na projektech A. Turka (škola v Perunově ul., nájemní domy čp. 1249–50 v Korunní třídě, domy v Polské ulici aj.). Spolu s A. Turkem a K. Fischerem 1895 založil v Libčicích-Letkách firmu na výrobu speciálních cihel, projektování a stavbu komínů (dva u cukrovaru v Mělníce o výšce 58 a 59 m byly zbořeny v listopadu 2008; u čokoládovny ve Velimi apod.), kterou ale brzy převzal Fischer jako jediný vlastník. Továrna, později označovaná jako bratři Fischerové, existovala až do počátku 21. století. 1897–1900 vystavěl D. spolu s K. Fischerem novorenesanční budovu univerzitního botanického ústavu čp. 1965/II v Praze ve Viničné ulici. Literatura mu, resp. jeho firmě, přičítá i několik dalších realizací (např. na Novém Městě pražském – čp. 260, 1890, dům pro spolek Betanie v Soukenické ulici čp. 1193/II) včetně rodinné letní vily v Senohrabech u Prahy.
D. byl též aktivním členem evangelické církve (kurátorem sboru na Vinohradech). Jako stavitel se také podílel na zbudování činžovního domu na Korunní čp. 1440, kde je dodnes evangelická modlitebna (kolaudace 1907). S manželkou, pocházející z Michle (Praha), měl tři dcery. Z nich Růžena se provdala za lékaře-gynekologa Adolfa Lukla (1874–1974), s nímž měla tři děti – syna lékaře-internistu Pavla Lukla, dcery Naději, která se stala manželkou filozofa a teologa Josefa Lukla Hromádky, a Evu, provd. Pellarovou, psycholožku.
L: Architekti, s. 150–151; http://www.fabriky.cz/kominy/schornsteinbau. htm; Zprávy SIA 19, 1884, s. 150; J. E. Svoboda – Z. Lukeš – E. Havlová, Praha 1891–1918, 1997, s. 123, 219; R. Baťková a kol., Umělecké Památky Prahy – Nové Město a Vyšehrad, 1998, s. 120, 275, 592, 691; nekrolog in: Stavitelské listy 14, 1918, s. 55.
Jiří Sehnal