DURAS Oldřich 30.10.1882-5.1.1957: Porovnání verzí
(DURAS_Oldřich_30.10.1882-5.1.1957) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 30.10.1882 | | datum narození = 30.10.1882 | ||
| místo narození = Humny. o. | | místo narození = Humny (č. o. Pchery) u Slaného | ||
| datum úmrtí = 5.1.1957 | | datum úmrtí = 5.1.1957 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| Řádek 10: | Řádek 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''DURAS, Oldřich''', ''* 30. 10. 1882 Humny (č. o. Pchery) u Slaného, † 5. 1. 1957 Praha, šachista'' | |||
Pocházel z rodu zmiňovaného v Čechách od 15. století. Jako | |||
sedláci byli v pozdějších stoletích Durasové usedlí na Slánsku, | |||
Kralupsku, Kladensku a Berounsku. Otec musel opustit hospodářství | |||
a přestěhovat se do Prahy, kde se živil jako obchodní | |||
zástupce. Sestra Božena (1866–1961) byla herečkou. D. nedokončil | |||
studium na gymnáziu v Truhlářské ulici; středoškolské | |||
vzdělání získal na obchodní škole. | |||
Oblíbil si šachy a docházel do Českého spolku šachovního | |||
v kavárně Union na rohu Perštýna a Národní třídy. Prosadil | |||
se mezi přední hráče klubu a reprezentoval jej proti jiným | |||
pražským družstvům i v individuálních turnajích (mezi D. | |||
soupeře patřil mj. básník a politik V. Dyk). 1905, 1909, 1911 | |||
zvítězil v soutěži o mistra Čech. Nastupoval k simultánkám | |||
a dosahoval úspěchů i ve hře naslepo. Jeho partie, bohaté na | |||
líbivé kombinace, vycházely na stránkách ''Šachových listů'', ''Národních'' | |||
''listů'' a časopisu ''Sport a hry'', často s komentářem. Šachovou | |||
teorii obohatil ve španělské hře a ve hře čtyř jezdců. | |||
V tisku se objevovaly D. komponované šachové úlohy. | |||
V zahraničí se prosadil 1903 v nizozemském Hilversumu, kde | |||
v mezinárodní konkurenci získal druhou cenu. Hrál na turnajích | |||
v Oostende a Norimberku (1906), ve Vídni (1907, | |||
2. místo a 1908, 2.–3. místo), Karlových Varech (1907), | |||
v Praze (1908, 1.–2.) a ve Vratislavi (1912, dělené první místo). | |||
Hrál se světovými hráči, včetně budoucích mistrů světa | |||
J. R. Capablankou a A. Aljochinem. Vynikal houževnatostí | |||
a vytrvalostí. 1901–14 sehrál 529 partií a jeho celková úspěšnost byla 69,1 % (na mezinárodním poli 61,4 %). Na svém vrcholu 1912 mezi světovými hráči figuroval přibližně na | |||
4.–6. místě. 1950 mu Mezinárodní šachová federace (FIDE) | |||
přiznala titul mezinárodního velmistra. | |||
Dlouhé turné absolvoval 1913 po Rusku (hrál mj. v Lodži, | |||
Varšavě, Petrohradu a v Moskvě) a po USA. Poslední turnaj | |||
v Mannheimu přerušila první světová válka, 1915 D. narukoval | |||
k vozatajstvu. Po převratu 1918 se stal úředníkem ministerstva | |||
národní obrany, 1939 odešel do důchodu. Neúčastnil | |||
se už dalších turnajů, pouze 1922–31 vedl šachovou hlídku | |||
v ''Českém slově'' a působil jako člen redakční rady časopisu ''Československý'' | |||
''šach''. K šedesátinám mu byl 1942 uspořádán turnaj | |||
za účasti předních hráčů, v čele s mistrem světa Aljochinem. | |||
Jeho jméno dnes nese šachový klub v Brně-Králově Poli. | |||
D: Šachy, 1904. | |||
L: nekrolog in: Československý šach 51, 1957, č. 2, s. 17–22; OSND 2/1, | |||
s. 293; MSN 2, s. 442; KSN 3, s. 546; A. Dolenský, Kulturní adresář | |||
ČSR 1, 1934, s. 80; MČE 2, s. 230; ČBS, s. 123; Tomeš 1, s. 266–267; | |||
Československý šach 6, 1932, č. 10–11; K. Zmatlík, Vzpomínáme (K šedesátinám | |||
O. D.), in: Šach 4, 1942, č. 11, s. 149–155; F. J. Prokop, D. vítězí, | |||
1944; J. Louma – J. Podgorný – E. Richter, O. D., velký mistr šachové | |||
kombinace, 1954; J. Veselý – J. Kalendovský – B. Formánek, Malá encyklopedie | |||
šachu, 1989, s. 81–83; Z. Tietze, O. D., in: Slánský obzor 1997, | |||
č. 5, s. 122–129; V. Fiala, O. D. Život a dílo 1, 2008. | |||
Miloslav Martínek | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury]] | [[Kategorie:72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury]] | ||
| Řádek 19: | Řádek 74: | ||
[[Kategorie:1882]] | [[Kategorie:1882]] | ||
[[Kategorie:Humny | [[Kategorie:Humny]] | ||
[[Kategorie:1957]] | [[Kategorie:1957]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 14. 3. 2017, 10:45
| Oldřich DURAS | |
 | |
| Narození | 30.10.1882 |
|---|---|
| Místo narození | Humny (č. o. Pchery) u Slaného |
| Úmrtí | 5.1.1957 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45998 |
DURAS, Oldřich, * 30. 10. 1882 Humny (č. o. Pchery) u Slaného, † 5. 1. 1957 Praha, šachista
Pocházel z rodu zmiňovaného v Čechách od 15. století. Jako sedláci byli v pozdějších stoletích Durasové usedlí na Slánsku, Kralupsku, Kladensku a Berounsku. Otec musel opustit hospodářství a přestěhovat se do Prahy, kde se živil jako obchodní zástupce. Sestra Božena (1866–1961) byla herečkou. D. nedokončil studium na gymnáziu v Truhlářské ulici; středoškolské vzdělání získal na obchodní škole.
Oblíbil si šachy a docházel do Českého spolku šachovního v kavárně Union na rohu Perštýna a Národní třídy. Prosadil se mezi přední hráče klubu a reprezentoval jej proti jiným pražským družstvům i v individuálních turnajích (mezi D. soupeře patřil mj. básník a politik V. Dyk). 1905, 1909, 1911 zvítězil v soutěži o mistra Čech. Nastupoval k simultánkám a dosahoval úspěchů i ve hře naslepo. Jeho partie, bohaté na líbivé kombinace, vycházely na stránkách Šachových listů, Národních listů a časopisu Sport a hry, často s komentářem. Šachovou teorii obohatil ve španělské hře a ve hře čtyř jezdců. V tisku se objevovaly D. komponované šachové úlohy.
V zahraničí se prosadil 1903 v nizozemském Hilversumu, kde v mezinárodní konkurenci získal druhou cenu. Hrál na turnajích v Oostende a Norimberku (1906), ve Vídni (1907, 2. místo a 1908, 2.–3. místo), Karlových Varech (1907), v Praze (1908, 1.–2.) a ve Vratislavi (1912, dělené první místo). Hrál se světovými hráči, včetně budoucích mistrů světa J. R. Capablankou a A. Aljochinem. Vynikal houževnatostí a vytrvalostí. 1901–14 sehrál 529 partií a jeho celková úspěšnost byla 69,1 % (na mezinárodním poli 61,4 %). Na svém vrcholu 1912 mezi světovými hráči figuroval přibližně na 4.–6. místě. 1950 mu Mezinárodní šachová federace (FIDE) přiznala titul mezinárodního velmistra.
Dlouhé turné absolvoval 1913 po Rusku (hrál mj. v Lodži, Varšavě, Petrohradu a v Moskvě) a po USA. Poslední turnaj v Mannheimu přerušila první světová válka, 1915 D. narukoval k vozatajstvu. Po převratu 1918 se stal úředníkem ministerstva národní obrany, 1939 odešel do důchodu. Neúčastnil se už dalších turnajů, pouze 1922–31 vedl šachovou hlídku v Českém slově a působil jako člen redakční rady časopisu Československý šach. K šedesátinám mu byl 1942 uspořádán turnaj za účasti předních hráčů, v čele s mistrem světa Aljochinem. Jeho jméno dnes nese šachový klub v Brně-Králově Poli.
D: Šachy, 1904.
L: nekrolog in: Československý šach 51, 1957, č. 2, s. 17–22; OSND 2/1, s. 293; MSN 2, s. 442; KSN 3, s. 546; A. Dolenský, Kulturní adresář ČSR 1, 1934, s. 80; MČE 2, s. 230; ČBS, s. 123; Tomeš 1, s. 266–267; Československý šach 6, 1932, č. 10–11; K. Zmatlík, Vzpomínáme (K šedesátinám O. D.), in: Šach 4, 1942, č. 11, s. 149–155; F. J. Prokop, D. vítězí, 1944; J. Louma – J. Podgorný – E. Richter, O. D., velký mistr šachové kombinace, 1954; J. Veselý – J. Kalendovský – B. Formánek, Malá encyklopedie šachu, 1989, s. 81–83; Z. Tietze, O. D., in: Slánský obzor 1997, č. 5, s. 122–129; V. Fiala, O. D. Život a dílo 1, 2008.
Miloslav Martínek