DVOŘÁK Karel 26.3.1911-13.5.1988: Porovnání verzí
(DVOŘÁK_Karel_26.3.1911-15.5.1988) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 26.3.1911 | | datum narození = 26.3.1911 | ||
| místo narození = | | místo narození = Rynholec u Nového Strašecí | ||
| datum úmrtí = | | datum úmrtí = 13.5.1988 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 68- Redaktor nebo žurnalista | | povolání = 68- Redaktor nebo žurnalista | ||
63- Spisovatel | 63- Spisovatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''DVOŘÁK, Karel,''' ''* 26. 3. 1911 Rynholec u Nového Strašecí, † 13. 5. 1988 Praha, žurnalista, spisovatel'' | |||
Maturoval 1929 na střední reálné škole v Pardubicích. Odešel | |||
do Prahy na Fakultu zemědělského inženýrství ČVUT. Současně | |||
se od 30. let uplatňoval i literárně. Časopisecky debutoval | |||
verši ve ''Studentském časopise'' a v ''Lumíru'', básničky tiskl | |||
v Halasem redigovaném týdeníku ''Čteme'' a v ''Lidových novinách'', | |||
publikoval jako divadelní a externí recenzent také v ''Národní'' | |||
''práci''. Psal odborné články a studie o loutkářském divadelnictví | |||
a uplatňoval se jako autor scénických her pro mládež | |||
''Měsíční světlo'' (1936), ''Princezna Jarmila'' (1937), ''Kabaret loutek'' | |||
(1938). Z univerzity musel 1939 před závěrečnými zkouškami | |||
odejít kvůli otcově těžkému onemocnění a jeho následné nezaměstnanosti. | |||
Vrátil se do rodiště, za protektorátu se živil | |||
jako poštovní pomocník na ředitelství pošt v Pardubicích. | |||
1941 se nepříliš úspěšně pokusil o básnickou tvorbu sbírkou | |||
veršů inspirovaných povětšinou malířskými a sochařskými díly | |||
''V kameni vepsáno'', kterou vydal nákladem pardubického | |||
M. Bízka. Současně se účastnil místního divadelního života. | |||
1941 debutoval na jevišti Horáckého divadla v Jihlavě konverzační | |||
komedií ''Anonym'' v režii A. Kurše. Několik let pracoval | |||
jako ochotnický režisér a organizační pracovník, z té doby | |||
pocházejí vesnická hra ''Přehrada'' (1944), úprava Klicperových | |||
''Běloušů'' a přebásněná Goldoniho hra ''Krásná hospodská'' pod názvem | |||
''Povyk kolem Mirandolíny''. Stal se intendantem pardubického | |||
Východočeského divadla, které 1944 uvedlo jeho lyrickou | |||
komedii ''Růže a déšť''. 1945 adaptoval se Z. Vavříkem | |||
Tylovu hru ''Kutnohorští havíři''. Od května 1945 vedl filiální | |||
redakci deníku ''Práce'' v Pardubicích. 1947 napsal pro mládež | |||
''Pohádku o rybce-štičce'', 1948 uvedlo divadlo v Liberci veršovaný | |||
milostný historický příběh ''Dornička Masopustnice'', 1947 | |||
vydal knížku ''Deset na smrt otcovu'' (sic!). Pak odešel do Prahy, | |||
kde byl od 1948 zaměstnán převážně jako divadelní a filmový | |||
recenzent v kulturní rubrice listu ''Práce'' a současně 1948–49 | |||
působil jako dramaturg Severočeského divadla v Liberci i jeho | |||
divadelního Studia mladých, známého později jako agitační | |||
zájezdový soubor Modrá halena. Pro soubor psal programová | |||
pásma a budovatelské hry. Budovatelskou tematiku poplatnou | |||
ideologii zpracovával v dílech o mladých lidech ze staveb, továren | |||
a vesnic ''Člověk Zaňka'' (1949), ''Boženka přijede'' (1949 | |||
premiéra), ''Svatba s delegátkou'' (1952 i premiéra), ''Na široké'' | |||
''frontě'' (1952). Od 1952 se věnoval hlavně publicistice a fejetonu, | |||
tiskl v ''Literárních novinách'', ''Rudém právu'', ''Večerní Praze'', | |||
''Zemědělských novinách'' a řadě časopisů, sborníků a magazínů | |||
(''Dikobraz'', ''Československý voják'', ''Čtenář'', ''Květy'', ''Červený květ'') | |||
i v některých polských a sovětských časopisech. Psal studie pro | |||
časopisy ''Fotografie'' a ''Československá fotografie'', ale i pro fotografické | |||
publikace a ročenky. Několikrát navštívil Sovětský | |||
svaz včetně Střední Asie, Nizozemsko, Maďarsko, Rakousko. | |||
1954–67 působil v ''Literárních novinách'', redigoval ''Magazín'' | |||
''Literárních novin'' 1961 a humoristický občasník ''Trn'' 1966 až | |||
1967. Poté byl 1967–70 redaktorem a vedoucím oddělení | |||
vnitřních informací v ''Zemědělských novinách''. Spolupracoval | |||
s rozhlasem, pro nějž psal rozhlasové hry (''Žebřík'', 1965, ''Veřejná záležitost'', 1967). Publikoval pod pseudonymy Jana Dvořáková, kadek, Kadet a šiframi dv., dvk. Věnoval se intenzivněji | |||
próze na pomezí vzpomínkové beletrie (vyprávění o těžkém | |||
životě venkovanů ''Svatbické povídačky'', 1961) a publicistiky | |||
(beletristická kronika Pardubic ''Město v městě zrozené'', 1962). | |||
Vytvářel rovněž slovní doprovody k obrazovým publikacím | |||
''Pražské jaro'' (text k publikaci M. Peterky, 1964), ''Pardubice'' | |||
(text ke knize S. Pravce, 1966). Do důchodu odešel 1971, dožil | |||
v Praze-Podolí. | |||
'''L:''' O. Pospíšil, Spisovatelé beletristé Pardubic a pardubického kraje, 1941, | |||
Dodatky, s. 6; Literární noviny 10, 1961, č. 12, s. 12; J. Kunc, Česká literární | |||
bibliografie 1945–63, 1, 1963, s. 83, 90, 202, 379, 532; R. Havel – | |||
– J. Opelík a kol., Slovník českých spisovatelů, 1964, s. 87; J. Vopravil, | |||
Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 521; LČL 1, | |||
s. 636 až 637; 3/2, s. 1403. | |||
'''P:''' Biografický archiv ÚČL Praha (kde opis listu z evidence úmrtí). | |||
Marcella Husová | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]] | [[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
[[Kategorie:1911]] | [[Kategorie:1911]] | ||
[[Kategorie:Rynholec]] | |||
[[Kategorie:1988]] | [[Kategorie:1988]] | ||
[[Kategorie:Praha]] |
Verze z 17. 3. 2017, 18:41
Karel DVOŘÁK | |
Narození | 26.3.1911 |
---|---|
Místo narození | Rynholec u Nového Strašecí |
Úmrtí | 13.5.1988 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
68- Redaktor nebo žurnalista 63- Spisovatel |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46107 |
DVOŘÁK, Karel, * 26. 3. 1911 Rynholec u Nového Strašecí, † 13. 5. 1988 Praha, žurnalista, spisovatel
Maturoval 1929 na střední reálné škole v Pardubicích. Odešel do Prahy na Fakultu zemědělského inženýrství ČVUT. Současně se od 30. let uplatňoval i literárně. Časopisecky debutoval verši ve Studentském časopise a v Lumíru, básničky tiskl v Halasem redigovaném týdeníku Čteme a v Lidových novinách, publikoval jako divadelní a externí recenzent také v Národní práci. Psal odborné články a studie o loutkářském divadelnictví a uplatňoval se jako autor scénických her pro mládež Měsíční světlo (1936), Princezna Jarmila (1937), Kabaret loutek (1938). Z univerzity musel 1939 před závěrečnými zkouškami odejít kvůli otcově těžkému onemocnění a jeho následné nezaměstnanosti. Vrátil se do rodiště, za protektorátu se živil jako poštovní pomocník na ředitelství pošt v Pardubicích. 1941 se nepříliš úspěšně pokusil o básnickou tvorbu sbírkou veršů inspirovaných povětšinou malířskými a sochařskými díly V kameni vepsáno, kterou vydal nákladem pardubického M. Bízka. Současně se účastnil místního divadelního života. 1941 debutoval na jevišti Horáckého divadla v Jihlavě konverzační komedií Anonym v režii A. Kurše. Několik let pracoval jako ochotnický režisér a organizační pracovník, z té doby pocházejí vesnická hra Přehrada (1944), úprava Klicperových Běloušů a přebásněná Goldoniho hra Krásná hospodská pod názvem Povyk kolem Mirandolíny. Stal se intendantem pardubického Východočeského divadla, které 1944 uvedlo jeho lyrickou komedii Růže a déšť. 1945 adaptoval se Z. Vavříkem Tylovu hru Kutnohorští havíři. Od května 1945 vedl filiální redakci deníku Práce v Pardubicích. 1947 napsal pro mládež Pohádku o rybce-štičce, 1948 uvedlo divadlo v Liberci veršovaný milostný historický příběh Dornička Masopustnice, 1947 vydal knížku Deset na smrt otcovu (sic!). Pak odešel do Prahy, kde byl od 1948 zaměstnán převážně jako divadelní a filmový recenzent v kulturní rubrice listu Práce a současně 1948–49 působil jako dramaturg Severočeského divadla v Liberci i jeho divadelního Studia mladých, známého později jako agitační zájezdový soubor Modrá halena. Pro soubor psal programová pásma a budovatelské hry. Budovatelskou tematiku poplatnou ideologii zpracovával v dílech o mladých lidech ze staveb, továren a vesnic Člověk Zaňka (1949), Boženka přijede (1949 premiéra), Svatba s delegátkou (1952 i premiéra), Na široké frontě (1952). Od 1952 se věnoval hlavně publicistice a fejetonu, tiskl v Literárních novinách, Rudém právu, Večerní Praze, Zemědělských novinách a řadě časopisů, sborníků a magazínů (Dikobraz, Československý voják, Čtenář, Květy, Červený květ) i v některých polských a sovětských časopisech. Psal studie pro časopisy Fotografie a Československá fotografie, ale i pro fotografické publikace a ročenky. Několikrát navštívil Sovětský svaz včetně Střední Asie, Nizozemsko, Maďarsko, Rakousko. 1954–67 působil v Literárních novinách, redigoval Magazín Literárních novin 1961 a humoristický občasník Trn 1966 až 1967. Poté byl 1967–70 redaktorem a vedoucím oddělení vnitřních informací v Zemědělských novinách. Spolupracoval s rozhlasem, pro nějž psal rozhlasové hry (Žebřík, 1965, Veřejná záležitost, 1967). Publikoval pod pseudonymy Jana Dvořáková, kadek, Kadet a šiframi dv., dvk. Věnoval se intenzivněji próze na pomezí vzpomínkové beletrie (vyprávění o těžkém životě venkovanů Svatbické povídačky, 1961) a publicistiky (beletristická kronika Pardubic Město v městě zrozené, 1962). Vytvářel rovněž slovní doprovody k obrazovým publikacím Pražské jaro (text k publikaci M. Peterky, 1964), Pardubice (text ke knize S. Pravce, 1966). Do důchodu odešel 1971, dožil v Praze-Podolí.
L: O. Pospíšil, Spisovatelé beletristé Pardubic a pardubického kraje, 1941, Dodatky, s. 6; Literární noviny 10, 1961, č. 12, s. 12; J. Kunc, Česká literární bibliografie 1945–63, 1, 1963, s. 83, 90, 202, 379, 532; R. Havel – – J. Opelík a kol., Slovník českých spisovatelů, 1964, s. 87; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 521; LČL 1, s. 636 až 637; 3/2, s. 1403.
P: Biografický archiv ÚČL Praha (kde opis listu z evidence úmrtí).
Marcella Husová