DYR Josef 7.1.1904-20.1.1980: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(DYR_Josef_7.1.1904-20.1.1980)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 3: Řádek 3:
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 7.1.1904
| datum narození = 7.1.1904
| místo narození = Borotín, o. Blansko
| místo narození = Borotín u Boskovic
| datum úmrtí = 20.1.1980
| datum úmrtí = 20.1.1980
| místo úmrtí = Praha
| místo úmrtí = Praha
Řádek 10: Řádek 10:


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Josef DYR
}}
 
'''DYR, Josef,''' ''* 7. 1. 1904 Borotín u Boskovic, † 20. 1. 1980 Praha, chemik, pedagog''
 
Původně chtěl být zahradníkem. Při zaměstnání absolvoval
1933 reálnou školu v Praze-Karlíně a byl přijat na Vysokou
školu zemědělského a lesnického inženýrství (VŠZLI) ČVUT
v Praze, odbor zemědělského inženýrství. Absolvoval 1936,
následujícího roku obhájil disertační práci ''Studie o výskytu zygometů v lesních půdách Československé republiky'' a složil doktorskou
zkoušku; titul doktora technických věd získal 1956.
Začal působit jako asistent v Ústavu zemědělské technologie
u Václava Vilikovského, kde nabyl zkušeností v kvasném průmyslu.
Věnoval se i studiu výběrových předmětů na Vysoké
škole chemicko-technologického inženýrství při ČVUT. Během
druhé světové války pracoval ve Výzkumném ústavu pivovarském
a v ovocnářském družstvu v rodišti, kde se zaměřil
na výrobní technologii destilátů. Po 1945 se vrátil na VŠZLI,
1946 se habilitoval z pivovarnictví, 1947 nastoupil jako ředitel
ústavu zemědělské technologie po V. Vilikovském a dal podnět
ke vzniku Výzkumného ústavu lihovarského a drožďářského.
1947–52 soustředil výzkumnou činnost do oblasti průmyslových
fermentací, řešení úkolů ve výrobě acetonu
a bu tyl alkoholu kvasnou cestou. 1952 byla ustanovena
VŠCHT a D. se stal vedoucím katedry kvasné chemie a technologie
na potravinářské fakultě, kde byl zvolen prvním děkanem.
1954 byl jmenován profesorem a 1954–56 zastával
funkci rektora školy. Katedru řídil až do 1970, kdy odešel do
důchodu, externě přednášel do 1976.
V oboru kvasné chemie ovlivnil mnoho žáků a kolegů (26 interních
i externích aspirantů), spolupracoval na početných výzkumných
projektech v podnicích kvasného, potravinářského
a chemického průmyslu, řadu z nich i vedl. Podnikl studijní
cesty, zejména do NDR. Zastával funkci poradce ministerstva
potravinářského průmyslu, byl členem vědeckých společností
při ČSAV (mj. předseda komise technické mikrobiologie při
biologicko-lékařské sekci) a předsedou Státní zkušební komise
VŠCHT pro závěrečné zkoušky pro obor kvasné technologie
na Fakultě potravinářské technologie (až do 1973). Vedle četných
pojednání publikoval jako autor či spoluautor na 24 monografií.
Stal se laureátem Státní ceny I. stupně, 1972 nositelem
medaile Emila Votočka za zásluhy o rozvoj vědy.
 
'''D:''' výběr: Chmelové pryskyřice: analytická a technologická studie, 1945;
Kontrola výroby a výrobků v závodech zemědělsko-průmyslových (s V. Vilikovským),
1950; Lihovarství 1 (s kol.), 1955; Organické kyseliny
a rozpouštědla 1, Organická rozpouštědla a některé jiné kvasné produkty
(skripta), 1956; Organické kyseliny a rozpouštědla 1, Organické kyseliny
(skripta), 1957; Chemie a technologie sladu a piva 2, Hlavní suroviny,
sladařství (skripta), 1961; Slovník technické mikrobiologie, 1962
(s B. Hamplem); Lihovarství 2 (s V. Grégrem a A. Seilerem), 1963; Kvasná
chemie a technologie 1, 1965; Chemie a technologie sladu a piva 2, Pivovarství
(skripta), 1965; Výroba slivovice a jiných pálenek, J. E. Dyr (ed.),
1997; patenty, výběr: Zařízení pro nepřetržité kvašení s plynulým přívodem
nezkvašené a odtokem prokvašené zápary (1957, s K. Dyrem); Způsob
výroby kvasného glycerinu (1958, sM. Vernerem a O. Žváčkem); Způsob
výroby krmného droždí, pekařských kvasinek a jiných mikroorganismů bez
odpadních vod (1960, s V. Grégrem a J. Bártou); Způsob zvýšení výtěžnosti
při výrobě droždí pekařského a krmného (1961); Způsob zvýšení výtěžnosti
při výrobě droždí pekařského a krmného (1963, s V. Krumphanzlem);
Způsob scezování a vyslazování při kontinuálním pivovarském varním procesu
(1964, s J. Moštkem); Způsob výroby koncentrátů rodotoruly (1965,
s J. Škodou, R. Prausem a J. Protivou); Způsob výroby kyseliny mléčné
(1965, s V. Krumphanzlem a J. Strejčkem); Způsob isolace krmného droždí
z fermentačních půd, kde zdrojem uhlíku pro růst mikroorganismů je
uhlovodík (1974, s J. Mosteckým, E. Peckovou a K. Antonym).
 
'''L:''' M. Schätz, Historie výuky chemie. Osobnosti a události, 2002, s. 155,
158n., 183, 231; Tomeš 1, s. 282–283.
 
'''P:''' Archiv ČVUT Praha, fond: Rektorát, č. 17, fond: VŠZLI – odbor zemědělského
inženýrství, katalog 1932–36; VŠZLI, korespondence děkanátu,
kart. 5 (1. složka 7/1945); Studijní program VŠCHT Praha 1960/61,
s. 57; 1972/73, s. 35 a 53; Archiv VŠCHT Praha, fond: Rektorát, J. D. –
personálie.
 
Vít Šmerha


== Literatura ==
  MSB I, 128; KK I, 173; archiv ČVUT; ČBS, 129;
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:30- Odborník chemického průmyslu nebo barvírenství]]
[[Kategorie:30- Odborník chemického průmyslu nebo barvírenství]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]
[[Kategorie:1904]]
[[Kategorie:1904]]
[[Kategorie:Borotín]]
[[Kategorie:Borotín]]
[[Kategorie:1980]]
[[Kategorie:1980]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 9. 4. 2017, 17:37

Josef DYR
Narození 7.1.1904
Místo narození Borotín u Boskovic
Úmrtí 20.1.1980
Místo úmrtí Praha
Povolání

30- Odborník chemického průmyslu nebo barvírenství

61- Pedagog
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46142

DYR, Josef, * 7. 1. 1904 Borotín u Boskovic, † 20. 1. 1980 Praha, chemik, pedagog

Původně chtěl být zahradníkem. Při zaměstnání absolvoval 1933 reálnou školu v Praze-Karlíně a byl přijat na Vysokou školu zemědělského a lesnického inženýrství (VŠZLI) ČVUT v Praze, odbor zemědělského inženýrství. Absolvoval 1936, následujícího roku obhájil disertační práci Studie o výskytu zygometů v lesních půdách Československé republiky a složil doktorskou zkoušku; titul doktora technických věd získal 1956. Začal působit jako asistent v Ústavu zemědělské technologie u Václava Vilikovského, kde nabyl zkušeností v kvasném průmyslu. Věnoval se i studiu výběrových předmětů na Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství při ČVUT. Během druhé světové války pracoval ve Výzkumném ústavu pivovarském a v ovocnářském družstvu v rodišti, kde se zaměřil na výrobní technologii destilátů. Po 1945 se vrátil na VŠZLI, 1946 se habilitoval z pivovarnictví, 1947 nastoupil jako ředitel ústavu zemědělské technologie po V. Vilikovském a dal podnět ke vzniku Výzkumného ústavu lihovarského a drožďářského. 1947–52 soustředil výzkumnou činnost do oblasti průmyslových fermentací, řešení úkolů ve výrobě acetonu a bu tyl alkoholu kvasnou cestou. 1952 byla ustanovena VŠCHT a D. se stal vedoucím katedry kvasné chemie a technologie na potravinářské fakultě, kde byl zvolen prvním děkanem. 1954 byl jmenován profesorem a 1954–56 zastával funkci rektora školy. Katedru řídil až do 1970, kdy odešel do důchodu, externě přednášel do 1976. V oboru kvasné chemie ovlivnil mnoho žáků a kolegů (26 interních i externích aspirantů), spolupracoval na početných výzkumných projektech v podnicích kvasného, potravinářského a chemického průmyslu, řadu z nich i vedl. Podnikl studijní cesty, zejména do NDR. Zastával funkci poradce ministerstva potravinářského průmyslu, byl členem vědeckých společností při ČSAV (mj. předseda komise technické mikrobiologie při biologicko-lékařské sekci) a předsedou Státní zkušební komise VŠCHT pro závěrečné zkoušky pro obor kvasné technologie na Fakultě potravinářské technologie (až do 1973). Vedle četných pojednání publikoval jako autor či spoluautor na 24 monografií. Stal se laureátem Státní ceny I. stupně, 1972 nositelem medaile Emila Votočka za zásluhy o rozvoj vědy.

D: výběr: Chmelové pryskyřice: analytická a technologická studie, 1945; Kontrola výroby a výrobků v závodech zemědělsko-průmyslových (s V. Vilikovským), 1950; Lihovarství 1 (s kol.), 1955; Organické kyseliny a rozpouštědla 1, Organická rozpouštědla a některé jiné kvasné produkty (skripta), 1956; Organické kyseliny a rozpouštědla 1, Organické kyseliny (skripta), 1957; Chemie a technologie sladu a piva 2, Hlavní suroviny, sladařství (skripta), 1961; Slovník technické mikrobiologie, 1962 (s B. Hamplem); Lihovarství 2 (s V. Grégrem a A. Seilerem), 1963; Kvasná chemie a technologie 1, 1965; Chemie a technologie sladu a piva 2, Pivovarství (skripta), 1965; Výroba slivovice a jiných pálenek, J. E. Dyr (ed.), 1997; patenty, výběr: Zařízení pro nepřetržité kvašení s plynulým přívodem nezkvašené a odtokem prokvašené zápary (1957, s K. Dyrem); Způsob výroby kvasného glycerinu (1958, sM. Vernerem a O. Žváčkem); Způsob výroby krmného droždí, pekařských kvasinek a jiných mikroorganismů bez odpadních vod (1960, s V. Grégrem a J. Bártou); Způsob zvýšení výtěžnosti při výrobě droždí pekařského a krmného (1961); Způsob zvýšení výtěžnosti při výrobě droždí pekařského a krmného (1963, s V. Krumphanzlem); Způsob scezování a vyslazování při kontinuálním pivovarském varním procesu (1964, s J. Moštkem); Způsob výroby koncentrátů rodotoruly (1965, s J. Škodou, R. Prausem a J. Protivou); Způsob výroby kyseliny mléčné (1965, s V. Krumphanzlem a J. Strejčkem); Způsob isolace krmného droždí z fermentačních půd, kde zdrojem uhlíku pro růst mikroorganismů je uhlovodík (1974, s J. Mosteckým, E. Peckovou a K. Antonym).

L: M. Schätz, Historie výuky chemie. Osobnosti a události, 2002, s. 155, 158n., 183, 231; Tomeš 1, s. 282–283.

P: Archiv ČVUT Praha, fond: Rektorát, č. 17, fond: VŠZLI – odbor zemědělského inženýrství, katalog 1932–36; VŠZLI, korespondence děkanátu, kart. 5 (1. složka 7/1945); Studijní program VŠCHT Praha 1960/61, s. 57; 1972/73, s. 35 a 53; Archiv VŠCHT Praha, fond: Rektorát, J. D. – personálie.

Vít Šmerha