EGEM Josef 18.11.1874-8.8.1939: Porovnání verzí
(EGEM_Josef_18.11.1874-8.8.1939) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 18.11.1874 | | datum narození = 18.11.1874 | ||
| místo narození = | | místo narození = Kladno | ||
| datum úmrtí = 8.8.1939 | | datum úmrtí = 8.8.1939 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 78- Hudební interpret | | povolání = 78- Hudební interpret | ||
61- Pedagog | 61- Pedagog | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''EGEM, Josef,''' ''* 18. 11. 1874 Kladno, † 8. 8. 1939 Praha, hudební skladatel, pedagog, zpěvák'' | |||
Vystudoval 1888–94 houslovou hru a kompozici u O. Ševčíka | |||
na Státní konzervatoři v Praze, 1901–04 zpěv na vídeňské | |||
konzervatoři, později si studia zpěvu doplnil soukromě u A. Ifferta | |||
v Německu. Působil v několika symfonických a divadelních | |||
orchestrech, 1904–07 byl angažován jako basista Městského | |||
německého divadla v Brně, 1908–18 jako sólista | |||
operních scén v Mannheimu, Rize, Drážďanech a Bernu. | |||
1921–39 vyučoval sólovému zpěvu na Hudební škole pro Slovensko, | |||
resp. Hudební a dramatické akademii pro Slovensko | |||
v Bratislavě, kde 1923–26 řídil i školní orchestr. Těžištěm E. | |||
práce se stala výuka zpěvu, v níž vycházel z individuálních | |||
schopností žáka, dbal na správné dýchání, frázování, zřetelnou | |||
výslovnost a intonaci. Patřil k uznávaným pedagogům, vychoval | |||
první generaci slovenských pěvců. K jeho žákům se řadili | |||
významní zpěváci (B. Argalášová, N. Bakošová, H. Bartošová- | |||
Schützová, M. Česányiová, D. Gabajová, I. Gál, Š. Hoza, | |||
Z. Hudcová-Frešová, J. Kšírová, Ž. Napravilová,M. Smutná- | |||
-Vlková, V. Zacharová-Strelcová aj.), soukromě vyučoval | |||
A. Hrušovskou a M. Kišonovou-Hubovou, B. Štěpánovou- | |||
-Kubátovou. Věnoval se i kompozici, byl autorem orchestrálních, | |||
klavírních, houslových a vokálních skladeb, opusů pro mužské i ženské sbory a operní jednoaktovky ''Svatební dar'' | |||
(1911–13). Větší ohlas získaly kompozice pro housle a klavír | |||
''Lesní nálady'' (1904), ''Ukolébavka'', ''Nokturno'' (1920), symfonické | |||
básně ''Bílá hora'' (1909), ''Jarní suita'' (1910), ''U mohyly Štefánikovy'' | |||
(1924). Zkomponoval 2 smuteční pochody (1914, | |||
1916), několik písňových cyklů ''Kdo má pravdu'' (1902), ''Podzimní'' | |||
''písně'' (1911–16), ''Tři písně'' (1922), skladby pro mužské | |||
sbory ''Píseň'', ''Legionářská'', pro ženské sbory ''Maska mrtvé'', ''Psyché'' | |||
(1924) ad. Zaujal ''Slovenskou slavnostní předehrou'' (1927). | |||
Mnohá díla uvedl až po svém příchodu na Slovensko. | |||
'''L:''' Pamätnica Konzervatória v Bratislave 1919–1969, Bratislava 1969, | |||
s. 62–66; I. Ondrášek, Prví slovenskí operní speváci a ich prínos do hudobného | |||
života Bratislavy, in: Hudobná kultúra Bratislavy medzi dvoma | |||
vojnami 1919–1939, Bratislava 1980, s. 164; Encyklopédia dramatických | |||
umení Slovenska 1, Bratislava 1989, s. 345; Môj nezabudnuteľný učiteľ | |||
spevu, in: Š. Hoza, Ja svoje srdce dám... 1, Bratislava 1989, s. 185–190n.; | |||
Pazdírek, s. 228; HS 1, s. 293; ESL 2, s. 18; BLS 2, s. 416–417; | |||
www.ceskyhudebnislovnik.cz; nekrology in: České slovo 15. 8. 1939; Lidové | |||
noviny 10. 8. 1939. | |||
Anna Šourková | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:78- Hudební interpret]] | [[Kategorie:78- Hudební interpret]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] | ||
[[Kategorie:1874]] | [[Kategorie:1874]] | ||
[[Kategorie:Kladno]] | |||
[[Kategorie:1939]] | [[Kategorie:1939]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | |||
Verze z 19. 4. 2017, 18:18
| Josef EGEM | |
 | |
| Narození | 18.11.1874 |
|---|---|
| Místo narození | Kladno |
| Úmrtí | 8.8.1939 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
78- Hudební interpret 61- Pedagog |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=74837 |
EGEM, Josef, * 18. 11. 1874 Kladno, † 8. 8. 1939 Praha, hudební skladatel, pedagog, zpěvák
Vystudoval 1888–94 houslovou hru a kompozici u O. Ševčíka na Státní konzervatoři v Praze, 1901–04 zpěv na vídeňské konzervatoři, později si studia zpěvu doplnil soukromě u A. Ifferta v Německu. Působil v několika symfonických a divadelních orchestrech, 1904–07 byl angažován jako basista Městského německého divadla v Brně, 1908–18 jako sólista operních scén v Mannheimu, Rize, Drážďanech a Bernu. 1921–39 vyučoval sólovému zpěvu na Hudební škole pro Slovensko, resp. Hudební a dramatické akademii pro Slovensko v Bratislavě, kde 1923–26 řídil i školní orchestr. Těžištěm E. práce se stala výuka zpěvu, v níž vycházel z individuálních schopností žáka, dbal na správné dýchání, frázování, zřetelnou výslovnost a intonaci. Patřil k uznávaným pedagogům, vychoval první generaci slovenských pěvců. K jeho žákům se řadili významní zpěváci (B. Argalášová, N. Bakošová, H. Bartošová- Schützová, M. Česányiová, D. Gabajová, I. Gál, Š. Hoza, Z. Hudcová-Frešová, J. Kšírová, Ž. Napravilová,M. Smutná- -Vlková, V. Zacharová-Strelcová aj.), soukromě vyučoval A. Hrušovskou a M. Kišonovou-Hubovou, B. Štěpánovou- -Kubátovou. Věnoval se i kompozici, byl autorem orchestrálních, klavírních, houslových a vokálních skladeb, opusů pro mužské i ženské sbory a operní jednoaktovky Svatební dar (1911–13). Větší ohlas získaly kompozice pro housle a klavír Lesní nálady (1904), Ukolébavka, Nokturno (1920), symfonické básně Bílá hora (1909), Jarní suita (1910), U mohyly Štefánikovy (1924). Zkomponoval 2 smuteční pochody (1914, 1916), několik písňových cyklů Kdo má pravdu (1902), Podzimní písně (1911–16), Tři písně (1922), skladby pro mužské sbory Píseň, Legionářská, pro ženské sbory Maska mrtvé, Psyché (1924) ad. Zaujal Slovenskou slavnostní předehrou (1927). Mnohá díla uvedl až po svém příchodu na Slovensko.
L: Pamätnica Konzervatória v Bratislave 1919–1969, Bratislava 1969, s. 62–66; I. Ondrášek, Prví slovenskí operní speváci a ich prínos do hudobného života Bratislavy, in: Hudobná kultúra Bratislavy medzi dvoma vojnami 1919–1939, Bratislava 1980, s. 164; Encyklopédia dramatických umení Slovenska 1, Bratislava 1989, s. 345; Môj nezabudnuteľný učiteľ spevu, in: Š. Hoza, Ja svoje srdce dám... 1, Bratislava 1989, s. 185–190n.; Pazdírek, s. 228; HS 1, s. 293; ESL 2, s. 18; BLS 2, s. 416–417; www.ceskyhudebnislovnik.cz; nekrology in: České slovo 15. 8. 1939; Lidové noviny 10. 8. 1939.
Anna Šourková