ENGELHARDT Hermann 10.3.1839-24.1.1918: Porovnání verzí
(ENGELHARDT_Hermann_10.3.1839-24.1.1918) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 10.3.1839 | | datum narození = 10.3.1839 | ||
| místo narození = | | místo narození = Oberhohendorf u Oelsnitz (Německo) | ||
| datum úmrtí = 24.1.1918 | | datum úmrtí = 24.1.1918 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Drážďany (Německo) | ||
| povolání = 61- Pedagog | | povolání = 61- Pedagog | ||
6- Botanik | 6- Botanik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''ENGELHARDT, Hermann,''' ''* 10. 3. 1839 Oberhohendorf u Oelsnitz (Německo), † 24. 1. 1918 Drážďany (Německo), pedagog, paleobotanik'' | |||
Otec pracoval jako báňský inženýr v černouhelném dole | |||
v Oberhohndorfu v revíru Zwickau – Oelsnitz (Sasko). E. měl | |||
od mládí zájem o přírodu, zvláště o botaniku a zkameněliny, | |||
které sbíral na haldách u černouhelných dolů v okolí rodiště. | |||
Od 1853 navštěvoval učitelský seminář ve Freibergu. Poté působil | |||
jako pomocný učitel a domácí učitel na různých místech | |||
saského venkova. Od 1861 přednášel přírodní vědy v učitelském | |||
semináři v Drážďanech-Friedrichstadtu, od 1869 na reálném | |||
gymnáziu Dreikönigschule v Drážďanech-Neustadtu. | |||
Zajímal se o moderní pedagogické metody v duchu Pestalozziho, | |||
usiloval o jejich zavádění do praxe. O těchto otázkách | |||
napsal v 60. letech několik článků do německých pedagogických | |||
časopisů. 1907 odešel do výslužby. | |||
Ve společnosti Isis v Drážďanech se spřátelil s profesorem tamní | |||
techniky H. B. Geinitzem, který se mj. zabýval paleobotanikou, a v E. vzbudil zájem o dosud neprobádanou terciérní | |||
flóru Saska. V prvních paleontologických publikacích se E. | |||
1869 věnoval morfologii listů a fauně z oligocénu u Seifhennersdorfu | |||
v Žitavské pánvi (u Varnsdorfu). Brzy rozšířil svůj | |||
zájem na český terciér, zejména v okolí Bíliny, kde se v té době | |||
začínalo průmyslově těžit hnědé uhlí. Důležitým podnětem | |||
pro něj se stalo seznámení s otcem jednoho z žáků A. B. Castellim, | |||
horním správcem Zálezelského uhelného těžařstva, které | |||
vlastnilo hnědouhelné doly v izolované pánvi u Horních Zálezel | |||
poblíž Litoměřic, jenž mu poskytl svou nepublikovanou | |||
soukromou sbírku. 1870 uveřejnil drobný příspěvek o nálezech | |||
z Blankartic na severovýchodním okraji Českého středohoří. | |||
Následovala 1872 rozsáhlá studie s českou tematikou o nálezech | |||
v pyroklastikách u Hrobčic (Robschütz) jižně od Bíliny. | |||
Castelli a Theodor Held, činovník agilního Přírodovědeckého | |||
spolku v Ústí nad Labem, poskytli E. nálezy z pískovců a křemenců | |||
z vrchu Hradiště (v té době Purberg) u Černovic | |||
(Tschernowitz) u Chomutova (publikace 1877, 1878). Těžiště | |||
E. badatelského zájmu se přesunulo do severočeské pánve, | |||
především okolí Mostu a Duchcova, ale také Kadaně, Valče | |||
i na Sokolovsko. Soukromé sbírky mu poskytli závodní z některých | |||
dolů a další místní sběratelé, v 90. letech pak i přírodovědec | |||
J. E. Hibsch. E. studoval i exempláře ve sbírce Jana | |||
Krejčího na české technice v Praze. Stal se mezinárodně uznávanou | |||
autoritou v oboru terciérní paleobotaniky, proto se na | |||
něho obraceli se žádostí o určení nálezů němečtí i zahraniční | |||
geologové. Na základě zaslaného materiálu E. popsal terciérní | |||
flóry z pruského Dolního Slezska (nyní Polsko; publikace | |||
1877–92), z Bosny a Hercegoviny (1883–1913), Bolívie (z oblasti centra těžby rud stříbra a cínu Cerro de Potosí, 1887–94), | |||
Chile (1890–91, 1905), Grónska (1897), Sardinie (1897–98), | |||
Štýrska (1902), Malé Asie (nyní Turecko, 1903), z Fajjúmu | |||
v Egyptě (1907) a z různých částí Německa (po 1900 nálezy | |||
z Porýní aj.). V posledním období se věnoval určování nálezů | |||
(většinou listů) z eocénního uhelného lomu vMesselu u Darmstadtu, | |||
které mu poslalo vedení lomu. E. vy pracoval rozsáhlý | |||
rukopis, který po jeho smrti připravil do tisku jeho žák P. J. | |||
Menzel. E. psal i o dalších geologických tématech, o spraších | |||
v Sasku, fosilních obratlovcích, zemětřesení, hnědém uhlí, vývoji | |||
Krušných hor, terciérním diatomitu z Altenschlirfu z pohoří | |||
Vogelsberg (1914) aj. Celkově uveřejnil v různých vědeckých | |||
časopisech 125 prací, z toho 34 s českou tematikou. | |||
Dokladový materiál k jeho publikacím byl z větší části ztracen, | |||
zřejmě zničen v Drážďanech během druhé světové války. | |||
Obdržel četná vyznamenání, na jeho počest bylo pojmenováno | |||
několik nových fosilních flór, např. rod Engelhardtia z čeledi | |||
ořešákovitých. | |||
'''D:''' Auf welche Weise kann die Volksschule ihrer Wirksamkeit einen nachhaltigen | |||
Einfluss sichern?, in: Sächsische Schulzeitung 25, 1860, s. 197 až | |||
200; 26, 1860, s. 205–211; Flora der Braunkohlenformation im Königreich Sachsen, in: Preisschriften der Fürstlich Jablonowskischen Gesellschaft (Leipzig) 16, 1870, s. 1–70; Ueber den Kalktuff im Allgemeinem | |||
und den von Robschütz mit seinem Einschlüssen insbesondere, in: Programm | |||
der Realschule 1. Ordn. zu Neustadt-Dresden, 1872; Tertiaer - | |||
pflanzen aus dem Leitmeritzer Mittelgebirge, in: Nova Acta der Leopoldinisch- | |||
Carolinischen Deutschen Academie der Naturforscher (Halle) 38, | |||
1876, č. 4, s. 341–440; Über die Cyprisschiefer Nordböhmens und ihre | |||
pflanzlichen Einschlüsse, in: Sitzungsberichte der Naturwissenschaftlichen | |||
Gesellschaft Isis (Dresden), 1879, s. 131–152; Die Tertiaerflora des Jesuiten grabens bei Kundratitz in Nordböhmen, in: Nova Acta der Leopoldinisch- | |||
Carolinischen Deutschen Academie der Naturforscher (Halle) 48, | |||
1885, č. 3, s. 259–408; Über die Flora der über den Braunkohlen befindlichen | |||
Tertiaerschichten von Dux, in: tamtéž 57, 1891, č. 3, s. 129–219; | |||
Über böhmische Kreidepflanzen aus dem Geologischen Institut der | |||
Deutschen Universität Prag, in: Mitteilungen aus dem Osterlande (Altenburg) | |||
5, 1892, s. 86–118; Fossile Pflanzenreste aus dem Polierschiefer | |||
vom Natternstein bei Zautig, in: Sitzungsberichte des Deutschen naturwissenschaftlich-medizinischen Vereins für Böhmen „Lotos“ in Prag 16, | |||
1896, s. 1–10; Über die von mir bestimmten fossilen Pflanzen Grönlands, | |||
in: Grönland-Expedition der Gesellschaft für Erdkunde 2, Berlin 1897, | |||
s. 358–373; Die Tertiaerflora von Berand im Böhmischen Mittelgebirge, | |||
in: Sitzungsberichte des Deutschen naturwissenschaftlich-medizinischen | |||
Vereins für Böhmen „Lotos“ in Prag 18, 1898, s. 23–72; Prilog poznavanju | |||
tercijarne flore najšire okoline Donje Tuzle u Bosni, in: Glasnika Zemanskog | |||
Muzeja u Bosni i Hercegowini 13, 1901, s. 473–526; Über tertiäre | |||
Pflanzenreste von Flörsheim am Main, in: Abhandlungen der Senckenbergschen | |||
naturforschenden Gesellschaft (Frankfurt a. M.) 29, 1911, | |||
s. 307–406; Die alttertiäre Flora von Messel bei Darmstadt, in: Abhandlungen | |||
der Hessischen Geologischen Landesanstalt zu Darmstadt 7, 1922, | |||
s. 17–128, P. Menzel (ed.). | |||
'''L:''' V. J. Procházka, Repertorium literatury geologické a mineralogické Království | |||
českého, 1897, s. 35–36 a 201; J. Deichmüller, H. E. Nachruf, in: | |||
Leopoldina (Halle) 55, 1919, č. 7, s. 64–68, 8, s. 70–72 (bibliografie); | |||
F. Němejc, Paleobotanika. 1–4, 1959–75, passim; S. Hurník – E. Knobloch, | |||
Einige Ergebnisse paläontologischer und stratigraphischer Untersuchungen | |||
im Tertiär Böhmens, in: Abhandlungen des Staatlichen Museums | |||
für Mineralogie und Geologie zu Dresden 11, 1966, s. 17–161; N. Pantić, | |||
Doprinos Bedricha Katzera poznavanju fosilnich flora Bosne i Hercegovine, | |||
in: Geološko glasnik (Sarajevo) 20, 1975, s. 163–164; NDB 4, s. 512; DBE | |||
3, s. 118; S. Ćorić, Die geologische Erforschung von Bosnien und der Herzegowina | |||
und der grundlegende Beitrag der österreichischen Geologen, in: | |||
Abhandlungen der Geologischen Bundesanstalt (Wien) 56, 1999, č. 1, | |||
s. 117–152, zejména s. 126; H. Walther, Die Bedeutung von Hanns Bruno | |||
Geinitz für die Paläobotanik in Sachsen, in: Geologica saxonica (Dresden) | |||
46–47, 2001, s. 61–67; M. Radoň, Albin Benedict Castelli, in: Zprávy | |||
a studie Regionálního muzea v Teplicích 24, 2002, s. 189–230, zejm. | |||
s. 205–206; Z. Kvaček – Z. Dvořák – K.Mach – J. Sakala, Třetihorní rostliny severočeské hnědouhelné pánve, 2004, s. 10–11 a 151. | |||
Pavel Vlašímský | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] | ||
[[Kategorie:6- Botanik]] | [[Kategorie:6- Botanik]] | ||
[[Kategorie:1839]] | [[Kategorie:1839]] | ||
[[Kategorie:Oberhohendorf]] | |||
[[Kategorie:1918]] | [[Kategorie:1918]] | ||
[[Kategorie:Drážďany]] |
Verze z 11. 6. 2017, 11:06
Hermann ENGELHARDT | |
Narození | 10.3.1839 |
---|---|
Místo narození | Oberhohendorf u Oelsnitz (Německo) |
Úmrtí | 24.1.1918 |
Místo úmrtí | Drážďany (Německo) |
Povolání |
61- Pedagog 6- Botanik |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=137015 |
ENGELHARDT, Hermann, * 10. 3. 1839 Oberhohendorf u Oelsnitz (Německo), † 24. 1. 1918 Drážďany (Německo), pedagog, paleobotanik
Otec pracoval jako báňský inženýr v černouhelném dole v Oberhohndorfu v revíru Zwickau – Oelsnitz (Sasko). E. měl od mládí zájem o přírodu, zvláště o botaniku a zkameněliny, které sbíral na haldách u černouhelných dolů v okolí rodiště. Od 1853 navštěvoval učitelský seminář ve Freibergu. Poté působil jako pomocný učitel a domácí učitel na různých místech saského venkova. Od 1861 přednášel přírodní vědy v učitelském semináři v Drážďanech-Friedrichstadtu, od 1869 na reálném gymnáziu Dreikönigschule v Drážďanech-Neustadtu. Zajímal se o moderní pedagogické metody v duchu Pestalozziho, usiloval o jejich zavádění do praxe. O těchto otázkách napsal v 60. letech několik článků do německých pedagogických časopisů. 1907 odešel do výslužby.
Ve společnosti Isis v Drážďanech se spřátelil s profesorem tamní techniky H. B. Geinitzem, který se mj. zabýval paleobotanikou, a v E. vzbudil zájem o dosud neprobádanou terciérní flóru Saska. V prvních paleontologických publikacích se E. 1869 věnoval morfologii listů a fauně z oligocénu u Seifhennersdorfu v Žitavské pánvi (u Varnsdorfu). Brzy rozšířil svůj zájem na český terciér, zejména v okolí Bíliny, kde se v té době začínalo průmyslově těžit hnědé uhlí. Důležitým podnětem pro něj se stalo seznámení s otcem jednoho z žáků A. B. Castellim, horním správcem Zálezelského uhelného těžařstva, které vlastnilo hnědouhelné doly v izolované pánvi u Horních Zálezel poblíž Litoměřic, jenž mu poskytl svou nepublikovanou soukromou sbírku. 1870 uveřejnil drobný příspěvek o nálezech z Blankartic na severovýchodním okraji Českého středohoří. Následovala 1872 rozsáhlá studie s českou tematikou o nálezech v pyroklastikách u Hrobčic (Robschütz) jižně od Bíliny. Castelli a Theodor Held, činovník agilního Přírodovědeckého spolku v Ústí nad Labem, poskytli E. nálezy z pískovců a křemenců z vrchu Hradiště (v té době Purberg) u Černovic (Tschernowitz) u Chomutova (publikace 1877, 1878). Těžiště E. badatelského zájmu se přesunulo do severočeské pánve, především okolí Mostu a Duchcova, ale také Kadaně, Valče i na Sokolovsko. Soukromé sbírky mu poskytli závodní z některých dolů a další místní sběratelé, v 90. letech pak i přírodovědec J. E. Hibsch. E. studoval i exempláře ve sbírce Jana Krejčího na české technice v Praze. Stal se mezinárodně uznávanou autoritou v oboru terciérní paleobotaniky, proto se na něho obraceli se žádostí o určení nálezů němečtí i zahraniční geologové. Na základě zaslaného materiálu E. popsal terciérní flóry z pruského Dolního Slezska (nyní Polsko; publikace 1877–92), z Bosny a Hercegoviny (1883–1913), Bolívie (z oblasti centra těžby rud stříbra a cínu Cerro de Potosí, 1887–94), Chile (1890–91, 1905), Grónska (1897), Sardinie (1897–98), Štýrska (1902), Malé Asie (nyní Turecko, 1903), z Fajjúmu v Egyptě (1907) a z různých částí Německa (po 1900 nálezy z Porýní aj.). V posledním období se věnoval určování nálezů (většinou listů) z eocénního uhelného lomu vMesselu u Darmstadtu, které mu poslalo vedení lomu. E. vy pracoval rozsáhlý rukopis, který po jeho smrti připravil do tisku jeho žák P. J. Menzel. E. psal i o dalších geologických tématech, o spraších v Sasku, fosilních obratlovcích, zemětřesení, hnědém uhlí, vývoji Krušných hor, terciérním diatomitu z Altenschlirfu z pohoří Vogelsberg (1914) aj. Celkově uveřejnil v různých vědeckých časopisech 125 prací, z toho 34 s českou tematikou. Dokladový materiál k jeho publikacím byl z větší části ztracen, zřejmě zničen v Drážďanech během druhé světové války.
Obdržel četná vyznamenání, na jeho počest bylo pojmenováno několik nových fosilních flór, např. rod Engelhardtia z čeledi ořešákovitých.
D: Auf welche Weise kann die Volksschule ihrer Wirksamkeit einen nachhaltigen Einfluss sichern?, in: Sächsische Schulzeitung 25, 1860, s. 197 až 200; 26, 1860, s. 205–211; Flora der Braunkohlenformation im Königreich Sachsen, in: Preisschriften der Fürstlich Jablonowskischen Gesellschaft (Leipzig) 16, 1870, s. 1–70; Ueber den Kalktuff im Allgemeinem und den von Robschütz mit seinem Einschlüssen insbesondere, in: Programm der Realschule 1. Ordn. zu Neustadt-Dresden, 1872; Tertiaer - pflanzen aus dem Leitmeritzer Mittelgebirge, in: Nova Acta der Leopoldinisch- Carolinischen Deutschen Academie der Naturforscher (Halle) 38, 1876, č. 4, s. 341–440; Über die Cyprisschiefer Nordböhmens und ihre pflanzlichen Einschlüsse, in: Sitzungsberichte der Naturwissenschaftlichen Gesellschaft Isis (Dresden), 1879, s. 131–152; Die Tertiaerflora des Jesuiten grabens bei Kundratitz in Nordböhmen, in: Nova Acta der Leopoldinisch- Carolinischen Deutschen Academie der Naturforscher (Halle) 48, 1885, č. 3, s. 259–408; Über die Flora der über den Braunkohlen befindlichen Tertiaerschichten von Dux, in: tamtéž 57, 1891, č. 3, s. 129–219; Über böhmische Kreidepflanzen aus dem Geologischen Institut der Deutschen Universität Prag, in: Mitteilungen aus dem Osterlande (Altenburg) 5, 1892, s. 86–118; Fossile Pflanzenreste aus dem Polierschiefer vom Natternstein bei Zautig, in: Sitzungsberichte des Deutschen naturwissenschaftlich-medizinischen Vereins für Böhmen „Lotos“ in Prag 16, 1896, s. 1–10; Über die von mir bestimmten fossilen Pflanzen Grönlands, in: Grönland-Expedition der Gesellschaft für Erdkunde 2, Berlin 1897, s. 358–373; Die Tertiaerflora von Berand im Böhmischen Mittelgebirge, in: Sitzungsberichte des Deutschen naturwissenschaftlich-medizinischen Vereins für Böhmen „Lotos“ in Prag 18, 1898, s. 23–72; Prilog poznavanju tercijarne flore najšire okoline Donje Tuzle u Bosni, in: Glasnika Zemanskog Muzeja u Bosni i Hercegowini 13, 1901, s. 473–526; Über tertiäre Pflanzenreste von Flörsheim am Main, in: Abhandlungen der Senckenbergschen naturforschenden Gesellschaft (Frankfurt a. M.) 29, 1911, s. 307–406; Die alttertiäre Flora von Messel bei Darmstadt, in: Abhandlungen der Hessischen Geologischen Landesanstalt zu Darmstadt 7, 1922, s. 17–128, P. Menzel (ed.).
L: V. J. Procházka, Repertorium literatury geologické a mineralogické Království českého, 1897, s. 35–36 a 201; J. Deichmüller, H. E. Nachruf, in: Leopoldina (Halle) 55, 1919, č. 7, s. 64–68, 8, s. 70–72 (bibliografie); F. Němejc, Paleobotanika. 1–4, 1959–75, passim; S. Hurník – E. Knobloch, Einige Ergebnisse paläontologischer und stratigraphischer Untersuchungen im Tertiär Böhmens, in: Abhandlungen des Staatlichen Museums für Mineralogie und Geologie zu Dresden 11, 1966, s. 17–161; N. Pantić, Doprinos Bedricha Katzera poznavanju fosilnich flora Bosne i Hercegovine, in: Geološko glasnik (Sarajevo) 20, 1975, s. 163–164; NDB 4, s. 512; DBE 3, s. 118; S. Ćorić, Die geologische Erforschung von Bosnien und der Herzegowina und der grundlegende Beitrag der österreichischen Geologen, in: Abhandlungen der Geologischen Bundesanstalt (Wien) 56, 1999, č. 1, s. 117–152, zejména s. 126; H. Walther, Die Bedeutung von Hanns Bruno Geinitz für die Paläobotanik in Sachsen, in: Geologica saxonica (Dresden) 46–47, 2001, s. 61–67; M. Radoň, Albin Benedict Castelli, in: Zprávy a studie Regionálního muzea v Teplicích 24, 2002, s. 189–230, zejm. s. 205–206; Z. Kvaček – Z. Dvořák – K.Mach – J. Sakala, Třetihorní rostliny severočeské hnědouhelné pánve, 2004, s. 10–11 a 151.
Pavel Vlašímský