Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky ČÁDA František 6.4.1865-14.12.1918

{{Infobox - osoba
| jméno = František ČÁDA
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 6.4.1865
| místo narození = Praha
| datum úmrtí = 14.12.1918
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 56- Filozof
61- Pedagog

| jiná jména = 
}}
'''ČÁDA, František''', ''* 6. 4. 1865 Praha, † 14. 12. 1918 Praha, filozof, pedagog, odborný spisovatel''

Základní a střední vzdělání získal v rodišti, kde pokračoval
i v univerzitním studiu filozofie a klasické filologie. Těmto
oborům se věnoval po celý život profesionálně. Koncem 80.
a počátkem 90. let vystřídal jako učitel několik pražských
gymnázií, poté přednášel na české univerzitě. 1896 se habilitoval
a stal se soukromým docentem, 1905 byl jmenován
mimořádným a 1912 řádným profesorem filozofie. Výrazně
přispíval od 1900 k vytváření odborné terminologie i k rozvoji
domácího filozofického myšlení jako redaktor měsíčníku
''Česká mysl'', který vydával spolu s Františkem Drtinou a Františkem
Krejčím.

Z filozofických disciplín se nejvíce zabýval teorií poznání (noetikou).
Už v habilitačním spise ''Noetická základna u Herbarta''
''a Stuarta Milla'' (1894) formuloval stanovisko, že poznání
i vědění se zakládá na víře, v Č. interpretaci na víře náboženské.
Pro praxi se podle Č. má hledat vždy nejpravděpodobnější
vysvětlení jevů. Přiblížil se tím teorii probabilismu, což
u něj souviselo nejen s aktuálními vlivy zahraniční filozofie,
ale také s osobním zaujetím pro dějiny antické skepse. Dále se
Č. věnoval i etice, jejíž cíl spatřoval ve snaze zdokonalovat život
a kritériem naplnění mravních ideálů jednotlivcem podle
něj byla schopnost k sebeomezování. Názory na etické normy
zveřejňoval za života převážně jen v dílčích studiích a vysokoškolských
i osvětových přednáškách. Z pozůstalosti vydal
ovšem František Šeracký 1920 ''Čadovu etiku individuální''.
Č. zaujetí pro dějiny antické filozofie souviselo s jeho druhým
studijním oborem, s klasickou filologií. V řadě svých
prací však sledoval také vývoj českého myšlení v 19. století.
Pozornost věnoval např. K. S. Amerlingovi, F. M. Klácelovi,
A. Markovi, V. Štechovi. Byl také znalcem a editorem díla
V. Zahradníka, teologa a filozofa z okruhu B. Bolzana. Jeho
spisy vydal ve čtyřech svazcích 1907–18.

Vedle filozofie se Č. zajímal teoreticky i prakticky velmi
intenzivně také o pedagogiku a péči o mládež. Zasloužil
se 1910 o vznik Sdružení pro výzkum dítěte, předchůdce
pražského Pedagogického ústavu. V českém prostředí se stal
zakladatelem pedologie, pedopsychologie i pedopatologie.
Poznatky a úvahy, které věnoval těmto oborům shrnul v publikaci
''Rozpravy z psychologie dítěte'' (1918).

Oslava Č. padesátin 1915 poskytla počátkem první světové
války příležitost k manifestaci významu českého filozofického
myšlení a byla i nechtěným předčasným rozloučením
odborné veřejnosti s Č. Syn František Č. (1895–1975) byl
právním historikem.

'''D:''' soupis in: Č. F. K padesátým narozeninám, 1915.

'''L:''' F. Drtina, O filozofické osobnosti Č., in: Česká mysl 20–22, 1919–21;
J. Drtina, Problém víry v Č. noetice, in: tamtéž 30, 1934; SDČL, rejstřík;
OSND 1/2, s. 997n.; Stručný filosofický slovník, 1966, s. 64.

Pavla Vošahlíková
        
[[Kategorie:B]]
[[Kategorie:56- Filozof]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]

[[Kategorie:1865]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:1918]]
[[Kategorie:Praha]]