ČÁDA František 6.4.1865-14.12.1918: Porovnání verzí

Z Personal
(ČÁDA_František_6.4.1855-14.12.1918)
 
 
(Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = František ČÁDA
 
| jméno = František ČÁDA
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Cada Frantisek portret1.JPG
| datum narození = 6.4.1855
+
| datum narození = 6.4.1865
| místo narození = Praha-Bubny
+
| místo narození = Praha
 
| datum úmrtí = 14.12.1918
 
| datum úmrtí = 14.12.1918
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 56- Filozof
+
| povolání = 56- Filozof<br />61- Pedagog
61- Pedagog
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>František ČÁDA
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 506-507
 +
}}
 +
'''ČÁDA, František''', ''* 6. 4. 1865 Praha, † 14. 12. 1918 Praha, filozof, pedagog, odborný spisovatel''
  
== Literatura ==
+
Základní a střední vzdělání získal v rodišti, kde pokračoval
 +
i v univerzitním studiu filozofie a klasické filologie. Těmto
 +
oborům se věnoval po celý život profesionálně. Koncem 80.
 +
a počátkem 90. let vystřídal jako učitel několik pražských
 +
gymnázií, poté přednášel na české univerzitě. 1896 se habilitoval
 +
a stal se soukromým docentem, 1905 byl jmenován
 +
mimořádným a 1912 řádným profesorem filozofie. Výrazně
 +
přispíval od 1900 k vytváření odborné terminologie i k rozvoji
 +
domácího filozofického myšlení jako redaktor měsíčníku
 +
''Česká mysl'', který vydával spolu s Františkem Drtinou a Františkem
 +
Krejčím.
 +
 
 +
Z filozofických disciplín se nejvíce zabýval teorií poznání (noetikou).
 +
Už v habilitačním spise ''Noetická základna u Herbarta''
 +
''a Stuarta Milla'' (1894) formuloval stanovisko, že poznání
 +
i vědění se zakládá na víře, v Č. interpretaci na víře náboženské.
 +
Pro praxi se podle Č. má hledat vždy nejpravděpodobnější
 +
vysvětlení jevů. Přiblížil se tím teorii probabilismu, což
 +
u něj souviselo nejen s aktuálními vlivy zahraniční filozofie,
 +
ale také s osobním zaujetím pro dějiny antické skepse. Dále se
 +
Č. věnoval i etice, jejíž cíl spatřoval ve snaze zdokonalovat život
 +
a kritériem naplnění mravních ideálů jednotlivcem podle
 +
něj byla schopnost k sebeomezování. Názory na etické normy
 +
zveřejňoval za života převážně jen v dílčích studiích a vysokoškolských
 +
i osvětových přednáškách. Z pozůstalosti vydal
 +
ovšem František Šeracký 1920 ''Čadovu etiku individuální''.
 +
Č. zaujetí pro dějiny antické filozofie souviselo s jeho druhým
 +
studijním oborem, s klasickou filologií. V řadě svých
 +
prací však sledoval také vývoj českého myšlení v 19. století.
 +
Pozornost věnoval např. K. S. Amerlingovi, F. M. Klácelovi,
 +
A. Markovi, V. Štechovi. Byl také znalcem a editorem díla
 +
V. Zahradníka, teologa a filozofa z okruhu B. Bolzana. Jeho
 +
spisy vydal ve čtyřech svazcích 1907–18.
 +
 
 +
Vedle filozofie se Č. zajímal teoreticky i prakticky velmi
 +
intenzivně také o pedagogiku a péči o mládež. Zasloužil
 +
se 1910 o vznik Sdružení pro výzkum dítěte, předchůdce
 +
pražského Pedagogického ústavu. V českém prostředí se stal
 +
zakladatelem pedologie, pedopsychologie i pedopatologie.
 +
Poznatky a úvahy, které věnoval těmto oborům shrnul v publikaci
 +
''Rozpravy z psychologie dítěte'' (1918).
 +
 
 +
Oslava Č. padesátin 1915 poskytla počátkem první světové
 +
války příležitost k manifestaci významu českého filozofického
 +
myšlení a byla i nechtěným předčasným rozloučením
 +
odborné veřejnosti s Č. Syn František Č. (1895–1975) byl
 +
právním historikem.
 +
 
 +
'''D:''' soupis in: Č. F. K padesátým narozeninám, 1915.
 +
 
 +
'''L:''' F. Drtina, O filozofické osobnosti Č., in: Česká mysl 20–22, 1919–21;
 +
J. Drtina, Problém víry v Č. noetice, in: tamtéž 30, 1934; SDČL, rejstřík;
 +
OSND 1/2, s. 997n.; Stručný filosofický slovník, 1966, s. 64.
 +
 
 +
Pavla Vošahlíková
 
          
 
          
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/1257 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 +
 
[[Kategorie:B]]
 
[[Kategorie:B]]
 
[[Kategorie:56- Filozof]]
 
[[Kategorie:56- Filozof]]
 
[[Kategorie:61- Pedagog]]
 
[[Kategorie:61- Pedagog]]
  
[[Kategorie:1855]]
+
[[Kategorie:1865]]
[[Kategorie:Praha-Bubny]]
+
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:1918]]
 
[[Kategorie:1918]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]

Aktuální verze z 13. 10. 2019, 08:16

František ČÁDA
Narození 6.4.1865
Místo narození Praha
Úmrtí 14.12.1918
Místo úmrtí Praha
Povolání 56- Filozof
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 506-507
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44390

ČÁDA, František, * 6. 4. 1865 Praha, † 14. 12. 1918 Praha, filozof, pedagog, odborný spisovatel

Základní a střední vzdělání získal v rodišti, kde pokračoval i v univerzitním studiu filozofie a klasické filologie. Těmto oborům se věnoval po celý život profesionálně. Koncem 80. a počátkem 90. let vystřídal jako učitel několik pražských gymnázií, poté přednášel na české univerzitě. 1896 se habilitoval a stal se soukromým docentem, 1905 byl jmenován mimořádným a 1912 řádným profesorem filozofie. Výrazně přispíval od 1900 k vytváření odborné terminologie i k rozvoji domácího filozofického myšlení jako redaktor měsíčníku Česká mysl, který vydával spolu s Františkem Drtinou a Františkem Krejčím.

Z filozofických disciplín se nejvíce zabýval teorií poznání (noetikou). Už v habilitačním spise Noetická základna u Herbarta a Stuarta Milla (1894) formuloval stanovisko, že poznání i vědění se zakládá na víře, v Č. interpretaci na víře náboženské. Pro praxi se podle Č. má hledat vždy nejpravděpodobnější vysvětlení jevů. Přiblížil se tím teorii probabilismu, což u něj souviselo nejen s aktuálními vlivy zahraniční filozofie, ale také s osobním zaujetím pro dějiny antické skepse. Dále se Č. věnoval i etice, jejíž cíl spatřoval ve snaze zdokonalovat život a kritériem naplnění mravních ideálů jednotlivcem podle něj byla schopnost k sebeomezování. Názory na etické normy zveřejňoval za života převážně jen v dílčích studiích a vysokoškolských i osvětových přednáškách. Z pozůstalosti vydal ovšem František Šeracký 1920 Čadovu etiku individuální. Č. zaujetí pro dějiny antické filozofie souviselo s jeho druhým studijním oborem, s klasickou filologií. V řadě svých prací však sledoval také vývoj českého myšlení v 19. století. Pozornost věnoval např. K. S. Amerlingovi, F. M. Klácelovi, A. Markovi, V. Štechovi. Byl také znalcem a editorem díla V. Zahradníka, teologa a filozofa z okruhu B. Bolzana. Jeho spisy vydal ve čtyřech svazcích 1907–18.

Vedle filozofie se Č. zajímal teoreticky i prakticky velmi intenzivně také o pedagogiku a péči o mládež. Zasloužil se 1910 o vznik Sdružení pro výzkum dítěte, předchůdce pražského Pedagogického ústavu. V českém prostředí se stal zakladatelem pedologie, pedopsychologie i pedopatologie. Poznatky a úvahy, které věnoval těmto oborům shrnul v publikaci Rozpravy z psychologie dítěte (1918).

Oslava Č. padesátin 1915 poskytla počátkem první světové války příležitost k manifestaci významu českého filozofického myšlení a byla i nechtěným předčasným rozloučením odborné veřejnosti s Č. Syn František Č. (1895–1975) byl právním historikem.

D: soupis in: Č. F. K padesátým narozeninám, 1915.

L: F. Drtina, O filozofické osobnosti Č., in: Česká mysl 20–22, 1919–21; J. Drtina, Problém víry v Č. noetice, in: tamtéž 30, 1934; SDČL, rejstřík; OSND 1/2, s. 997n.; Stručný filosofický slovník, 1966, s. 64.

Pavla Vošahlíková

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí