ČÁP Alois 8.5.1892-9.6.1957: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 9.6.1957
 
| datum úmrtí = 9.6.1957
 
| místo úmrtí = Přerov
 
| místo úmrtí = Přerov
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel
+
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel<br />50- Náboženský publicista
50- Náboženský publicista
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 516-517
 
}}
 
}}
 
'''ČÁP, Alois''', ''* 8. 5. 1892 Zdounky u Kroměříže, † 9. 6. 1957 Přerov, římskokatolický kněz, spisovatel, politik''
 
'''ČÁP, Alois''', ''* 8. 5. 1892 Zdounky u Kroměříže, † 9. 6. 1957 Přerov, římskokatolický kněz, spisovatel, politik''

Aktuální verze z 13. 10. 2019, 08:28

Alois ČÁP
Narození 8.5.1892
Místo narození Zdounky u Kroměříže
Úmrtí 9.6.1957
Místo úmrtí Přerov
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel
50- Náboženský publicista
Citace Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 516-517

ČÁP, Alois, * 8. 5. 1892 Zdounky u Kroměříže, † 9. 6. 1957 Přerov, římskokatolický kněz, spisovatel, politik

Narodil se v rodině drobného rolníka-podsedníka. Absolvoval gymnázium v Kroměříži a bohosloveckou fakultu v Olomouci. Po vysvěcení na kněze 5. 7. 1917 byl jmenován kooperátorem v Potštátě, 1. 12. 1919 katechetou v Přerově; na tuto funkci rezignoval 1923, protože se chtěl věnovat více politické, sociální a kulturně osvětové práci, než činnosti kněžské. 1923–39 spoluredigoval a byl jedním z vydavatelů kulturně-náboženského čtrnáctideníku Nový národ a 1920 až 1929 týdeníku Právo, lidový list středomoravský. Od 1923 byl městským radním za ČSL, od 1931 jednatelem přerovské organizace strany a od 1937 náměstkem starosty. Vykonával také funkci starosty přerovské jednoty Orla a založil při ní Lidovou jednotu pro stavbu orelského stadionu a Lidového domu. Od 1932 pracoval jako místopředseda a umělecký referent Okresního osvětového sboru. 1936 organizoval opravu kostela sv. Jiří, nejstarší církevní památky ve městě, při níž se současně prováděl první soustavný archeologický výzkum. Věnoval se i literární tvorbě, psal převážně poezii a divadelní hry pro katolické spolky, některá jeho díla se dočkala až pěti vydání. 1938 vstoupil do Družiny literární a umělecké v Olomouci, 1947 se stal členem jejího výboru. Redigoval sborník Dunaj-Odra-Labe naše moře (1948) a kalendáře Nového života (1947 a 1948).

Podílel se 1924 na založení Kněžské nemocenské pokladny v Přerově (KNP), kterou inicioval přerovský kaplan Ferdinand Chýlek. Svým členům poskytovala péči lékařskou, lékárnickou, nemocniční, operativní a lázeňskou. Postupně zakupovala kněžské lázeňské domy v Karlových Varech, Luhačovicích, Korytnici na Slovensku, Teplicích nad Bečvou a v Trenčianských Teplicích. Jejími členy se stali římskokatoličtí a řeckokatoličtí kněží v ČSR, později KNP rozšířila péči i na členy rodin řeckokatolických kněží. Ředitelem pokladny byl jmenován F. Chýlek, Č. jejím správcem. Olomoucký arcibiskup Leopold Prečan u ní založil a bohatě dotoval Pojišťovací fond pro farní hospodyně a služebné. KNP patřila k ojedinělým institucím v katolickém světě. Za zásluhy o KNP byl Č. jmenován arcibiskupským a konsistorním radou v Olomouci a v Praze a královéhradeckým biskupským notářem. Po válce byla KNP 29. 5. 1948 zrušena výnosem ministerstva sociální péče (tehdy měla čistého jmění přes 5 milionů korun).

V nacistické akci Albrecht I. neunikl 1. 9. 1939 Č. zatčení gestapem a odvlečení do koncentračních táborů v Buchenwaldu a Dachau. 1945 byl Č. po Chýlkovi, jenž zahynul v Buchenwaldu, jmenován do čela KNP, stal se členem Městského národního výboru v Přerově a vedoucím jeho hospodářského odboru, předsedou místní organizace ČSL, která na jeho popud opět vydávala časopis Nový národ, a obnovil činnost přerovského Orla. Postavil se proti poválečným excesům. 4. 4. 1948 ho očistná komise Svazu osvobozených politických vězňů vyloučila ze své organizace, hrozila mu i ztráta invalidního důchodu. 1. 10. 1949 byl zatčen a v proticírkevním procesu odsouzen ke konfiskaci majetku a desetiletému vězení, po odvolání zmírněnému na sedm let. 1953 se dočkal amnestie a podmínečného propuštění. Patřil k nositelům Československého válečného kříže 1939 a Československé vojenské medaile I. stupně za zásluhy mimo boj.

D: Bodláčí, 1920; Durychova „aféra“, 1923; Bolesti moje a jejich, 1924; A my jsme ho zabili, 1924; Na okraj dnů, 1926; Nápovědi a odpovědi, 1927; Krásná paní Massabiellská, 1934; Člověk a krása, 1936; Fotbal vede, 1936; Don Bosco, 1938; Vykopávky u sv. Jiří v Přerově, in: Ročenka Městského musea v Přerově 2, 1938, s. 3n.; Buchenwaldské zpěvy 1–3, 1946.

L: O. Svozil – S. Vrbík (ed.), Poselství. Almanach k dvacátému pátému výročí Družiny literární a umělecké, 1938, s. 226n.; Z. Mollinová, Několik poznámek k dějinám přerovské římskokatolické farnosti v letech 1900–2000, in: Přerov – Povídání o městě, 2002, s. 170n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí


Miloš Kouřil