ČÁP Alois 8.5.1892-9.6.1957: Porovnání verzí
(ČÁP_Alois_8.5.1892-9.6.1957) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 8.5.1892 | | datum narození = 8.5.1892 | ||
− | | místo narození = Zdounky | + | | místo narození = Zdounky u Kroměříže |
| datum úmrtí = 9.6.1957 | | datum úmrtí = 9.6.1957 | ||
| místo úmrtí = Přerov | | místo úmrtí = Přerov | ||
Řádka 10: | Řádka 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''ČÁP, Alois''', ''* 8. 5. 1892 Zdounky u Kroměříže, † 9. 6. 1957 Přerov, římskokatolický kněz, spisovatel, politik'' | ||
+ | |||
+ | Narodil se v rodině drobného rolníka-podsedníka. Absolvoval | ||
+ | gymnázium v Kroměříži a bohosloveckou fakultu v Olomouci. | ||
+ | Po vysvěcení na kněze 5. 7. 1917 byl jmenován kooperátorem | ||
+ | v Potštátě, 1. 12. 1919 katechetou v Přerově; na | ||
+ | tuto funkci rezignoval 1923, protože se chtěl věnovat více | ||
+ | politické, sociální a kulturně osvětové práci, než činnosti | ||
+ | kněžské. 1923–39 spoluredigoval a byl jedním z vydavatelů | ||
+ | kulturně-náboženského čtrnáctideníku ''Nový národ'' a 1920 | ||
+ | až 1929 týdeníku ''Právo, lidový list středomoravský''. Od 1923 | ||
+ | byl městským radním za ČSL, od 1931 jednatelem přerovské | ||
+ | organizace strany a od 1937 náměstkem starosty. Vykonával | ||
+ | také funkci starosty přerovské jednoty Orla a založil při ní | ||
+ | Lidovou jednotu pro stavbu orelského stadionu a Lidového | ||
+ | domu. Od 1932 pracoval jako místopředseda a umělecký referent | ||
+ | Okresního osvětového sboru. 1936 organizoval opravu | ||
+ | kostela sv. Jiří, nejstarší církevní památky ve městě, při níž | ||
+ | se současně prováděl první soustavný archeologický výzkum. | ||
+ | Věnoval se i literární tvorbě, psal převážně poezii a divadelní | ||
+ | hry pro katolické spolky, některá jeho díla se dočkala až pěti | ||
+ | vydání. 1938 vstoupil do Družiny literární a umělecké v Olomouci, | ||
+ | 1947 se stal členem jejího výboru. Redigoval sborník | ||
+ | ''Dunaj-Odra-Labe naše moře'' (1948) a kalendáře ''Nového života'' | ||
+ | (1947 a 1948). | ||
+ | |||
+ | Podílel se 1924 na založení Kněžské nemocenské pokladny | ||
+ | v Přerově (KNP), kterou inicioval přerovský kaplan Ferdinand | ||
+ | Chýlek. Svým členům poskytovala péči lékařskou, | ||
+ | lékárnickou, nemocniční, operativní a lázeňskou. Postupně | ||
+ | zakupovala kněžské lázeňské domy v Karlových Varech, Luhačovicích, | ||
+ | Korytnici na Slovensku, Teplicích nad Bečvou | ||
+ | a v Trenčianských Teplicích. Jejími členy se stali římskokatoličtí | ||
+ | a řeckokatoličtí kněží v ČSR, později KNP rozšířila péči | ||
+ | i na členy rodin řeckokatolických kněží. Ředitelem pokladny | ||
+ | byl jmenován F. Chýlek, Č. jejím správcem. Olomoucký | ||
+ | arcibiskup Leopold Prečan u ní založil a bohatě dotoval | ||
+ | Pojišťovací fond pro farní hospodyně a služebné. KNP patřila | ||
+ | k ojedinělým institucím v katolickém světě. Za zásluhy | ||
+ | o KNP byl Č. jmenován arcibiskupským a konsistorním radou | ||
+ | v Olomouci a v Praze a královéhradeckým biskupským | ||
+ | notářem. Po válce byla KNP 29. 5. 1948 zrušena výnosem | ||
+ | ministerstva sociální péče (tehdy měla čistého jmění přes | ||
+ | 5 milionů korun). | ||
+ | |||
+ | V nacistické akci Albrecht I. neunikl 1. 9. 1939 Č. zatčení | ||
+ | gestapem a odvlečení do koncentračních táborů v Buchenwaldu | ||
+ | a Dachau. 1945 byl Č. po Chýlkovi, jenž zahynul | ||
+ | v Buchenwaldu, jmenován do čela KNP, stal se členem Městského | ||
+ | národního výboru v Přerově a vedoucím jeho hospodářského | ||
+ | odboru, předsedou místní organizace ČSL, která | ||
+ | na jeho popud opět vydávala časopis ''Nový národ'', a obnovil | ||
+ | činnost přerovského Orla. Postavil se proti poválečným excesům. | ||
+ | 4. 4. 1948 ho očistná komise Svazu osvobozených politických | ||
+ | vězňů vyloučila ze své organizace, hrozila mu i ztráta | ||
+ | invalidního důchodu. 1. 10. 1949 byl zatčen a v proticírkevním | ||
+ | procesu odsouzen ke konfiskaci majetku a desetiletému | ||
+ | vězení, po odvolání zmírněnému na sedm let. 1953 se dočkal | ||
+ | amnestie a podmínečného propuštění. Patřil k nositelům | ||
+ | Československého válečného kříže 1939 a Československé | ||
+ | vojenské medaile I. stupně za zásluhy mimo boj. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Bodláčí, 1920; Durychova „aféra“, 1923; Bolesti moje a jejich, 1924; | ||
+ | A my jsme ho zabili, 1924; Na okraj dnů, 1926; Nápovědi a odpovědi, 1927; | ||
+ | Krásná paní Massabiellská, 1934; Člověk a krása, 1936; Fotbal vede, 1936; | ||
+ | Don Bosco, 1938; Vykopávky u sv. Jiří v Přerově, in: Ročenka Městského | ||
+ | musea v Přerově 2, 1938, s. 3n.; Buchenwaldské zpěvy 1–3, 1946. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' O. Svozil – S. Vrbík (ed.), Poselství. Almanach k dvacátému pátému výročí | ||
+ | Družiny literární a umělecké, 1938, s. 226n.; Z. Mollinová, Několik poznámek | ||
+ | k dějinám přerovské římskokatolické farnosti v letech 1900–2000, in: | ||
+ | Přerov – Povídání o městě, 2002, s. 170n. | ||
+ | |||
+ | Miloš Kouřil | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | [[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] |
Verze z 17. 11. 2016, 17:10
Alois ČÁP | |
Narození | 8.5.1892 |
---|---|
Místo narození | Zdounky u Kroměříže |
Úmrtí | 9.6.1957 |
Místo úmrtí | Přerov |
Povolání |
49- Náboženský nebo církevní činitel 50- Náboženský publicista |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136648 |
ČÁP, Alois, * 8. 5. 1892 Zdounky u Kroměříže, † 9. 6. 1957 Přerov, římskokatolický kněz, spisovatel, politik
Narodil se v rodině drobného rolníka-podsedníka. Absolvoval gymnázium v Kroměříži a bohosloveckou fakultu v Olomouci. Po vysvěcení na kněze 5. 7. 1917 byl jmenován kooperátorem v Potštátě, 1. 12. 1919 katechetou v Přerově; na tuto funkci rezignoval 1923, protože se chtěl věnovat více politické, sociální a kulturně osvětové práci, než činnosti kněžské. 1923–39 spoluredigoval a byl jedním z vydavatelů kulturně-náboženského čtrnáctideníku Nový národ a 1920 až 1929 týdeníku Právo, lidový list středomoravský. Od 1923 byl městským radním za ČSL, od 1931 jednatelem přerovské organizace strany a od 1937 náměstkem starosty. Vykonával také funkci starosty přerovské jednoty Orla a založil při ní Lidovou jednotu pro stavbu orelského stadionu a Lidového domu. Od 1932 pracoval jako místopředseda a umělecký referent Okresního osvětového sboru. 1936 organizoval opravu kostela sv. Jiří, nejstarší církevní památky ve městě, při níž se současně prováděl první soustavný archeologický výzkum. Věnoval se i literární tvorbě, psal převážně poezii a divadelní hry pro katolické spolky, některá jeho díla se dočkala až pěti vydání. 1938 vstoupil do Družiny literární a umělecké v Olomouci, 1947 se stal členem jejího výboru. Redigoval sborník Dunaj-Odra-Labe naše moře (1948) a kalendáře Nového života (1947 a 1948).
Podílel se 1924 na založení Kněžské nemocenské pokladny v Přerově (KNP), kterou inicioval přerovský kaplan Ferdinand Chýlek. Svým členům poskytovala péči lékařskou, lékárnickou, nemocniční, operativní a lázeňskou. Postupně zakupovala kněžské lázeňské domy v Karlových Varech, Luhačovicích, Korytnici na Slovensku, Teplicích nad Bečvou a v Trenčianských Teplicích. Jejími členy se stali římskokatoličtí a řeckokatoličtí kněží v ČSR, později KNP rozšířila péči i na členy rodin řeckokatolických kněží. Ředitelem pokladny byl jmenován F. Chýlek, Č. jejím správcem. Olomoucký arcibiskup Leopold Prečan u ní založil a bohatě dotoval Pojišťovací fond pro farní hospodyně a služebné. KNP patřila k ojedinělým institucím v katolickém světě. Za zásluhy o KNP byl Č. jmenován arcibiskupským a konsistorním radou v Olomouci a v Praze a královéhradeckým biskupským notářem. Po válce byla KNP 29. 5. 1948 zrušena výnosem ministerstva sociální péče (tehdy měla čistého jmění přes 5 milionů korun).
V nacistické akci Albrecht I. neunikl 1. 9. 1939 Č. zatčení gestapem a odvlečení do koncentračních táborů v Buchenwaldu a Dachau. 1945 byl Č. po Chýlkovi, jenž zahynul v Buchenwaldu, jmenován do čela KNP, stal se členem Městského národního výboru v Přerově a vedoucím jeho hospodářského odboru, předsedou místní organizace ČSL, která na jeho popud opět vydávala časopis Nový národ, a obnovil činnost přerovského Orla. Postavil se proti poválečným excesům. 4. 4. 1948 ho očistná komise Svazu osvobozených politických vězňů vyloučila ze své organizace, hrozila mu i ztráta invalidního důchodu. 1. 10. 1949 byl zatčen a v proticírkevním procesu odsouzen ke konfiskaci majetku a desetiletému vězení, po odvolání zmírněnému na sedm let. 1953 se dočkal amnestie a podmínečného propuštění. Patřil k nositelům Československého válečného kříže 1939 a Československé vojenské medaile I. stupně za zásluhy mimo boj.
D: Bodláčí, 1920; Durychova „aféra“, 1923; Bolesti moje a jejich, 1924; A my jsme ho zabili, 1924; Na okraj dnů, 1926; Nápovědi a odpovědi, 1927; Krásná paní Massabiellská, 1934; Člověk a krása, 1936; Fotbal vede, 1936; Don Bosco, 1938; Vykopávky u sv. Jiří v Přerově, in: Ročenka Městského musea v Přerově 2, 1938, s. 3n.; Buchenwaldské zpěvy 1–3, 1946.
L: O. Svozil – S. Vrbík (ed.), Poselství. Almanach k dvacátému pátému výročí Družiny literární a umělecké, 1938, s. 226n.; Z. Mollinová, Několik poznámek k dějinám přerovské římskokatolické farnosti v letech 1900–2000, in: Přerov – Povídání o městě, 2002, s. 170n.
Miloš Kouřil