ČÁP Bohuslav 26.10.1925-11.6.1997: Porovnání verzí
(ČÁP_Bohuslav_26.10.1925-11.6.1997) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 26.10.1925 | | datum narození = 26.10.1925 | ||
− | | místo narození = Borová | + | | místo narození = Borová u Náchoda |
| datum úmrtí = 11.6.1997 | | datum úmrtí = 11.6.1997 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''ČÁP, Bohuslav''', ''* 26. 10. 1925 Borová u Náchoda, † 11. 6. 1997 Praha, herec'' | ||
− | + | Vystudoval dvouletou obchodní školu. Od 1942 byl nasazen | |
+ | do válečného průmyslu v Náchodě, kde se stal členem avantgardní | ||
+ | divadelní skupiny Mladá scéna. 1945 dostal angažmá | ||
+ | v nově zřízeném náchodském oblastním divadle. 1946–47 | ||
+ | hrál v Horáckém divadle v Jihlavě, 1949–50 v kladenském | ||
+ | divadle, 1950–61 v divadle O. Stibora v Olomouci, 1961–66 | ||
+ | ve Státním divadle v Ostravě. Počátkem 1967 se stal členem | ||
+ | Národního divadla v Praze. Od komediálních rolí postupně | ||
+ | přešel k charakterním postavám s výraznou mimikou a gestikulací. | ||
+ | Nejvíce mu vyhovovala tragikomická poloha. K úspěchům | ||
+ | Č. v Národním divadle patřilo ztvárnění role Pavla | ||
+ | Fjodoroviče Protasova v Gorkého ''Dětech slunce'' v režii Jana | ||
+ | Kačera (1973). V 80. letech zosobnil reverenda Tookera ve | ||
+ | hře Tennessee Williamse ''Kočka na rozpálené plechové střeše''. | ||
+ | |||
+ | Ve filmu hrál většinou vedlejší a epizodní role, např. Ševce | ||
+ | v pohádce ''Pyšná princezna'' (1952). Ztvárňoval různé úředníky, | ||
+ | řídící pracovníky a funkcionáře (''Stud'', 1967; ''Čest a sláva'', | ||
+ | 1968; ''Pěnička a paraplíčko'', 1971; ''Příště budeme chytřejší,'' | ||
+ | ''staroušku!'', 1982), intelektuály (''Dita Saxová'', 1967; ''Velká neznámá'', | ||
+ | 1970; ''Ta chvíle, ten okamžik'', 1981), dělníky (''Pokus'' | ||
+ | ''o vraždu'', 1973; ''Osvobození Prahy'', 1976). Opakovaně se objevil | ||
+ | jako představitel psychologicky detailně propracovaných | ||
+ | postav (''Lupič legenda'', 1972; ''Smrt talentovaného ševce'', 1982). | ||
+ | Naposledy vystoupil v celovečerní pohádce ''Nebojsa'' (1988). | ||
+ | Často spolupracoval s rozhlasem a televizí, účinkoval také | ||
+ | v dabingu. Hrál v televizních inscenacích ''Ohnivé ženy se vracejí'' | ||
+ | (1986), ''Útěk do vězení'' (1991) a v pohádkách ''Princezna'' | ||
+ | ''za dukát'' (1991) a ''O těch Martinových dudách'' (1991) i v jedné | ||
+ | epizodě seriálu ''Hříšní lidé města pražského'' (1968/69). | ||
+ | |||
+ | D: soupis divadelních rolí: www.archiv.narodni-divadlo.cz; filmové role: | ||
+ | Švec, Pyšná princezna, 1952; Tajemník, Stud; Advokát, Dita Saxová, 1967; | ||
+ | Konšel, Čest a sláva, 1968; Froněk, Nahota; Odpustek, Už zase skáču přes | ||
+ | kaluže; Vikář, Svatby pana Voka; Docent, Velká neznámá, 1970; Nuselský | ||
+ | komisař, Pěnička a paraplíčko, 1971; Rudi Doležal, Lupič legenda, 1972; | ||
+ | Kuchař, Pokus o vraždu, 1973; Brázda, Lidé z metra, 1974; Vorel, Holka na | ||
+ | zabití, 1975; Tramvaják, Osvobození Prahy; Člen Vidrupy, Bouřlivé víno, | ||
+ | 1976; Přednosta Kubík, Súkromná vojna, 1977; Standa, Ten svetr si nesvlíkej, | ||
+ | 1980; Lékárník, Ta chvíle, ten okamžik; Tlamicha, Hodina života, 1981; | ||
+ | Matějka, Smrt talentovaného ševce; Koudelka, Příště budeme chytřejší, staroušku!, | ||
+ | 1982; Stařec, Nebojsa, 1988. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Tomeš 1, s. 181; ND a jeho předchůdci, s. 60n. (se soupisem rolí); MČE | ||
+ | 1, s. 759; M. Fikejz, Český fi lm. Herci a herečky 1, 2006, s. 160. | ||
+ | |||
+ | Redakce | ||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] |
Verze z 17. 11. 2016, 18:17
Bohuslav ČÁP | |
Narození | 26.10.1925 |
---|---|
Místo narození | Borová u Náchoda |
Úmrtí | 11.6.1997 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 83- Divadelní interpret nebo herec |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44426 |
ČÁP, Bohuslav, * 26. 10. 1925 Borová u Náchoda, † 11. 6. 1997 Praha, herec
Vystudoval dvouletou obchodní školu. Od 1942 byl nasazen do válečného průmyslu v Náchodě, kde se stal členem avantgardní divadelní skupiny Mladá scéna. 1945 dostal angažmá v nově zřízeném náchodském oblastním divadle. 1946–47 hrál v Horáckém divadle v Jihlavě, 1949–50 v kladenském divadle, 1950–61 v divadle O. Stibora v Olomouci, 1961–66 ve Státním divadle v Ostravě. Počátkem 1967 se stal členem Národního divadla v Praze. Od komediálních rolí postupně přešel k charakterním postavám s výraznou mimikou a gestikulací. Nejvíce mu vyhovovala tragikomická poloha. K úspěchům Č. v Národním divadle patřilo ztvárnění role Pavla Fjodoroviče Protasova v Gorkého Dětech slunce v režii Jana Kačera (1973). V 80. letech zosobnil reverenda Tookera ve hře Tennessee Williamse Kočka na rozpálené plechové střeše.
Ve filmu hrál většinou vedlejší a epizodní role, např. Ševce v pohádce Pyšná princezna (1952). Ztvárňoval různé úředníky, řídící pracovníky a funkcionáře (Stud, 1967; Čest a sláva, 1968; Pěnička a paraplíčko, 1971; Příště budeme chytřejší, staroušku!, 1982), intelektuály (Dita Saxová, 1967; Velká neznámá, 1970; Ta chvíle, ten okamžik, 1981), dělníky (Pokus o vraždu, 1973; Osvobození Prahy, 1976). Opakovaně se objevil jako představitel psychologicky detailně propracovaných postav (Lupič legenda, 1972; Smrt talentovaného ševce, 1982). Naposledy vystoupil v celovečerní pohádce Nebojsa (1988). Často spolupracoval s rozhlasem a televizí, účinkoval také v dabingu. Hrál v televizních inscenacích Ohnivé ženy se vracejí (1986), Útěk do vězení (1991) a v pohádkách Princezna za dukát (1991) a O těch Martinových dudách (1991) i v jedné epizodě seriálu Hříšní lidé města pražského (1968/69).
D: soupis divadelních rolí: www.archiv.narodni-divadlo.cz; filmové role: Švec, Pyšná princezna, 1952; Tajemník, Stud; Advokát, Dita Saxová, 1967; Konšel, Čest a sláva, 1968; Froněk, Nahota; Odpustek, Už zase skáču přes kaluže; Vikář, Svatby pana Voka; Docent, Velká neznámá, 1970; Nuselský komisař, Pěnička a paraplíčko, 1971; Rudi Doležal, Lupič legenda, 1972; Kuchař, Pokus o vraždu, 1973; Brázda, Lidé z metra, 1974; Vorel, Holka na zabití, 1975; Tramvaják, Osvobození Prahy; Člen Vidrupy, Bouřlivé víno, 1976; Přednosta Kubík, Súkromná vojna, 1977; Standa, Ten svetr si nesvlíkej, 1980; Lékárník, Ta chvíle, ten okamžik; Tlamicha, Hodina života, 1981; Matějka, Smrt talentovaného ševce; Koudelka, Příště budeme chytřejší, staroušku!, 1982; Stařec, Nebojsa, 1988.
L: Tomeš 1, s. 181; ND a jeho předchůdci, s. 60n. (se soupisem rolí); MČE 1, s. 759; M. Fikejz, Český fi lm. Herci a herečky 1, 2006, s. 160.
Redakce