ČÁP František 7.12.1913-13.1.1972: Porovnání verzí

Z Personal
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = František ČÁP
 
| jméno = František ČÁP
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Cap Frantisek portret.jpg
 
| datum narození = 7.12.1913
 
| datum narození = 7.12.1913
 
| místo narození = Čachovice u Mladé Boleslavi
 
| místo narození = Čachovice u Mladé Boleslavi
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 517-518
 
}}
 
}}
 
'''ČÁP, František''', ''* 7. 12. 1913 Čachovice u Mladé Boleslavi, † 13. 1. 1972 Portorož (Slovinsko), filmový režisér, scenárista''
 
'''ČÁP, František''', ''* 7. 12. 1913 Čachovice u Mladé Boleslavi, † 13. 1. 1972 Portorož (Slovinsko), filmový režisér, scenárista''
Řádka 109: Řádka 110:
  
 
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/51345 Bibliografie dějin Českých zemí]
 
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/51345 Bibliografie dějin Českých zemí]
 
  
 
Marie Makariusová
 
Marie Makariusová
Řádka 120: Řádka 120:
 
[[Kategorie:1972]]
 
[[Kategorie:1972]]
 
[[Kategorie:Portonož]]
 
[[Kategorie:Portonož]]
 +
 +
<gallery>
 +
Cap Frantisek Lida.jpg|František Čáp, Lída Baarová a Václav Krška
 +
</gallery>

Aktuální verze z 13. 10. 2019, 08:29

František ČÁP
Narození 7.12.1913
Místo narození Čachovice u Mladé Boleslavi
Úmrtí 13.1.1972
Místo úmrtí Portorož (Slovinsko)
Povolání 85- Filmař nebo filmový podnikatel
Citace Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 517-518
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44428

ČÁP, František, * 7. 12. 1913 Čachovice u Mladé Boleslavi, † 13. 1. 1972 Portorož (Slovinsko), filmový režisér, scenárista

Absolvoval střední školu v Táboře a Vyšší lesnickou školu v Písku. Poté nastoupil do pražské filmové produkční společnosti M. Havla Lucerna film, kde se postupně seznámil s různými profesemi. 1932 hrál epizodní roli studenta ve snímku Před maturitou. Od druhé poloviny 30. let se začal spolu se známými režiséry (H. Haas, M. Frič, M. Cikán, O. Vávra) uplatňovat jako scenárista. Podle literární předlohy V. Kršky (Odcházeti s podzimem) a v autorské a režijní spolupráci s ním 1939 natočil Ohnivé léto, křehký příběh romantické lásky zasazený do krás české přírody. Tento motiv poté rozvíjel i v dalších protektorátních snímcích. Ohnivé léto bylo o rok později vyznamenáno Národní cenou. Za doby německé okupace, kdy Č. spolu s O. Vávrou patřil k nejzaměstnávanějším režisérům českého Lucerna filmu, natočil 9 filmů. Upnul se především k divácky vděčným adaptacím děl české literatury. 1940–41 vznikla jeho nejvýznamnější díla Babička, Jan Cimbura a Noční motýl. Próza B. Němcové byla předlohou nejen vděčnou, ale pro filmový převod i látkou nanejvýš citlivou. Venkovské prostředí, idealizované lidské charaktery a obrazy české krajiny nabývaly v době okupace symbolický význam a dodávaly divákům duchovní oporu. Č. přistoupil k námětu nejen dokonale řemeslně vybaven, ale i s respektem k originálu. Působivost filmu podtrhoval rovněž hudební doprovod J. Fialy, kamera K. Degla i inspirace známými ilustracemi A. Kašpara. Mimořádný divácký ohlas mělo také herecké obsazení protagonistek. Babička ztvárněná T. Brzkovou reprezentovala typ moudré lidové ženy ryzího charakteru. Velmi přesvědčivá byla i dívčí role Barunky, ztvárněná N. Tanskou. Film ve své době vzbudil mimořádný ohlas.

V listopadu 1941 měl premiéru příběh jihočeského venkovana Jan Cimbura, adaptace literární předlohy J. Š. Baara. Ideálního hrdinu, urostlého pracovitého čeledína, ztělesnil G. Nezval. Snímek, který měl být oslavou idylické minulosti, vesnického života a češství, neblaze poznamenala vložená epizoda karikující postavu židovského krčmáře a lichváře, později označená za jediný závažný ústupek rasistické ideologii v protektorátním českém hraném filmu. Důvod pro včlenění této antisemitské scény, která v Baarově románu chybí, byl po válce sice často, ale nejednoznačně vykládán. Především kvůli ní vyšetřoval Č. Svaz českých filmových pracovníků a Komise pro národní bezpečnost pro podezření z šíření rasistických a antisemitských tendencí. Obvinění však Č. vyvrátil, mimo jiné i tím, že za okupace odolal nabídkám točit pro německý Prag film. K jeho dalším filmům inspirovaným vesnickým románem patřily Mlhy na blatech podle K. Klostermanna a Děvčica z Beskyd na motivy prózy M. J. Sousedíka Paprádná nenaříká.

Druhým velkým tematickým okruhem Č. filmů se stalo městské prostředí, zejména život vyšší společnosti a uměleckých kruhů. Z této oblasti ho proslavil především snímek Noční motýl, kostýmní drama podle povídky z knihy V. Mixy Medvědi a tanečnice. Kromě jiných populárních herců v něm největší příležitost dostaly H. Vítová a A. Mandlová. Vedle divácké popularity získal Noční motýl 1941 i Národní cenu. V jiném podobně laděném filmu Tanečnice obsadila titulní roli M. Glázrová. Č. filmy charakterizovaly zdařilá režie, citový náboj a smysl pro výtvarnou stránku díla. Po válce natočil Č. během čtyř let, kdy žil ještě v Československu, úspěšné snímky inspirované válečnými zážitky Muži bez křídel (cena země České; cena na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes, 1946) a Bílá tma (Národní cena na Mezinárodním filmovém festivalu v Mariánských Lázních, 1948). V letech 1949–57 realizoval v exilu v Německu šest filmů. Na sklonku života žil ve Slovinsku, kde dokončil svá poslední díla. Za režii Trenutki odločitve byl 1955 v Pule oceněn na Festivalu jugoslávského filmu.

D: Kvočna; Panenství, 1937 (scénář); Krok do tmy; Svět, kde se žebrá; Jarka a Věra, 1938 (scénář); Ohnivé léto, 1939 (scénář a režie); Panna; Babička, 1940 (scénář s K. Hašlerem a V. Wassermannem, režie); Noční motýl; Jan Cimbura (scénář a režie); Preludium, 1941 (režie); Tanečnice; Mlhy na blatech, 1943 (scénář a režie); Děvčica z Beskyd, 1944 (režie); Muži bez křídel, 1946 (režie); Znamení kotvy, 1947 (scénář a režie); Bílá tma; Muzikant, 1948 (scénář a režie); v Německu: Kronjuwelen [Korunovační klenoty], 1950 (scénář a režie); Das ewige Spiel [Věčná hra], 1951 (scénář a režie); Die Spur führt nach Berlin [Stopa vede do Berlína], 1952 (scénář a režie); Am Anfang war es Sünde [Na počátku byl hřích], 1954 (scénář a režie); Harte Männer, heisse Liebe [Tvrdí muži, horká láska], 1957 (režie); v Jugoslávii: Vesna [Jaro], 1953 (scénář a režie); Trenutki odločitve [Chvíle rozhodnutí], 1955 (scénář a režie); Ne čakaj na maj [Nečekej na jaro], 1957 (scénář a režie); X–25 javlja [X–25 hlásí], 1960 (scénář a režie); Srešćemo se večeras [Sejdeme se večer], 1962 (scénář a režie); Naš auto, 1963 (scénář a režie); Piran, 1965 (režie).

L: F. Č. Režisérovy požadavky na filmový námět, in: Filmové listy, 1940, č. 24, s. 3; Filmové noviny, 1948, č. 3, s. 1; Filmový kurýr, 1940, č. 21, s. 7, 1941, č. 40, s. 1, č. 51–52, s. 1, 1942, č. 7, s. 3, 1943, č. 52, s. 2; Kinorevue 6, č. 47, 10. 7. 1940, s. 406n.; Kulturní politika 20. 8. a 3. 9. 1948; FP, s. 74n. (s filmografií a bibliografií); ČBS, s. 87; Tomeš 1, s. 181; SBS 1, s. 403; H. Krejčová, „Jsem nevinen“. Süss, Harlas, Čáp a jiní, in: Iluminace 5, 1993, č. 3, s. 65n.; L. Kašpar, Český a hraný film a filmaři za protektorátu. Propagace, kolaborace, rezistence, 2007, passim; www.cfn.cz.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marie Makariusová