ČÁSTEK Slavojar 28.12.1894-6.2.1920: Porovnání verzí

Z Personal
(ČÁSTEK_Jaroslav_Slavojar_28.12.1894-6.12.1920)
 
 
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
| jméno = Jaroslav Slavojar ČÁSTEK
+
| jméno = Slavojar ČÁSTEK
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 28.12.1894
 
| datum narození = 28.12.1894
 
| místo narození = Plzeň
 
| místo narození = Plzeň
| datum úmrtí = 6.12.1920
+
| datum úmrtí = 6.2.1920
| místo úmrtí = Kyjev
+
| místo úmrtí = u Kyjeva (Ukrajina)
 
| povolání = 45- Voják nebo partyzán
 
| povolání = 45- Voják nebo partyzán
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Jaroslav Slavojar ČÁSTEK
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 544
 +
}}
 +
'''ČÁSTEK, Slavojar''' ''(pův. jm. Jaroslav), * 28. 12. 1894 Plzeň, † 6. 2. 1920 u Kyjeva (Ukrajina), účastník 1. odboje, rudoarmějec''
  
== Literatura ==
+
Vystudoval Vyšší lesnický ústav v Písku. Nastoupil u třeboňské
 +
lesní správy, ale vzápětí vypukla válka. Č. byl s plzeňským
 +
plukem odveden na frontu do Haliče. V hodnosti
 +
poručíka přeběhl na podzim 1915 do ruského zajetí. V zajateckém
 +
táboře v Kišiněvě organizoval samosprávu. Zřejmě
 +
už tehdy byl členem sociálně demokratické strany. V létě
 +
1916 se přihlásil do československých jednotek a vstoupil
 +
do 5. pěšího pluku Srbské dobrovolnické divize, účastnil se
 +
náročných bojů v Dobrudži. V srbské armádě přijal jméno
 +
Slavojar. Na srbské frontě setrval do podzimu 1917, kdy se
 +
s některými ruskými částmi vrátil do Oděsy. V listopadovém
 +
revolučním chaosu se stal příslušníkem Rudých gard, byl
 +
jedním z prvních českých dobrovolníků na straně bolševiků,
 +
ne-li vůbec prvním. V únoru 1918 vstoupil do komunistické
 +
strany. Z Oděsy ho převeleli do Moskvy, v dubnu 1918
 +
se jako jeden z organizátorů zúčastnil kongresu bývalých
 +
zajatců-internacionalistů, s několika Čechy a spolu s Maďarem
 +
G. Vargou vytvořil na pokyn petrohradského vedení
 +
rudogvardějskou internacionální skupinu a přesunul se
 +
s ní k Penze, základně českých komunistů v Rusku. V bitvě
 +
o Penzu i později byl zástupcem velícího důstojníka Vargy.
 +
Při přechodu k Volze vznikl ze skupiny (otrjad) První internacionální
 +
pluk; Č. byl postaven do jeho čela a vyznamenal
 +
se v bojích o Syzraň, Simbirsk (Uljanovsk) a Samaru. Velení
 +
přiřadilo pluk ke Gajově Železné divizi, Č. byl jmenován zástupcem
 +
simbirského velitele, potom samarským velitelem
 +
a na začátku 1919 náčelníkem oddělení vrchního velení pro
 +
formování internacionálních oddílů Rudé armády. V létě
 +
1919 se stal velitelem internacionální střelecké brigády a na
 +
podzim 1919 samostatné divize, která operovala na západní
 +
Ukrajině a s níž se původně počítalo pro válku v Maďarsku.
 +
Za ústupu ke Kyjevu se smrtelně nakazil tyfem a v polním
 +
lazaretu infekci podlehl.
 +
 
 +
'''P:''' VHA Praha, fond Evidence československých rudoarmějců.
 +
 
 +
Martin Kučera
 
   
 
   
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]

Aktuální verze z 13. 10. 2019, 08:53

Slavojar ČÁSTEK
Narození 28.12.1894
Místo narození Plzeň
Úmrtí 6.2.1920
Místo úmrtí u Kyjeva (Ukrajina)
Povolání 45- Voják nebo partyzán
Citace Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 544
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=84392

ČÁSTEK, Slavojar (pův. jm. Jaroslav), * 28. 12. 1894 Plzeň, † 6. 2. 1920 u Kyjeva (Ukrajina), účastník 1. odboje, rudoarmějec

Vystudoval Vyšší lesnický ústav v Písku. Nastoupil u třeboňské lesní správy, ale vzápětí vypukla válka. Č. byl s plzeňským plukem odveden na frontu do Haliče. V hodnosti poručíka přeběhl na podzim 1915 do ruského zajetí. V zajateckém táboře v Kišiněvě organizoval samosprávu. Zřejmě už tehdy byl členem sociálně demokratické strany. V létě 1916 se přihlásil do československých jednotek a vstoupil do 5. pěšího pluku Srbské dobrovolnické divize, účastnil se náročných bojů v Dobrudži. V srbské armádě přijal jméno Slavojar. Na srbské frontě setrval do podzimu 1917, kdy se s některými ruskými částmi vrátil do Oděsy. V listopadovém revolučním chaosu se stal příslušníkem Rudých gard, byl jedním z prvních českých dobrovolníků na straně bolševiků, ne-li vůbec prvním. V únoru 1918 vstoupil do komunistické strany. Z Oděsy ho převeleli do Moskvy, v dubnu 1918 se jako jeden z organizátorů zúčastnil kongresu bývalých zajatců-internacionalistů, s několika Čechy a spolu s Maďarem G. Vargou vytvořil na pokyn petrohradského vedení rudogvardějskou internacionální skupinu a přesunul se s ní k Penze, základně českých komunistů v Rusku. V bitvě o Penzu i později byl zástupcem velícího důstojníka Vargy. Při přechodu k Volze vznikl ze skupiny (otrjad) První internacionální pluk; Č. byl postaven do jeho čela a vyznamenal se v bojích o Syzraň, Simbirsk (Uljanovsk) a Samaru. Velení přiřadilo pluk ke Gajově Železné divizi, Č. byl jmenován zástupcem simbirského velitele, potom samarským velitelem a na začátku 1919 náčelníkem oddělení vrchního velení pro formování internacionálních oddílů Rudé armády. V létě 1919 se stal velitelem internacionální střelecké brigády a na podzim 1919 samostatné divize, která operovala na západní Ukrajině a s níž se původně počítalo pro válku v Maďarsku. Za ústupu ke Kyjevu se smrtelně nakazil tyfem a v polním lazaretu infekci podlehl.

P: VHA Praha, fond Evidence československých rudoarmějců.

Martin Kučera