ČÁSTEK Slavojar 28.12.1894-6.2.1920: Porovnání verzí
(ČÁSTEK_Jaroslav_Slavojar_28.12.1894-6.12.1920) |
|||
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
− | | jméno = | + | | jméno = Slavojar ČÁSTEK |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 28.12.1894 | | datum narození = 28.12.1894 | ||
| místo narození = Plzeň | | místo narození = Plzeň | ||
− | | datum úmrtí = 6. | + | | datum úmrtí = 6.2.1920 |
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = u Kyjeva (Ukrajina) |
| povolání = 45- Voják nebo partyzán | | povolání = 45- Voják nebo partyzán | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 544 |
+ | }} | ||
+ | '''ČÁSTEK, Slavojar''' ''(pův. jm. Jaroslav), * 28. 12. 1894 Plzeň, † 6. 2. 1920 u Kyjeva (Ukrajina), účastník 1. odboje, rudoarmějec'' | ||
− | + | Vystudoval Vyšší lesnický ústav v Písku. Nastoupil u třeboňské | |
+ | lesní správy, ale vzápětí vypukla válka. Č. byl s plzeňským | ||
+ | plukem odveden na frontu do Haliče. V hodnosti | ||
+ | poručíka přeběhl na podzim 1915 do ruského zajetí. V zajateckém | ||
+ | táboře v Kišiněvě organizoval samosprávu. Zřejmě | ||
+ | už tehdy byl členem sociálně demokratické strany. V létě | ||
+ | 1916 se přihlásil do československých jednotek a vstoupil | ||
+ | do 5. pěšího pluku Srbské dobrovolnické divize, účastnil se | ||
+ | náročných bojů v Dobrudži. V srbské armádě přijal jméno | ||
+ | Slavojar. Na srbské frontě setrval do podzimu 1917, kdy se | ||
+ | s některými ruskými částmi vrátil do Oděsy. V listopadovém | ||
+ | revolučním chaosu se stal příslušníkem Rudých gard, byl | ||
+ | jedním z prvních českých dobrovolníků na straně bolševiků, | ||
+ | ne-li vůbec prvním. V únoru 1918 vstoupil do komunistické | ||
+ | strany. Z Oděsy ho převeleli do Moskvy, v dubnu 1918 | ||
+ | se jako jeden z organizátorů zúčastnil kongresu bývalých | ||
+ | zajatců-internacionalistů, s několika Čechy a spolu s Maďarem | ||
+ | G. Vargou vytvořil na pokyn petrohradského vedení | ||
+ | rudogvardějskou internacionální skupinu a přesunul se | ||
+ | s ní k Penze, základně českých komunistů v Rusku. V bitvě | ||
+ | o Penzu i později byl zástupcem velícího důstojníka Vargy. | ||
+ | Při přechodu k Volze vznikl ze skupiny (otrjad) První internacionální | ||
+ | pluk; Č. byl postaven do jeho čela a vyznamenal | ||
+ | se v bojích o Syzraň, Simbirsk (Uljanovsk) a Samaru. Velení | ||
+ | přiřadilo pluk ke Gajově Železné divizi, Č. byl jmenován zástupcem | ||
+ | simbirského velitele, potom samarským velitelem | ||
+ | a na začátku 1919 náčelníkem oddělení vrchního velení pro | ||
+ | formování internacionálních oddílů Rudé armády. V létě | ||
+ | 1919 se stal velitelem internacionální střelecké brigády a na | ||
+ | podzim 1919 samostatné divize, která operovala na západní | ||
+ | Ukrajině a s níž se původně počítalo pro válku v Maďarsku. | ||
+ | Za ústupu ke Kyjevu se smrtelně nakazil tyfem a v polním | ||
+ | lazaretu infekci podlehl. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' VHA Praha, fond Evidence československých rudoarmějců. | ||
+ | |||
+ | Martin Kučera | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] |
Aktuální verze z 13. 10. 2019, 08:53
Slavojar ČÁSTEK | |
Narození | 28.12.1894 |
---|---|
Místo narození | Plzeň |
Úmrtí | 6.2.1920 |
Místo úmrtí | u Kyjeva (Ukrajina) |
Povolání | 45- Voják nebo partyzán |
Citace | Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 544 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=84392 |
ČÁSTEK, Slavojar (pův. jm. Jaroslav), * 28. 12. 1894 Plzeň, † 6. 2. 1920 u Kyjeva (Ukrajina), účastník 1. odboje, rudoarmějec
Vystudoval Vyšší lesnický ústav v Písku. Nastoupil u třeboňské lesní správy, ale vzápětí vypukla válka. Č. byl s plzeňským plukem odveden na frontu do Haliče. V hodnosti poručíka přeběhl na podzim 1915 do ruského zajetí. V zajateckém táboře v Kišiněvě organizoval samosprávu. Zřejmě už tehdy byl členem sociálně demokratické strany. V létě 1916 se přihlásil do československých jednotek a vstoupil do 5. pěšího pluku Srbské dobrovolnické divize, účastnil se náročných bojů v Dobrudži. V srbské armádě přijal jméno Slavojar. Na srbské frontě setrval do podzimu 1917, kdy se s některými ruskými částmi vrátil do Oděsy. V listopadovém revolučním chaosu se stal příslušníkem Rudých gard, byl jedním z prvních českých dobrovolníků na straně bolševiků, ne-li vůbec prvním. V únoru 1918 vstoupil do komunistické strany. Z Oděsy ho převeleli do Moskvy, v dubnu 1918 se jako jeden z organizátorů zúčastnil kongresu bývalých zajatců-internacionalistů, s několika Čechy a spolu s Maďarem G. Vargou vytvořil na pokyn petrohradského vedení rudogvardějskou internacionální skupinu a přesunul se s ní k Penze, základně českých komunistů v Rusku. V bitvě o Penzu i později byl zástupcem velícího důstojníka Vargy. Při přechodu k Volze vznikl ze skupiny (otrjad) První internacionální pluk; Č. byl postaven do jeho čela a vyznamenal se v bojích o Syzraň, Simbirsk (Uljanovsk) a Samaru. Velení přiřadilo pluk ke Gajově Železné divizi, Č. byl jmenován zástupcem simbirského velitele, potom samarským velitelem a na začátku 1919 náčelníkem oddělení vrchního velení pro formování internacionálních oddílů Rudé armády. V létě 1919 se stal velitelem internacionální střelecké brigády a na podzim 1919 samostatné divize, která operovala na západní Ukrajině a s níž se původně počítalo pro válku v Maďarsku. Za ústupu ke Kyjevu se smrtelně nakazil tyfem a v polním lazaretu infekci podlehl.
P: VHA Praha, fond Evidence československých rudoarmějců.
Martin Kučera