Biografický slovník
ČÍŽEK Antonín 22.3.1833-21.9.1883: Porovnání verzí
(ČÍŽEK_Antonín_22.3.1833-21.9.1883) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 22.3.1833 | | datum narození = 22.3.1833 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Slapy u Příbrami |
| datum úmrtí = 21.9.1883 | | datum úmrtí = 21.9.1883 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Královské Vinohrady (Praha) |
| povolání = 44- Právník | | povolání = 44- Právník | ||
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | '''ČÍŽEK, Antonín''', ''* 22. 3. 1833 Slapy u Příbrami, † 21. 9. 1883 Královské Vinohrady (Praha), právník, politik'' | ||
| + | |||
| + | Po absolvování gymnázia v Písku vystudoval práva na pražské | ||
| + | univerzitě (JUDr. 1858). Praxi nastoupil 1855 v advokátní | ||
| + | kanceláři Antonína Strobacha v Praze, jako koncipient dále | ||
| + | působil v Kolíně a Mělníku. 1862 si v Praze otevřel vlastní | ||
| + | advokátní kancelář. Důsledně se zasazoval o užívání češtiny | ||
| + | jako procesního jazyka u soudů v českých zemích, jeho návrh | ||
| + | na vedení přelíčení u zemského soudu v češtině mu znemožnil | ||
| + | získat místo notáře. Vedle advokátní praxe (hájil mj. | ||
| + | účastníky svárovské stávky 1870 proti továrníku Liebigovi) | ||
| + | hojně publikoval v odborném i denním tisku, zejména v časopisu | ||
| + | ''Právník'' a v deníku ''Národní listy'', s jehož vydavatelem | ||
| + | J. Grégrem udržoval přátelské vztahy a opakovaně ho hájil | ||
| + | při soudních procesech. 1865 byl v doplňovacích volbách | ||
| + | zvolen poslancem českého zemského sněmu za Národní stranu | ||
| + | ve volebním obvodu Kolín, Kouřim a Uhlířské Janovice | ||
| + | (kurie venkovských obcí). 1867 obhájil mandát v řádných | ||
| + | volbách; ještě téhož roku byl v nových předčasných volbách | ||
| + | zvolen znovu, a to v obvodu Vrchlabí, Rokytnice nad Jizerou, | ||
| + | Vysoké nad Jizerou a Jilemnice. 1868 podepsal českou | ||
| + | státoprávní deklaraci a připojil se k politice pasivní rezistence | ||
| + | na českém zemském sněmu. Opakovaně byl proto zbavován | ||
| + | mandátu, v doplňovacích volbách byl ovšem vždy znovu volen. | ||
| + | 1870–71 byl náhradníkem přísedícího zemského výboru. | ||
| + | V době štěpení Národní strany se přidal k mladočechům. | ||
| + | 1873 hlasoval pro ukončení politiky pasivní rezistence a návrat | ||
| + | českých poslanců do českého zemského sněmu. Klub | ||
| + | Národní strany se však většinou hlasů vyslovil pro její pokračování. | ||
| + | Následujícího dne podepsal Č. jako jeden z 28 nespokojenců | ||
| + | prohlášení, kterým se mladočeši rozhodli na protest | ||
| + | vrátit své mandáty voličům, v opakovaných volbách byl | ||
| + | Č. v červnu 1874 poražen hrabětem Johannem Harrachem. | ||
| + | Když se však Harrach rozhodl pro pokračování v pasivní rezistenci | ||
| + | a byl 1875 „prohlášen za vystouplého“, kandidoval Č. | ||
| + | znovu a mandát získal zpět. Koncem 1876 onemocněl, po vypršení | ||
| + | poslaneckého mandátu 1878 již nekandidoval a odešel | ||
| + | do ústraní. Pohřben byl v rodinné hrobce na Olšanech, | ||
| + | v sousedství hrobů dalších mladočeských politiků R. Baráka | ||
| + | a J. Podlipného. Působil také jako divadelní podnikatel, mj. | ||
| + | se zasloužil o zbudování Arény na hradbách a o založení penzijního | ||
| + | fondu pro české herce. V květnu 1868 předsedal výboru | ||
| + | pro slavnost položení základních kamenů k Národnímu | ||
| + | divadlu. Č. měl tři syny, z nichž Antonín Č. (1865–1897) | ||
| + | se stal novinářem a politikem. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Před volbami, 1875. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' OSN 6, s. 781 (s chybnou informací, že byl 1865 zvolen na Jilemnicku); | ||
| + | KSN 3, s. 81; Lišková, s. 46; R. Schránil – J. Husák, Der Landtag des | ||
| + | Königreiches Böhmen 1861–1911, 1911, s. 14, 269, 295, 308; AČP, s. 67n.; | ||
| + | O. Urban, Česká společnost 1848–1918, 1982, s. 299; nekrolog in: Bohemia | ||
| + | 22. 9. 1883; Národní listy 22. 9. 1883. | ||
| + | |||
| + | Roman Vondra | ||
| + | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:44- Právník]] | [[Kategorie:44- Právník]] | ||
| Řádka 16: | Řádka 72: | ||
[[Kategorie:1833]] | [[Kategorie:1833]] | ||
| + | [[Kategorie:Slapy]] | ||
[[Kategorie:1883]] | [[Kategorie:1883]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 7. 12. 2016, 21:29
| Antonín ČÍŽEK | |
 | |
| Narození | 22.3.1833 |
|---|---|
| Místo narození | Slapy u Příbrami |
| Úmrtí | 21.9.1883 |
| Místo úmrtí | Královské Vinohrady (Praha) |
| Povolání |
44- Právník 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45146 |
ČÍŽEK, Antonín, * 22. 3. 1833 Slapy u Příbrami, † 21. 9. 1883 Královské Vinohrady (Praha), právník, politik
Po absolvování gymnázia v Písku vystudoval práva na pražské univerzitě (JUDr. 1858). Praxi nastoupil 1855 v advokátní kanceláři Antonína Strobacha v Praze, jako koncipient dále působil v Kolíně a Mělníku. 1862 si v Praze otevřel vlastní advokátní kancelář. Důsledně se zasazoval o užívání češtiny jako procesního jazyka u soudů v českých zemích, jeho návrh na vedení přelíčení u zemského soudu v češtině mu znemožnil získat místo notáře. Vedle advokátní praxe (hájil mj. účastníky svárovské stávky 1870 proti továrníku Liebigovi) hojně publikoval v odborném i denním tisku, zejména v časopisu Právník a v deníku Národní listy, s jehož vydavatelem J. Grégrem udržoval přátelské vztahy a opakovaně ho hájil při soudních procesech. 1865 byl v doplňovacích volbách zvolen poslancem českého zemského sněmu za Národní stranu ve volebním obvodu Kolín, Kouřim a Uhlířské Janovice (kurie venkovských obcí). 1867 obhájil mandát v řádných volbách; ještě téhož roku byl v nových předčasných volbách zvolen znovu, a to v obvodu Vrchlabí, Rokytnice nad Jizerou, Vysoké nad Jizerou a Jilemnice. 1868 podepsal českou státoprávní deklaraci a připojil se k politice pasivní rezistence na českém zemském sněmu. Opakovaně byl proto zbavován mandátu, v doplňovacích volbách byl ovšem vždy znovu volen. 1870–71 byl náhradníkem přísedícího zemského výboru. V době štěpení Národní strany se přidal k mladočechům. 1873 hlasoval pro ukončení politiky pasivní rezistence a návrat českých poslanců do českého zemského sněmu. Klub Národní strany se však většinou hlasů vyslovil pro její pokračování. Následujícího dne podepsal Č. jako jeden z 28 nespokojenců prohlášení, kterým se mladočeši rozhodli na protest vrátit své mandáty voličům, v opakovaných volbách byl Č. v červnu 1874 poražen hrabětem Johannem Harrachem. Když se však Harrach rozhodl pro pokračování v pasivní rezistenci a byl 1875 „prohlášen za vystouplého“, kandidoval Č. znovu a mandát získal zpět. Koncem 1876 onemocněl, po vypršení poslaneckého mandátu 1878 již nekandidoval a odešel do ústraní. Pohřben byl v rodinné hrobce na Olšanech, v sousedství hrobů dalších mladočeských politiků R. Baráka a J. Podlipného. Působil také jako divadelní podnikatel, mj. se zasloužil o zbudování Arény na hradbách a o založení penzijního fondu pro české herce. V květnu 1868 předsedal výboru pro slavnost položení základních kamenů k Národnímu divadlu. Č. měl tři syny, z nichž Antonín Č. (1865–1897) se stal novinářem a politikem.
D: Před volbami, 1875.
L: OSN 6, s. 781 (s chybnou informací, že byl 1865 zvolen na Jilemnicku); KSN 3, s. 81; Lišková, s. 46; R. Schránil – J. Husák, Der Landtag des Königreiches Böhmen 1861–1911, 1911, s. 14, 269, 295, 308; AČP, s. 67n.; O. Urban, Česká společnost 1848–1918, 1982, s. 299; nekrolog in: Bohemia 22. 9. 1883; Národní listy 22. 9. 1883.
Roman Vondra
