ČÍŽEK Antonín 22.3.1833-21.9.1883: Porovnání verzí

Z Personal
(ČÍŽEK_Antonín_22.3.1833-21.9.1883)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 22.3.1833
 
| datum narození = 22.3.1833
| místo narození =  
+
| místo narození = Slapy u Příbrami
 
| datum úmrtí = 21.9.1883
 
| datum úmrtí = 21.9.1883
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Královské Vinohrady (Praha)
 
| povolání = 44- Právník
 
| povolání = 44- Právník
 
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
 
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Antonín ČÍŽEK
+
}}
 +
'''ČÍŽEK, Antonín''', ''* 22. 3. 1833 Slapy u Příbrami, † 21. 9. 1883 Královské Vinohrady (Praha), právník, politik''
 +
 
 +
Po absolvování gymnázia v Písku vystudoval práva na pražské
 +
univerzitě (JUDr. 1858). Praxi nastoupil 1855 v advokátní
 +
kanceláři Antonína Strobacha v Praze, jako koncipient dále
 +
působil v Kolíně a Mělníku. 1862 si v Praze otevřel vlastní
 +
advokátní kancelář. Důsledně se zasazoval o užívání češtiny
 +
jako procesního jazyka u soudů v českých zemích, jeho návrh
 +
na vedení přelíčení u zemského soudu v češtině mu znemožnil
 +
získat místo notáře. Vedle advokátní praxe (hájil mj.
 +
účastníky svárovské stávky 1870 proti továrníku Liebigovi)
 +
hojně publikoval v odborném i denním tisku, zejména v časopisu
 +
''Právník'' a v deníku ''Národní listy'', s jehož vydavatelem
 +
J. Grégrem udržoval přátelské vztahy a opakovaně ho hájil
 +
při soudních procesech. 1865 byl v doplňovacích volbách
 +
zvolen poslancem českého zemského sněmu za Národní stranu
 +
ve volebním obvodu Kolín, Kouřim a Uhlířské Janovice
 +
(kurie venkovských obcí). 1867 obhájil mandát v řádných
 +
volbách; ještě téhož roku byl v nových předčasných volbách
 +
zvolen znovu, a to v obvodu Vrchlabí, Rokytnice nad Jizerou,
 +
Vysoké nad Jizerou a Jilemnice. 1868 podepsal českou
 +
státoprávní deklaraci a připojil se k politice pasivní rezistence
 +
na českém zemském sněmu. Opakovaně byl proto zbavován
 +
mandátu, v doplňovacích volbách byl ovšem vždy znovu volen.
 +
1870–71 byl náhradníkem přísedícího zemského výboru.
 +
V době štěpení Národní strany se přidal k mladočechům.
 +
1873 hlasoval pro ukončení politiky pasivní rezistence a návrat
 +
českých poslanců do českého zemského sněmu. Klub
 +
Národní strany se však většinou hlasů vyslovil pro její pokračování.
 +
Následujícího dne podepsal Č. jako jeden z 28 nespokojenců
 +
prohlášení, kterým se mladočeši rozhodli na protest
 +
vrátit své mandáty voličům, v opakovaných volbách byl
 +
Č. v červnu 1874 poražen hrabětem Johannem Harrachem.
 +
Když se však Harrach rozhodl pro pokračování v pasivní rezistenci
 +
a byl 1875 „prohlášen za vystouplého“, kandidoval Č.
 +
znovu a mandát získal zpět. Koncem 1876 onemocněl, po vypršení
 +
poslaneckého mandátu 1878 již nekandidoval a odešel
 +
do ústraní. Pohřben byl v rodinné hrobce na Olšanech,
 +
v sousedství hrobů dalších mladočeských politiků R. Baráka
 +
a J. Podlipného. Působil také jako divadelní podnikatel, mj.
 +
se zasloužil o zbudování Arény na hradbách a o založení penzijního
 +
fondu pro české herce. V květnu 1868 předsedal výboru
 +
pro slavnost položení základních kamenů k Národnímu
 +
divadlu. Č. měl tři syny, z nichž Antonín Č. (1865–1897)
 +
se stal novinářem a politikem.
 +
 
 +
'''D:''' Před volbami, 1875.
 +
 
 +
'''L:''' OSN 6, s. 781 (s chybnou informací, že byl 1865 zvolen na Jilemnicku);
 +
KSN 3, s. 81; Lišková, s. 46; R. Schránil – J. Husák, Der Landtag des
 +
Königreiches Böhmen 1861–1911, 1911, s. 14, 269, 295, 308; AČP, s. 67n.;
 +
O. Urban, Česká společnost 1848–1918, 1982, s. 299; nekrolog in: Bohemia
 +
22. 9. 1883; Národní listy 22. 9. 1883.
 +
 
 +
Roman Vondra
 +
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:44- Právník]]
 
[[Kategorie:44- Právník]]
Řádka 16: Řádka 72:
  
 
[[Kategorie:1833]]
 
[[Kategorie:1833]]
 +
[[Kategorie:Slapy]]
 
[[Kategorie:1883]]
 
[[Kategorie:1883]]
 +
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 7. 12. 2016, 20:29

Antonín ČÍŽEK
Narození 22.3.1833
Místo narození Slapy u Příbrami
Úmrtí 21.9.1883
Místo úmrtí Královské Vinohrady (Praha)
Povolání

44- Právník

42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ

ČÍŽEK, Antonín, * 22. 3. 1833 Slapy u Příbrami, † 21. 9. 1883 Královské Vinohrady (Praha), právník, politik

Po absolvování gymnázia v Písku vystudoval práva na pražské univerzitě (JUDr. 1858). Praxi nastoupil 1855 v advokátní kanceláři Antonína Strobacha v Praze, jako koncipient dále působil v Kolíně a Mělníku. 1862 si v Praze otevřel vlastní advokátní kancelář. Důsledně se zasazoval o užívání češtiny jako procesního jazyka u soudů v českých zemích, jeho návrh na vedení přelíčení u zemského soudu v češtině mu znemožnil získat místo notáře. Vedle advokátní praxe (hájil mj. účastníky svárovské stávky 1870 proti továrníku Liebigovi) hojně publikoval v odborném i denním tisku, zejména v časopisu Právník a v deníku Národní listy, s jehož vydavatelem J. Grégrem udržoval přátelské vztahy a opakovaně ho hájil při soudních procesech. 1865 byl v doplňovacích volbách zvolen poslancem českého zemského sněmu za Národní stranu ve volebním obvodu Kolín, Kouřim a Uhlířské Janovice (kurie venkovských obcí). 1867 obhájil mandát v řádných volbách; ještě téhož roku byl v nových předčasných volbách zvolen znovu, a to v obvodu Vrchlabí, Rokytnice nad Jizerou, Vysoké nad Jizerou a Jilemnice. 1868 podepsal českou státoprávní deklaraci a připojil se k politice pasivní rezistence na českém zemském sněmu. Opakovaně byl proto zbavován mandátu, v doplňovacích volbách byl ovšem vždy znovu volen. 1870–71 byl náhradníkem přísedícího zemského výboru. V době štěpení Národní strany se přidal k mladočechům. 1873 hlasoval pro ukončení politiky pasivní rezistence a návrat českých poslanců do českého zemského sněmu. Klub Národní strany se však většinou hlasů vyslovil pro její pokračování. Následujícího dne podepsal Č. jako jeden z 28 nespokojenců prohlášení, kterým se mladočeši rozhodli na protest vrátit své mandáty voličům, v opakovaných volbách byl Č. v červnu 1874 poražen hrabětem Johannem Harrachem. Když se však Harrach rozhodl pro pokračování v pasivní rezistenci a byl 1875 „prohlášen za vystouplého“, kandidoval Č. znovu a mandát získal zpět. Koncem 1876 onemocněl, po vypršení poslaneckého mandátu 1878 již nekandidoval a odešel do ústraní. Pohřben byl v rodinné hrobce na Olšanech, v sousedství hrobů dalších mladočeských politiků R. Baráka a J. Podlipného. Působil také jako divadelní podnikatel, mj. se zasloužil o zbudování Arény na hradbách a o založení penzijního fondu pro české herce. V květnu 1868 předsedal výboru pro slavnost položení základních kamenů k Národnímu divadlu. Č. měl tři syny, z nichž Antonín Č. (1865–1897) se stal novinářem a politikem.

D: Před volbami, 1875.

L: OSN 6, s. 781 (s chybnou informací, že byl 1865 zvolen na Jilemnicku); KSN 3, s. 81; Lišková, s. 46; R. Schránil – J. Husák, Der Landtag des Königreiches Böhmen 1861–1911, 1911, s. 14, 269, 295, 308; AČP, s. 67n.; O. Urban, Česká společnost 1848–1918, 1982, s. 299; nekrolog in: Bohemia 22. 9. 1883; Národní listy 22. 9. 1883.

Roman Vondra