Verze z 15. 10. 2019, 09:39, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

ČÍŽEK František Josef 3.6.1820-13.5.1887

Z Personal
František Josef ČÍŽEK
Narození 3.6.1820
Místo narození Netluky (Praha)
Úmrtí 13.5.1887
Místo úmrtí Praha
Povolání 81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 85

ČÍŽEK, František Josef, * 3. 6. 1820 Netluky (Praha), † 13. 5. 1887 Praha, herec, režisér, divadelní ředitel

Narodil se v rodině poklasného na lichtenštejnském panství. Otec si přál, aby se stal knězem, proto ho 1827 svěřil do výchovy kmotra, děkana Markocia ve Štolmíři u Českého Brodu. Po jeho smrti pobýval Č. v Praze u zámožné příbuzné, navštěvoval farní školu u sv. Štěpána (do 1834), pak se vyučil truhlářem a řezbářem. Od 1840 hrával divadlo s ochotníky. 1849 nastoupil profesionální divadelní dráhu jako herec kočujících společností (Prokopovy, Kullasovy, Zöllnerovy, Szeningovy a ředitelky Prokopové), u nichž také režíroval. Koncem 1863 založil vlastní společnost, 1868 ji musel ve finanční tísni rozpustit. Po několika letech u jiných ředitelů (J. E. Kramuele, Pavel Švanda ze Semčic) společnost 1876 obnovil a provozoval až do své smrti. 1854 se oženil s herečkou Marií Bělskou (vl. jm. Bubáková, * 3. 9. 1828 Bělá pod Bezdězem, † 11. 1. 1866 Strakonice). Z početných dětí se herecky prosadila dcera Marie Č. (1857–1936), provdaná za herce a divadelního ředitele Tomáše Kratochvíla, talentovaný syn Václav Č. (1864–1888) spáchal sebevraždu.

Patřil k první generaci kočujících divadelníků-průkopníků českého divadla na venkově. Obsáhl široké rozpětí různorodých rolí (milovníci, hrdinové, intrikáni, hejskové), vynikal zvláště v jadrných figurách (Vavřinec Lebeda z Kaiserovy hry Bratr honák) a tylovských postavách (Kalafuna ve Strakonickém dudáku, Valenta v Paličově dceři, Vorlický v Paní Marjánce, Podhajský v Pražském flamendru ad.). Díky přirozenému a dojímavému podání, dobrosrdečné komice i furiantství, se stal jedním z nejoblíbenějších venkovských herců 50.–60. let 19. století a předobrazem pro herce Pěnkavu ve hře F. F. Šamberka Josef Kajetán Tyl. Silně ovlivněn J. K. Tylem (pět let hrál pod jeho vedením a pojilo je blízké přátelství) vyznával osvětové a vlastenecké poslání divadla. V tomto duchu vedl svou společnost, nakonec již dosti konzervativní.

D: Z pamětí div. řiditele F. J. Č., in: Jeviště 1, 1885, s. 4n., 22, 36, 54, 62n., 79, 94n.; E. Šormová – J. Frýzek, F. J. Č, in: Divadelní revue 18, 2007, č. 3, s. 86–88 (se soupisem rolí).

L: J. L. Turnovský, Divadelní ředitel, in: Hlas národa 17. 5. 1887 (nekrolog); týž, Herecké společnosti české, in: J. Ladecký, Příspěvky k dějinám českého divadla, 1895, s. 94; týž, Paměti starého vlastence II [1901], s. 15; K. Želenský, Otec Č., in: Vrah a jiné črty z hereckého života, 1903, s. 88; Umělecká pouť na herecké káře, in: Divadlo 6, 1907/08, s. 442; V. Š. Táborský, Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 84; V. Businský, Tylův druh nejvěrnější, in: Národní divadlo 31, 1955/56, č. 14, s. 1; J. Knap, Zöllnerové, 1958, passim; týž, Umělcové na pouti: České divadelní společnosti v 19. století, 1961, s. 11, 53, 123; ODS, s. 581; OSN 6, s. 781 (kde chybná data); DČD 3, s. 40–41; KSN 3, s. 82.

P: LA PNP Praha (osobní fond, 2 kartony z let 1844–1915, inventář M. Čtvrtník, 2000); NM Praha, divadelní oddělení (divadelní cedule, opisy her, gážovní knížky, almanachy aj.); Biografický archiv ÚČL Praha; SOA Praha, matrika narozených ř. k. f. ú. Uhříněves, 1808–26, fol. 63.

Eva Šormová