ČÍLA Otakar 10.3.1894-28.3.1977: Porovnání verzí
(ČÍLA_Otakar_10.3.1894-23.3.1977) |
|||
(Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Otakar ČÍLA | | jméno = Otakar ČÍLA | ||
− | | obrázek = | + | | obrázek = Cila Otakar portret.jpg |
| datum narození = 10.3.1894 | | datum narození = 10.3.1894 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Nová Paka |
− | | datum úmrtí = | + | | datum úmrtí = 28.3.1977 |
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Nová Paka |
− | | povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | + | | povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik<br />23- Lesník nebo myslivec |
− | 23- Lesník nebo myslivec | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 81 |
+ | }} | ||
+ | '''ČÍLA, Otakar''', ''* 10. 3. 1894 Nová Paka, † 28. 3. 1977 Nová Paka, malíř, účastník 1., 2. a 3. odboje'' | ||
+ | |||
+ | Byl bratrem Antonína Mikuláše Č. (1883–1983) a Bohumíra | ||
+ | Č. (1885–1973). Malovat se učil nejdříve v rodišti, potom | ||
+ | u akademického malíře Josefa Mühla. Akademii výtvarných | ||
+ | umění v Praze navštěvoval 1913–14. Poté narukoval a 1915 | ||
+ | upadl do ruského zajetí, 1917 vstoupil do srbských legií. Pro | ||
+ | nemoc byl zproštěn služby a vyučoval kreslení na soukromé | ||
+ | škole v Dněpropetrovsku. 1919 byl převelen k typografickému | ||
+ | oddělení československého generálního štábu v Irkutsku, | ||
+ | 1920 vyslán do Číny a Indie, kde mj. ilustroval časopis ''The Times of India''. Vrátil se s hodností nadporučíka. V Irkutsku navrhl 1919 poštovní známky československých legií a bankovky | ||
+ | pro Kolčakovu vládu. Studium dokončil po návratu | ||
+ | z války 1920–25 u V. Nechleby. Po absolutoriu 1925 podnikl | ||
+ | studijní cestu do Albánie, kde mj. portrétoval budoucího krále | ||
+ | a navrhl podobu státního vyznamenání. | ||
+ | |||
+ | Po návratu do Nové Paky maloval především obrazy přírody | ||
+ | a zvěře, s nimiž dosáhl značných úspěchů. Tvořil také portréty | ||
+ | (např. V. Šrobár) a žánrové obrázky z cest, později motivy | ||
+ | z přírody a s lovnou zvěří. Získal mnohá ocenění. Během nacistické | ||
+ | okupace byl členem odbojové skupiny Obrana národa, | ||
+ | v květnu 1945 se stal okresním velitelem v Nové Pace. | ||
+ | 1949 byl zatčen a ve vykonstruovaném politickém procesu | ||
+ | (v souvislosti s hradeckou odbojovou skupinou napojenou | ||
+ | na Miladu Horákovou) odsouzen na 20 let, vězněn do 1958, | ||
+ | kdy byl ze zdravotních důvodů podmínečně propuštěn a 1990 | ||
+ | plně rehabilitován. V žaláři portrétoval spoluvězně. 1998 jej | ||
+ | rodné město jmenovalo in memoriam čestným občanem. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' samostatná výstava: Obrazy z Indie a Číny, Nová Paka a Jičín, 1922. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' OSND 1/2, s. 1304; KSN 3, s. 68; Toman 1, s. 149; P. Dějev, Výtvarníci | ||
+ | legionáři, 1937, s. 91; C. Rakušan, Myslivecký slovník naučný, 1992, s. 28; | ||
+ | H. Fajstauerová, Osudy, in: Z Českého ráje a Podkrkonoší 18, 2005, s. 242n. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/79202 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Jarmila Štogrová | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | [[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | ||
Řádka 16: | Řádka 55: | ||
[[Kategorie:1894]] | [[Kategorie:1894]] | ||
+ | [[Kategorie:Nová Paka]] | ||
[[Kategorie:1977]] | [[Kategorie:1977]] | ||
+ | [[Kategorie:Nová Paka]] | ||
+ | |||
+ | <gallery> | ||
+ | Cila Otakar Tetrivci.jpg|Tetřívci | ||
+ | Cila Otakar Pastevec.jpg|Pastevec | ||
+ | </gallery> |
Aktuální verze z 30. 10. 2019, 19:35
Otakar ČÍLA | |
Narození | 10.3.1894 |
---|---|
Místo narození | Nová Paka |
Úmrtí | 28.3.1977 |
Místo úmrtí | Nová Paka |
Povolání |
76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik 23- Lesník nebo myslivec |
Citace | Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 81 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45126 |
ČÍLA, Otakar, * 10. 3. 1894 Nová Paka, † 28. 3. 1977 Nová Paka, malíř, účastník 1., 2. a 3. odboje
Byl bratrem Antonína Mikuláše Č. (1883–1983) a Bohumíra Č. (1885–1973). Malovat se učil nejdříve v rodišti, potom u akademického malíře Josefa Mühla. Akademii výtvarných umění v Praze navštěvoval 1913–14. Poté narukoval a 1915 upadl do ruského zajetí, 1917 vstoupil do srbských legií. Pro nemoc byl zproštěn služby a vyučoval kreslení na soukromé škole v Dněpropetrovsku. 1919 byl převelen k typografickému oddělení československého generálního štábu v Irkutsku, 1920 vyslán do Číny a Indie, kde mj. ilustroval časopis The Times of India. Vrátil se s hodností nadporučíka. V Irkutsku navrhl 1919 poštovní známky československých legií a bankovky pro Kolčakovu vládu. Studium dokončil po návratu z války 1920–25 u V. Nechleby. Po absolutoriu 1925 podnikl studijní cestu do Albánie, kde mj. portrétoval budoucího krále a navrhl podobu státního vyznamenání.
Po návratu do Nové Paky maloval především obrazy přírody a zvěře, s nimiž dosáhl značných úspěchů. Tvořil také portréty (např. V. Šrobár) a žánrové obrázky z cest, později motivy z přírody a s lovnou zvěří. Získal mnohá ocenění. Během nacistické okupace byl členem odbojové skupiny Obrana národa, v květnu 1945 se stal okresním velitelem v Nové Pace. 1949 byl zatčen a ve vykonstruovaném politickém procesu (v souvislosti s hradeckou odbojovou skupinou napojenou na Miladu Horákovou) odsouzen na 20 let, vězněn do 1958, kdy byl ze zdravotních důvodů podmínečně propuštěn a 1990 plně rehabilitován. V žaláři portrétoval spoluvězně. 1998 jej rodné město jmenovalo in memoriam čestným občanem.
D: samostatná výstava: Obrazy z Indie a Číny, Nová Paka a Jičín, 1922.
L: OSND 1/2, s. 1304; KSN 3, s. 68; Toman 1, s. 149; P. Dějev, Výtvarníci legionáři, 1937, s. 91; C. Rakušan, Myslivecký slovník naučný, 1992, s. 28; H. Fajstauerová, Osudy, in: Z Českého ráje a Podkrkonoší 18, 2005, s. 242n.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Jarmila Štogrová