Verze z 15. 10. 2019, 09:45, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

ČÚCH ze Zásady Jan ?-?1410

Z Personal
Jan ČÚCH ze Zásady
Úmrtí 1410/11
Povolání 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 91-92

ČÚCH ze Zásady, Jan, * ?, † 1410/11 ?, politik, zemský hodnostář

Narodil se v rodině drobného zemana Peška (Ocase) ze Zásady. Měl čtyři bratry. Stal se oblíbencem a společníkem mladého krále Václava IV., královým podmaršálkem a získal rozsáhlý majetek. V Lobkovicích u Brandýsa nad Labem, které se staly základem jeho pozemkových držav, vybudoval jez, aby měl lepší podmínky pro rybolov. Dostal se tak do sporu se sousedem, arcibiskupem Janem z Jenštejna, jehož lidé jez v červnu 1384 strhli. Č. si stěžoval králi a panovník sporu využil k dočasnému zadržení arcibiskupa na Karlštejně a k vyplenění jeho statků. Č. si získal plnou důvěru panovníka a byl pověřován důležitými úkoly. 1390 se stal členem poselstva, které jménem Václava IV. uzavřelo v Heidelberku řadu důležitých smluv s vyslanci francouzského krále Karla VI. 1393 se Č. účastnil brutálního nátlaku na arcibiskupa Jenštejna v době jeho sporu s králem o obsazení kladrubského opatství. Konflikt vyústil v umučení generálního vikáře Jana z Pomuka (později svatořečeného jako Jan Nepomucký). 1396 byl Č. jmenován členem královské rady, orgánu, který měl, podle dohody mezi Václavem IV. a odbojnou panskou jednotou vedenou Otou z Bergova, společně s panovníkem řídit správu státu. V té době koupil hrad Návarov na Semilsku (po němž se i psal) a krátce poté Lobkovice prodal. 1408 byl Č. v pramenech připomínán jako notář pražského arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Házmburka. Nedlouho poté zemřel, 1411 byl jako majitel Návarova zmiňován již jeho syn a dědic Petr Č. († asi 1445), který v husitských válkách stál na katolické straně.

L: OSN 6, s. 812 (jako Čouch); F. M. Bartoš, České dějiny 2/6, 1947, rejstřík; J. Spěváček, Václav IV. (1361–1419), 1986, s. 165, 181, 206, 220, 229, 236, 244; MČE 1, s. 875.

Roman Vondra