ČABART Jan 26.12.1900-14.10.1964: Porovnání verzí
(ČABART_Jan_1900) |
|||
Řádka 2: | Řádka 2: | ||
| jméno = Jan ČABART | | jméno = Jan ČABART | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
− | | datum narození = 1900 | + | | datum narození = 26.12.1900 |
− | | místo narození = | + | | místo narození = Hrdlořezy u Suchdola nad Lužnicí |
− | | datum úmrtí = | + | | datum úmrtí = 14.10.1964 |
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Zbraslav (Praha) |
| povolání = 23- Lesník nebo myslivec | | povolání = 23- Lesník nebo myslivec | ||
68- Redaktor nebo žurnalista | 68- Redaktor nebo žurnalista | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''ČABART, Jan''', ''* 26. 12. 1900 Hrdlořezy u Suchdola nad Lužnicí, † 14. 10. 1964 Zbraslav (Praha), lesník, odborný spisovatel'' | ||
+ | |||
+ | Nemanželský syn rolnické dcery Anny Sazmové, 8. 8. 1905 | ||
+ | byl sňatkem rodičů legitimován. Studoval šest tříd na gymnáziu | ||
+ | v Třeboni a na Státní vyšší lesnické škole v Písku, kde | ||
+ | maturoval 1920. Působil v lesnických a mysliveckých službách | ||
+ | na velkostatku Dobříš. Na Skalce (fara Mníšek pod | ||
+ | Brdy) se 6. 2. 1926 oženil s Jiřinou Vávrovou. 1933 odešel | ||
+ | do Berouna, kde přijal místo městského lesmistra. Studoval | ||
+ | externě na Právnické fakultě UK. Po vzniku protektorátu se | ||
+ | zapojil do protinacistické odbojové činnosti. V Berouně byl | ||
+ | 5. 4. 1940 zatčen gestapem a vězněn v Kladně, Praze-Pankráci | ||
+ | a v koncentračních táborech Mauthausen, Oranienburg | ||
+ | a Sachsenhausen až do konce druhé světové války. Ze | ||
+ | služeb města Berouna byl 1942 propuštěn, po osvobození | ||
+ | pracoval na původním místě. Již v červenci 1945 přešel ke | ||
+ | správě městských lesů do Lokte, kde zastával místo lesního | ||
+ | rady. 1948 se stal náměstkem generálního ředitele Státních | ||
+ | lesů a statků. 1951 byl pověřen vybudováním a vedením resortního | ||
+ | Ústavu pro myslivost ve Zbraslavi. Tam se postaral | ||
+ | o rozvoj soustavného mysliveckého bádání. Sám zkoumal | ||
+ | dějiny myslivosti. Kromě časopiseckých a sborníkových | ||
+ | příspěvků publikovaných mj. ve ''Věstníku ČSAZ'', ''Lesnictví'', | ||
+ | ''Vědeckých pracích Výzkumného ústavu lesa a myslivosti'', ''Pracích'' | ||
+ | ''výzkumných ústavů lesnických ČSR'', ''Lesnickém časopisu'', | ||
+ | ''Lesnické práci'', ''Ochraně přírody'' a ''Myslivosti'' napsal na základě | ||
+ | výzkumu v archivech velkostatků a rešerší staré a novější odborné | ||
+ | literatury známou a vyhledávanou knihu ''Vývoj české'' | ||
+ | ''myslivosti'' (1958). Byl i jedním z pěti redaktorů významné | ||
+ | práce s názvem ''Lesnický a myslivecký atlas'' (1955), předsedou | ||
+ | redakční rady třídílného ''Naučného slovníku lesnického'' (1959 | ||
+ | a 1960), v němž jsou zařazena četná hesla z myslivosti. Dále | ||
+ | přispěl osmi medailony do knihy ''Velké vzory našeho lesnictví'' | ||
+ | (1958) a autorsky se podílel na kolektivní dvoudílné publikaci | ||
+ | ''Praktická rukověť lesnická'' (1962). Pracoval jako člen | ||
+ | šestého odboru Československé akademie zemědělských věd | ||
+ | a redakčních rad jejích publikací i Místního národního výboru | ||
+ | ve Zbraslavi (od 1957), kde působil jako předseda stálé | ||
+ | komise školství a kultury. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' (s kolektivem) Myslivec pěstuje keře. Katalog dřevin, které mají význam | ||
+ | pro československou myslivost, s návodem k jejich pěstování a množení, | ||
+ | 1954; K. Čermák a kol., Lesnický a myslivecký atlas, 1955; Vývoj české | ||
+ | myslivosti, 1958. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Lesnická práce 43, 1964, s. 528 (nekrolog); O. Kokeš, Nedožité jubileum | ||
+ | J. Č., in: tamtéž 60, 1981, s. 44; týž, Nezapomínejme, in: Myslivecký | ||
+ | kalendář 1984, s. 72n.; V. Krůta, První garnitura podzemní vojenské organizace | ||
+ | na Berounsku, in: Minulostí Berounska 2, 1999, s. 190n.; J. Kovařík, | ||
+ | Biografický slovník významných osobností se vztahem k české myslivosti, | ||
+ | 2001, s. 13; Rš [C. Rakušan], Myslivecká výročí – říjen, in: Svět myslivosti | ||
+ | 10, 2004, s. 32. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' SOA Třeboň, Římskokatolický farní úřad Suchdol nad Lužnicí, matrika | ||
+ | narozených z let 1863–1921, fol. 150; SOkA Beroun, fond Městský | ||
+ | národní výbor Beroun, kart. 100, složka J. Č. (zaměstnanecké a platové záležitosti). | ||
+ | |||
+ | Gustav Novotný | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:23- Lesník nebo myslivec]] | [[Kategorie:23- Lesník nebo myslivec]] | ||
Řádka 16: | Řádka 75: | ||
[[Kategorie:1900]] | [[Kategorie:1900]] | ||
+ | [[Kategorie:Hrdlořezy]] | ||
+ | [[Kategorie:1964]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 16. 11. 2016, 16:07
Jan ČABART | |
Narození | 26.12.1900 |
---|---|
Místo narození | Hrdlořezy u Suchdola nad Lužnicí |
Úmrtí | 14.10.1964 |
Místo úmrtí | Zbraslav (Praha) |
Povolání |
23- Lesník nebo myslivec 68- Redaktor nebo žurnalista |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69871 |
ČABART, Jan, * 26. 12. 1900 Hrdlořezy u Suchdola nad Lužnicí, † 14. 10. 1964 Zbraslav (Praha), lesník, odborný spisovatel
Nemanželský syn rolnické dcery Anny Sazmové, 8. 8. 1905 byl sňatkem rodičů legitimován. Studoval šest tříd na gymnáziu v Třeboni a na Státní vyšší lesnické škole v Písku, kde maturoval 1920. Působil v lesnických a mysliveckých službách na velkostatku Dobříš. Na Skalce (fara Mníšek pod Brdy) se 6. 2. 1926 oženil s Jiřinou Vávrovou. 1933 odešel do Berouna, kde přijal místo městského lesmistra. Studoval externě na Právnické fakultě UK. Po vzniku protektorátu se zapojil do protinacistické odbojové činnosti. V Berouně byl 5. 4. 1940 zatčen gestapem a vězněn v Kladně, Praze-Pankráci a v koncentračních táborech Mauthausen, Oranienburg a Sachsenhausen až do konce druhé světové války. Ze služeb města Berouna byl 1942 propuštěn, po osvobození pracoval na původním místě. Již v červenci 1945 přešel ke správě městských lesů do Lokte, kde zastával místo lesního rady. 1948 se stal náměstkem generálního ředitele Státních lesů a statků. 1951 byl pověřen vybudováním a vedením resortního Ústavu pro myslivost ve Zbraslavi. Tam se postaral o rozvoj soustavného mysliveckého bádání. Sám zkoumal dějiny myslivosti. Kromě časopiseckých a sborníkových příspěvků publikovaných mj. ve Věstníku ČSAZ, Lesnictví, Vědeckých pracích Výzkumného ústavu lesa a myslivosti, Pracích výzkumných ústavů lesnických ČSR, Lesnickém časopisu, Lesnické práci, Ochraně přírody a Myslivosti napsal na základě výzkumu v archivech velkostatků a rešerší staré a novější odborné literatury známou a vyhledávanou knihu Vývoj české myslivosti (1958). Byl i jedním z pěti redaktorů významné práce s názvem Lesnický a myslivecký atlas (1955), předsedou redakční rady třídílného Naučného slovníku lesnického (1959 a 1960), v němž jsou zařazena četná hesla z myslivosti. Dále přispěl osmi medailony do knihy Velké vzory našeho lesnictví (1958) a autorsky se podílel na kolektivní dvoudílné publikaci Praktická rukověť lesnická (1962). Pracoval jako člen šestého odboru Československé akademie zemědělských věd a redakčních rad jejích publikací i Místního národního výboru ve Zbraslavi (od 1957), kde působil jako předseda stálé komise školství a kultury.
D: (s kolektivem) Myslivec pěstuje keře. Katalog dřevin, které mají význam pro československou myslivost, s návodem k jejich pěstování a množení, 1954; K. Čermák a kol., Lesnický a myslivecký atlas, 1955; Vývoj české myslivosti, 1958.
L: Lesnická práce 43, 1964, s. 528 (nekrolog); O. Kokeš, Nedožité jubileum J. Č., in: tamtéž 60, 1981, s. 44; týž, Nezapomínejme, in: Myslivecký kalendář 1984, s. 72n.; V. Krůta, První garnitura podzemní vojenské organizace na Berounsku, in: Minulostí Berounska 2, 1999, s. 190n.; J. Kovařík, Biografický slovník významných osobností se vztahem k české myslivosti, 2001, s. 13; Rš [C. Rakušan], Myslivecká výročí – říjen, in: Svět myslivosti 10, 2004, s. 32.
P: SOA Třeboň, Římskokatolický farní úřad Suchdol nad Lužnicí, matrika narozených z let 1863–1921, fol. 150; SOkA Beroun, fond Městský národní výbor Beroun, kart. 100, složka J. Č. (zaměstnanecké a platové záležitosti).
Gustav Novotný