ČABLA Bohumil 17.4.1926-5.12.1993: Porovnání verzí

Z Personal
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 505-506
 
}}
 
}}
 
'''ČABLA, Bohumil''', ''* 17. 4. 1926 Nový Hrozenkov, † 5. 12. 1993 Nový Bor, sklářský výtvarník, pedagog''  
 
'''ČABLA, Bohumil''', ''* 17. 4. 1926 Nový Hrozenkov, † 5. 12. 1993 Nový Bor, sklářský výtvarník, pedagog''  

Aktuální verze z 13. 10. 2019, 08:15

Bohumil ČABLA
Narození 17.4.1926
Místo narození Nový Hrozenkov
Úmrtí 5.12.1993
Místo úmrtí Nový Bor
Povolání 89- Průmyslový výtvarník
Citace Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 505-506
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=84901

ČABLA, Bohumil, * 17. 4. 1926 Nový Hrozenkov, † 5. 12. 1993 Nový Bor, sklářský výtvarník, pedagog

Vyučil se 1944 malířem skla v podniku Českomoravské sklárny v Karolince u Vsetína. 1945–47 navštěvoval oddělení malování a leptání skla na Odborné škole sklářské v Novém Boru, 1948–50 byl mimořádným posluchačem Palackého univerzity v Olomouci u prof. Jana Zrzavého. 1951–53 pracoval jako malíř skla ve sklárně n. p. Borokrystal a 1954–57 jako návrhář skla v n. p. Borské sklo v Novém Boru. 1957–86 byl odborným učitelem v oddělení tvarování, leptání a malování skla na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Kamenickém Šenově. Ve volné tvorbě navrhoval zejména foukané vázy, dekorativní lahve a v huti ručně tvarované plastiky, které inspirovala lidová sklářská činnost konce 19. století (označované ve sbírkách Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou jako Figura B, 1968–69). Z obecného hlediska sklářské tvorby byly významnější jeho dekorativní vázy, talíře a mísy zdobené malováním, leptáním či pískováním. U malovaného skla experimentoval s užitím řady tradičních i méně obvyklých technik. Své práce prováděl samostatně nebo ve spolupráci se sklárnami v Novém Boru a v Karolince. Od 1970 tvořil s architekty a s výtvarníkem Karlem Rybáčkem dekorativní stěny a svítidla do společenských interiérů. Byl členem Sklářského sdružení při Unii výtvarných umělců, liberecké Unie výtvarných umělců a Glass Fora v Novém Boru. 1960 získal čestné uznání na XII. Triennale di Milano v Miláně, 1977 diplom Kunstsammlungen der Veste Coburg, Coburger Glaspreis ’77.

D: samostatná výstava: Sklářské muzeum, Nový Bor 1986; skupinové výstavy: EXPO ’58, Brusel 1958; Československé sklo, Moskva 1959; EXPO ’67, Montreal 1967; Současné české sklo, Mánes, Praha 1970; Umělecké sklo 1977, Praha 1977 ad.; zastoupení ve sbírkách: Corning Museum of Glass, New York; Steinberg Foundation, Vaduz; Glasmuseum, Frauenau; UPM Praha; MG Brno; Sklářské muzeum (SM) Liberec; Muzeum skla a bižuterie Jablonec n. N.; SM Nový Bor; SM Kamenický Šenov ad.

L: D. Šindelář, Současné umělecké sklo v Československu, 1970; A. Langhamer, B. Č. Sklo 1956–1986, 1986 (katalog výstavy); týž, B. Č. – Ein Lehrer und Künstler, in: Glasrevue 42, 1987, č. 6, s. 18n.; týž, Legenda o českém skle, 1999; S. Petrová, České sklo, 2001; H. Ricke (ed.), Czech Glass 1945–1980. Glass in an Age of Adversity, Düsseldorf – Köln 2005; SČSVU 1, s. 286; NEČVUD, s. 147.

Milan Hlaveš