ČACKÁ Marie 9.3.1811-18.3.1882: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 18.3.1882
 
| datum úmrtí = 18.3.1882
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 63- Spisovatel
+
| povolání = 63- Spisovatel<br />64- Překladatel
64- Překladatel
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 506
 
}}
 
}}
 
'''ČACKÁ, Marie''' ''(vl. jm. Františka Svobodová), * 9. 3. 1811 Praha, † 18. 3. 1882 Praha, básnířka, překladatelka''
 
'''ČACKÁ, Marie''' ''(vl. jm. Františka Svobodová), * 9. 3. 1811 Praha, † 18. 3. 1882 Praha, básnířka, překladatelka''

Aktuální verze z 13. 10. 2019, 08:16

Marie ČACKÁ
Narození 9.3.1811
Místo narození Praha
Úmrtí 18.3.1882
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
64- Překladatel
Citace Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 506

ČACKÁ, Marie (vl. jm. Františka Svobodová), * 9. 3. 1811 Praha, † 18. 3. 1882 Praha, básnířka, překladatelka

Byla dcerou obrozenského spisovatele, lexikografa a profesora akademického gymnázia v Praze Františka Jana Svobody (1778–1864). Na veřejnosti vystupovala také pod jménem Františka Bohunka Svobodová, po provdání Františka Bohunka Pichlová.

Vzdělání se jí dostalo v pražských vlasteneckých kruzích, navštěvovala sebevzdělávací kroužek vlastenek, vedený Bohuslavou Rajskou, od 1839 vůdčí osobností kroužku společnosti českých dívek. Č. byla posluchačkou přednášek K. S. Amerlinga, kterého Rajská pro společnost angažovala. V té době začala Č. používat vlasteneckého jména Božislava. Počátkem 40. let vyučovala ve vzdělávacím ústavu pro české dívky v Praze.

Psala drobnou sentimentální lyriku v písňové formě (zejména ukolébavky). Od 1838 předával její verše jako dílo neznámé básnířky, skrývající se pod pseudonymem Marie Čacká, časopiseckým redakcím (zejména České včele) Josef Bojislav Pichl. Spolu s Č. vytvořil dojem, že se jedná o mladou talentovanou venkovskou básnířku z Podbrdska. Mystifikace, jež tím vznikla, vyhovovala dobové touze vlastenecké společnosti po originální ženě-poetce, která by byla stvrzením významu novodobé české literatury. Vlastenecká společnost vytvořila kolem tajemné Č. mýtus jedné z nejuznávanějších českých žen-básnířek. Č. své verše kromě České včely 1838 (cyklus Vesnické písně) a Květů (1838 cyklus Matčiny písně) publikovala v Tylově almanachu České besedy (1842, pod pseudonymem Marie), 1843 v almanachu Pomněnky, ve Věnci (1843–44) aj., její básně byly 1843–44 zhudebňovány, mj. F. Škroupem. Současně tiskla další básně pod občanským jménem či pod svými obecně známými pseudonymy (např. Bohunka Svobodová, Božislava). Moment mystifikace dostoupil vrcholu uveřejněním zprávy, podle níž nadějná česká autorka Č. předčasně zemřela (1844 Květy otiskly informaci o její smrti, V. B. Nebeský zhodnotil „posmrtně“ její dílo, básnířka Vlastimila Růžičková napsala patetickou báseň Nad hrobem M. Č.). Očividně se tehdy Č. již chtěla z mystifikace vyvázat: počátkem 1845 se provdala za J. B. Pichla (1813–1888). Od 1845 do jara 1848 s ním žila v Pardubicích, pak do 1854 v Praze, kam byl její manžel nucen utéct. Pichl, jemuž byla poté v Praze pro politickou nespolehlivost odňata koncese na vydávání Včely, musel odejít jako hutní lékař do Kladna (1854–61). Odtud se rodina po Pichlově přeložení přestěhovala do Nýřan u Plzně. Do Prahy se Č. natrvalo vrátila 1864, kdy byl její manžel jmenován správcem chudobince u sv. Bartoloměje. Jejich syn Bohuslav Pichl působil potom 1876–80 jako redaktor v České včele, kterou jeho otec obnovil. Na všech místech se Č. podobně jako její manžel účastnila společenského života, soustřeďovala kolem sebe měšťanské dívky, které vyučovala francouzštině a národně je uvědomovala, nadále se věnovala překládání francouzské prózy (Ch. Reybaud, J. N. Bouilly).

Odhalením pravého jména „selské básnířky“ M. Č. a zprávou o chystaném vydání jejích básní, oznámeném v Květech 1846, ztratila Č. sympatie řady vlastenců a vlastenek, zejména Boženy Němcové a Bohuslavy Rajské (Antonie Reissové, provd. Čelakovské). Tematicky rozšířený souhrn svých básní vydala knižně pod názvem Písně až 1857.

L: N. N., (M. Č. zemřela), in: Květy 11, 1844, s. 104; V. B. Nebeský, Několik slov na památku M. Č, in: tamtéž, s. 351; J. B. Pichl, Vlastenecké vzpomínky, in: Česká včela, na pokračování 1876–80 (knižně 1936, uspoř. M. Hýsek, s. 252n.); nekrolog: F. Čenský, M. Č., in: Osvěta 12, 1882, č. 5, s. 472n.; F. Bayer, Stručné dějiny literatury české, 1887, s. 144; Patery knihy plodů básnických (ed. F. Bílý), 1892, s. 104; F. Bačkovský, Přehled písemnictví českého doby nejnovější, 3. vyd. 1899, s. 37; J. V. Neudoerfel, Stručné nástiny životopisné spisovatelů zastoupených v Čítankách pro školy obecné i měšťanské, 1906, s. 15n.; Vybrané spisy Karla Sabiny, sv. 3, d. 2 (ed. J. Thon), 1912–16, s. 62, 453; V. Kučerová, K historii ženského hnutí v Čechách. Amerlingova éra, 1914, s. 48; J. F. Urban, Úvodím Mže, 1946, s. 90; O. Pospíšil, Spisovatelé beletristé Pardubic a pardubického kraje, 1948 apendix, s. 33; J. Neruda, Podobizny 2, 1951–57, s. 292n.; J. V. Frič, Paměti 3 (ed. K. Cvejn), 1957, s. 86, 563; Dějiny české literatury 2. Literatura národního obrození (ed. F. Vodička), 1960, s. 605; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 1061 (pod Pichlová, Františka Bohunka); ra (V. Viktora), Obrozenecká mystifikace. K 100. výročí úmrtí M. Č., in: Pravda (Plzeň) 23. 3. 1982, s. 5; LČL 1, 274n.; V. Macura, Příběh encyklopedie dam, in: Tvar 9, 1998, č. 4–5, s. 1n.; Encyklopedie budečských panen (ed. V. Macura), 1998; M. Klimpl, Lékař a buditel J. B. Pichl, in: Kniha o městě Pardubice (ed. D. Broncová), 1999, s. 197; P. Kovařík, Ještě dnes někdo pochybuje, že Babičku napsala Němcová?, in: Zemské noviny 15. 8. 2001, s. 12; týž, in: Literární mýty, záhady a aféry: otazníky nad životy a díly českých spisovatelů, 2003, s. 38n. (kde připojen i medailonek Č.); J. Stráníková, Proměny postavení spisovatelek v literatuře národního obrození, in: Literární archiv: Ztěžklá křídla snů. Ženy v české literatuře, sv. 35/36, 2003–04, s. 39n.

P: Biografický archiv ÚČL Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí


Marcella Husová