StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie ČADIL František 25.10.1895-1.11.1971

František ČADIL
Narození	25.10.1895
Místo narození	Svojetice u Kostelce nad Černými lesy
Úmrtí	1.11.1971
Místo úmrtí	Brno
Povolání	28- Strojař nebo elektrotechnik
Citace	Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 513
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44453

ČADIL, František, * 25. 10. 1895 Svojetice u Kostelce nad Černými lesy, † 1. 11. 1971 Brno, projektant elektrických strojů, pedagog

Narodil se v zemědělské rodině. Od 1910 studoval na české vinohradské reálce Na Smetance. 1916 byl odveden, navštěvoval důstojnickou školu ve městě Bruck an der Leitha a koncem roku složil válečnou maturitu. Poté sloužil na italské frontě jako poručík. Po skončení první světové války se zapsal na elektrotechnickou fakultu pražské techniky, kde 1923 vykonal druhou státní zkoušku a nastoupil jako výpočtář stejnosměrných strojů v právě dobudované elektrotechnické továrně Škodových závodů v Plzni-Doudlevcích. Absolvoval několik studijních pobytů v elektrotechnických závodech francouzské firmy Schneider v Champagne-sur-Seine. 1926 se stal zástupcem přednosty výpočtové kanceláře. Provedl řadu vývojových a projekčních prací v oboru stejnosměrných strojů a elektrických pohonů, zejména těžních a válcovacích strojů až do největších výkonů, které do té doby byly u nás doménou zahraničních výrobců. 1938 se stal přednostou speciálního projekčního oddělení elektrických pohonů.

Po druhé světové válce byl pověřen vedením elektrotechnické továrny Škoda v době přechodu z válečné na mírovou výrobu. Koncem 1945 přešel do Prahy na vrchní technické ředitelství Škodových závodů, kde uplatňoval bohaté zkušenosti v soutěžních projektech rozvoden a elektráren u nás i v zahraničí. 1946 nastoupil na ředitelství Ostravsko-karvinských dolů v Ostravě (OKD) a byl pověřen výstavbou nových a rekonstrukcí dosavadních elektrických zařízení dolů, při tom úspěšně uplatňoval své znalosti z Plzně. Zpracoval projekty elektrických pohonů těžních strojů realizovaných na Mostecku a Ostravsku a elektrických pohonů válcovacích stolic vyrobených ve Vítkovicích a Třinci. 1952 přešel do podniku Báňské projekty v Ostravě, kde se stal vedoucím pracovníkem při zpracování generelu energetického zásobování dolů OKD elektřinou a elektrizace ostravských dolů. 1956 nastoupil na Vysokou školu strojní a textilní v Liberci jako řádný profesor a vedoucí katedry obecné elektrotechniky pro strojní obor a specializace pro textilní obor. Od 1961 učil na Vysokém učení technickém v Brně, kde na elektrotechnické fakultě na závěr kariéry začal budovat ústav elektrických pohonů. Po přechodnou dobu 1965–66 působil jako expert na Vysoké škole technické v Káhiře. Byl autorem několika patentů z elektrických pohonů.

Stal se nositelem Řádu práce, členem vědecké rady VUT v Brně, členem mezinárodního komitétu IEC, krajského výboru ČVTS a několika dalších vědeckých a technických institucí.

D: Asynchronní motor a jeho udržování, 1949; Elektrotechnika 1, 2a, 1959, 1962; Elektrické pohony (s kolektivem), 1976.

L: nekrolog in: Elektrotechnický obzor 81, 1972, č. 2, s. 112; Kdo je kdo v Československu, 1969, s. 122; Tomeš 1, s. 180.

Daniel Mayer