ČANČÍK Josef 23.7.1890-9.5.1971

Z Personal
Josef ČANČÍK
Narození 23.7.1890
Místo narození Nové Město nad Metují
Úmrtí 9.5.1971
Místo úmrtí Praha
Povolání 15- Lékaři
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44420

ČANČÍK, Josef, * 23. 7. 1890 Nové Město nad Metují, † 9. 5. 1971 Praha, lékař-hygienik, pedagog

Maturoval 1909 na gymnáziu na Královských Vinohradech (Praha). Nejprve studoval na filozofické fakultě, po dvou semestrech přestoupil na lékařskou fakultu české pražské univerzity. Od druhého ročníku byl jako žák prof. G. Kabrhela demonstrátorem hygienického ústavu (1911–14). Č. studia přerušila první světová válka, během níž pracoval jako výpomocný lékař stanice pro infekční choroby v Hranicích na Moravě, 1915–18 vedl bakteriologickou stanici a působil v chemickém a vojenském hygienickém ústavu při německé lékařské fakultě. Promoval 25. 5. 1918. Nastoupil na českou lékařskou fakultu jako asistent hygienického ústavu, 1919–20 pobýval na stáži v USA (Chicago, Duluth), 19. 1. 1923 se habilitoval z hygieny jako soukromý docent a v prosinci 1927 se stal mimořádným profesorem s účinností od 20. 12. 1927. Řádným profesorem byl jmenován 28. 2. 1933. Čtyřikrát stál v čele lékařské fakulty jako děkan, před válkou 1935/36, po válce 1945, 1945/46 a 1948/49. Byl vynikajícím organizátorem a vedl jako přednosta Hygienický ústav Fakulty všeobecného lékařství UK (1928–58). V době okupace působil ve Státním zdravotním ústavu, 1944 na městském fyzikátě. Stal se externím státním docentem katedry veřejného zdravotnictví na Fakultě dětského lékařství UK. Odešel do důchodu ze zdravotních důvodů. 1955–60 byl ale ještě pověřen vedením Ústavu dějin lékařství.

Věnoval se obecným otázkám hygieny a epidemiologie, přednášel na vysokých školách a působil jako poradce mnohých veřejných institucí a člen komisí. Č. hlavní přínos spočíval v činnosti pedagogické, popularizační a organizační. Byl zástupcem soukromých docentů (1927–28), členem Zemské zdravotní rady a vojenského zdravotního poradního sboru (1933–34). Po 1945 se zasloužil o obnovení lékařské fakulty v Praze a založení jejích poboček v Plzni a Hradci Králové. 1947–49 předsedal Státní zdravotní radě. 1946 ho československá vláda jmenovala delegátem pro přípravné práce Světové zdravotnické organizace při OSN. Dále byl členem Lékařské společnosti J. E. Purkyně, předsedou komise pro preventivní lékařství. Stal se nositelem Pamětní medaile za věrnost a brannost 1918–38, medaile Věrni zůstaneme 1939–45, Pamětní medaile UK 1960 a Medaile Lékařské fakulty Hradec Králové.

D: Kurs bakteriologie a serologie, 1913; Zdravé bydlení, 1922; Vztah bytové hygieny k onemocněním kloubním a svalovým [1933]; Hygiena, 1945; Hygiena práce, 1946; Stručná učebnice zdravovědy (s M. Kredbou), 1950; Přehled zdravovědy (s týmž), 1953.

L: OSND 1/2, s. 1000; BSPLF 1, s. 168; ČBS, s. 87; Tomeš 1, s. 181; nekrology: E. Chlumská, K úmrtí prof. J. Č., in: Universitní zprávy 5, 1971, s. 14; J. Kábrt, Profesor Č. odešel, in: ČLČ 110, 1971, s. 575n.

Hana Mášová