ČAPEK Alois 10.2.1873-24.6.1952: Porovnání verzí
(ČAPEK_Alois_10.2.1873-24.6.1952) |
|||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Alois ČAPEK | | jméno = Alois ČAPEK | ||
− | | obrázek = | + | | obrázek = Capek Alois portret.jpg |
| datum narození = 10.2.1873 | | datum narození = 10.2.1873 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Týniště nad Orlicí |
| datum úmrtí = 24.6.1952 | | datum úmrtí = 24.6.1952 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 53- Historik | | povolání = 53- Historik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 518 |
+ | }} | ||
+ | '''ČAPEK, Alois''', ''* 10. 2. 1873 Týniště nad Orlicí, † 24. 6. 1952 Praha, technik, historik'' | ||
+ | |||
+ | Dětství prožil v rodišti, tam vychodil i obecnou školu. 1891 | ||
+ | maturoval na reálce v Hradci Králové a pokračoval ve studiích | ||
+ | strojírenství a slaboproudé elektrotechniky v Praze na české | ||
+ | technice a poté ve Vídni, kterou také absolvoval. Nastoupil | ||
+ | jako adjunkt poštovního ředitelství v Černovicích v Bukovině, | ||
+ | kde postavil první telefonní ústřednu. Následovaly ústředny | ||
+ | v Praze v Jindřišské ulici, ve Lvově a na vídeňském předměstí. | ||
+ | Č. patřil k průkopníkům slaboproudé elektrotechniky | ||
+ | v monarchii. Poté odešel do Antverp k firmě Bell Telephone, | ||
+ | která v té době byla součástí amerického koncernu Western | ||
+ | Electric Company, 1903 u ní nastoupil v Chicagu. Během | ||
+ | amerického pobytu spolupracoval i s T. A. Edisonem. Po | ||
+ | vzniku samostatného Československa se s rodinou vrátil do | ||
+ | vlasti a tři roky vedl nově vzniklou státní továrnu na telegrafy | ||
+ | a telefony Telegrafie, poté se stal ředitelem evropské pobočky | ||
+ | americké firmy International Standard Electric Co., která vybudovala | ||
+ | telefonní ústředny téměř ve všech hlavních městech | ||
+ | Evropy. 1932 odešel do výslužby a žil v Praze. Amatérsky se | ||
+ | začal věnovat historii, především rodného města. Dvacet let | ||
+ | psal rozsáhlé ''Dějiny města Týniště nad Orlicí a obcí sousedních'', | ||
+ | které však vyšly až posmrtně (1971–74). Rodnému městu | ||
+ | věnoval i četné drobnější články. Zájem o osobu týnišťského | ||
+ | rodáka, evangelického pastora a politika Bismarckovy éry | ||
+ | Františka Semeráka vyústil v Č. studii ''Bismarckova nabídka'' | ||
+ | ''osamostatnění zemí českých za války 1866'', která zůstala nevydána. | ||
+ | Dodnes neztratila svou cenu Č. popularizační, ale | ||
+ | na archivních pramenech založená práce ''Tabák v Čechách'' | ||
+ | (1947), popisující nejen pěstování tabáku v rodném kraji, ale | ||
+ | i snahy státu o monopolizaci tohoto odvětví. V Týništi inicioval | ||
+ | Č. 23. 8. 1939 založení muzea, které od 1943 neslo jeho | ||
+ | jméno a bylo v provozu až do 1981. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' J. Zelenka, Dějiny Čapkova újezdního muzea v Týništi nad Orlicí, in: | ||
+ | Sborníček Čapkova újezdního muzea, 1968, č. 1, s. 15n.; týž, O práci A. Č., | ||
+ | in: tamtéž, 1970, č. 7, s. 2n.; týž, Rodáci z Týniště a okolí a lidé, jež zde působili, | ||
+ | 1978, s. 2; M. Efmertová, Elektrotechnika v českých zemích a v Československu | ||
+ | do poloviny 20. století, in: Studie k vývoji technických oborů, | ||
+ | 1999, s. 22, 72; J. Telecký, Ze vzpomínek na ing. A. Č., in: Z pamětí města | ||
+ | Týniště nad Orlicí a obcí sousedních, 1969, s. 61n.; Významné osobnosti | ||
+ | okresu Rychnov nad Kněžnou, 2001 (2. vyd.), s. 45; Kutnar, s. 838; M. Havlová, | ||
+ | Dějiny města Týniště nad Orlicí v regionální historiografii 20. století, | ||
+ | bakalářská práce Fakulty humanitních studií, Univerzita Hradec Králové, | ||
+ | 2006; táž, Ing. A. Č. a jeho kronika Týniště nad Orlicí, in: Orlické hory | ||
+ | a Podorlicko, 2008, č. 14. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' SOkA Rychnov nad Kněžnou, rukopis Dějin města Týniště; Archiv města | ||
+ | Týniště nad Orlicí, osobní pozůstalost a drobné fondy města Týniště nad | ||
+ | Orlicí. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/95357 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | |||
+ | Michaela Havlová | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:53- Historik]] | [[Kategorie:53- Historik]] | ||
[[Kategorie:1873]] | [[Kategorie:1873]] | ||
+ | [[Kategorie:Týniště nad Orlicí]] | ||
[[Kategorie:1952]] | [[Kategorie:1952]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] |
Aktuální verze z 13. 10. 2019, 09:30
Alois ČAPEK | |
Narození | 10.2.1873 |
---|---|
Místo narození | Týniště nad Orlicí |
Úmrtí | 24.6.1952 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 53- Historik |
Citace | Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 518 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=76914 |
ČAPEK, Alois, * 10. 2. 1873 Týniště nad Orlicí, † 24. 6. 1952 Praha, technik, historik
Dětství prožil v rodišti, tam vychodil i obecnou školu. 1891 maturoval na reálce v Hradci Králové a pokračoval ve studiích strojírenství a slaboproudé elektrotechniky v Praze na české technice a poté ve Vídni, kterou také absolvoval. Nastoupil jako adjunkt poštovního ředitelství v Černovicích v Bukovině, kde postavil první telefonní ústřednu. Následovaly ústředny v Praze v Jindřišské ulici, ve Lvově a na vídeňském předměstí. Č. patřil k průkopníkům slaboproudé elektrotechniky v monarchii. Poté odešel do Antverp k firmě Bell Telephone, která v té době byla součástí amerického koncernu Western Electric Company, 1903 u ní nastoupil v Chicagu. Během amerického pobytu spolupracoval i s T. A. Edisonem. Po vzniku samostatného Československa se s rodinou vrátil do vlasti a tři roky vedl nově vzniklou státní továrnu na telegrafy a telefony Telegrafie, poté se stal ředitelem evropské pobočky americké firmy International Standard Electric Co., která vybudovala telefonní ústředny téměř ve všech hlavních městech Evropy. 1932 odešel do výslužby a žil v Praze. Amatérsky se začal věnovat historii, především rodného města. Dvacet let psal rozsáhlé Dějiny města Týniště nad Orlicí a obcí sousedních, které však vyšly až posmrtně (1971–74). Rodnému městu věnoval i četné drobnější články. Zájem o osobu týnišťského rodáka, evangelického pastora a politika Bismarckovy éry Františka Semeráka vyústil v Č. studii Bismarckova nabídka osamostatnění zemí českých za války 1866, která zůstala nevydána. Dodnes neztratila svou cenu Č. popularizační, ale na archivních pramenech založená práce Tabák v Čechách (1947), popisující nejen pěstování tabáku v rodném kraji, ale i snahy státu o monopolizaci tohoto odvětví. V Týništi inicioval Č. 23. 8. 1939 založení muzea, které od 1943 neslo jeho jméno a bylo v provozu až do 1981.
L: J. Zelenka, Dějiny Čapkova újezdního muzea v Týništi nad Orlicí, in: Sborníček Čapkova újezdního muzea, 1968, č. 1, s. 15n.; týž, O práci A. Č., in: tamtéž, 1970, č. 7, s. 2n.; týž, Rodáci z Týniště a okolí a lidé, jež zde působili, 1978, s. 2; M. Efmertová, Elektrotechnika v českých zemích a v Československu do poloviny 20. století, in: Studie k vývoji technických oborů, 1999, s. 22, 72; J. Telecký, Ze vzpomínek na ing. A. Č., in: Z pamětí města Týniště nad Orlicí a obcí sousedních, 1969, s. 61n.; Významné osobnosti okresu Rychnov nad Kněžnou, 2001 (2. vyd.), s. 45; Kutnar, s. 838; M. Havlová, Dějiny města Týniště nad Orlicí v regionální historiografii 20. století, bakalářská práce Fakulty humanitních studií, Univerzita Hradec Králové, 2006; táž, Ing. A. Č. a jeho kronika Týniště nad Orlicí, in: Orlické hory a Podorlicko, 2008, č. 14.
P: SOkA Rychnov nad Kněžnou, rukopis Dějin města Týniště; Archiv města Týniště nad Orlicí, osobní pozůstalost a drobné fondy města Týniště nad Orlicí.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Michaela Havlová