ČAPEK Jan Ladislav 26.1.1858-9.7.1913: Porovnání verzí

Z Personal
m (Holoubková přesunul stránku ČAPEK Jan Ladislav 26.1.1858-1913 na ČAPEK Jan Ladislav 26.1.1858-9.7.1913 bez založení přesměrování)
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 9.7.1913
 
| datum úmrtí = 9.7.1913
 
| místo úmrtí = Volosko u Rijeky (Chorvatsko)
 
| místo úmrtí = Volosko u Rijeky (Chorvatsko)
| povolání = 64- Překladatel
+
| povolání = 64- Překladatel<br />55- Jazykovědec
55- Jazykovědec
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 523
 
}}
 
}}
 
'''ČAPEK, Jan Ladislav''', ''* 26. 1. 1858 Semily, † 9. 7. 1913 Volosko u Rijeky (Chorvatsko), klasický filolog, odborný spisovatel, překladatel, pedagog''
 
'''ČAPEK, Jan Ladislav''', ''* 26. 1. 1858 Semily, † 9. 7. 1913 Volosko u Rijeky (Chorvatsko), klasický filolog, odborný spisovatel, překladatel, pedagog''

Aktuální verze z 13. 10. 2019, 09:35

Jan Ladislav ČAPEK
Narození 26.1.1858
Místo narození Semily
Úmrtí 9.7.1913
Místo úmrtí Volosko u Rijeky (Chorvatsko)
Povolání 64- Překladatel
55- Jazykovědec
Citace Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 523
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44470

ČAPEK, Jan Ladislav, * 26. 1. 1858 Semily, † 9. 7. 1913 Volosko u Rijeky (Chorvatsko), klasický filolog, odborný spisovatel, překladatel, pedagog

Pocházel z rodiny perníkáře a starosty města Semil. 1870 začal studovat v Praze na malostranském reálném gymnáziu. 1878, kdy studia dokončil, se jako jednoroční dobrovolník účastnil bojů v Hercegovině. Po návratu se zapsal na pražskou univerzitu, kde se věnoval klasické a slovanské filologii. Od 1882 působil rok jako suplent na gymnáziu v Jindřišské ulici v Praze, pak na různých místech Čech jako středoškolský profesor: dva roky v Litomyšli, šest let v Českých Budějovicích, rok v Kolíně. Jeho nejdelším působištěm se od 1893 stal Jičín. V dubnu 1913 odešel do penze. Zemřel v létě téhož roku u moře, kam se odjel léčit.

Překlady z antických autorů počal publikovat teprve v pokročilejším věku. 1900 se stal prvním českým překladatelem Herondových Mimiambů. 1901–03 vedl na stránkách filologických časopisů, zejména v Listech filologických, polemiku s Josefem Králem o poměru české prozódie přízvučné a časoměrné vůči antické metrice. Pak svůj zájem soustředil k dílu T. Maccia Plauta, z něhož přetlumočil a vydal knihy: Mostellaria. Komedie o strašidle (1904), Pseudolus (1907), Chlubný vojín (b. d. [1911]). Přispíval hojně hesly z oblasti metriky a prozódie do Ottova slovníku naučného a články do časopisů a gymnazijních programů.

L: Památník Lepařova Gymnázia v Jičíně, 1933, s. 91; OSN 28, s. 189; OSND 1/2, s. 1000; ISN 4, s. 120; L. Lukáš, Literární místopis Semilska, 1947; KSN 2, s. 426; LČL 1, s. 378n.

P: Biografický archiv ÚČL Praha.

Marcella Husová