ČAPEK Ladislav 11.4.1876-9.4.1954: Porovnání verzí
(ČAPEK_Ladislav_11.4.1876-9.4.1954) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 11.4.1876 | | datum narození = 11.4.1876 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Praha |
| datum úmrtí = 9.4.1954 | | datum úmrtí = 9.4.1954 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''ČAPEK, Ladislav''', ''* 11. 4. 1876 Praha, † 9. 4. 1954 Praha, architekt, stavitel'' | ||
+ | |||
+ | Začínal jako provádějící stavitel (s Matějem Šubertem stavěl | ||
+ | hotel U arcivévody Štěpána v Praze na Václavském náměstí | ||
+ | podle návrhu Bedřicha Bendelmayera), ale současně pracoval | ||
+ | i podle vlastních návrhů (nájemní domy na Vinohradech, | ||
+ | Smíchově a v Bubenči 1907–11, pak i na Novém Městě pražském | ||
+ | 1912–14). Účastnil se 1920 soutěže o projekty kolonie | ||
+ | rodinných domů na Ořechovce (Střešovice) v Praze, kde spolu | ||
+ | s Josefem Dneboským, Janem Šenkýřem a Jaroslavem Vondrákem | ||
+ | získal jedno ze druhých míst (první nebylo uděleno). | ||
+ | První – a patrně i nejhodnotnější – Č. realizace ovlivnila geometrická | ||
+ | secese, posléze se přiklonil ke stylu připomínajícímu | ||
+ | art deco (domy v Bubenči, 1924), později k novoklasicismu | ||
+ | (dům ve Střešovicích, 1926). Ke konci 20. let využíval částečně | ||
+ | principů purismu, jak ukazují jeho návrhy rodinných | ||
+ | domů v Dejvicích (1931), ale v poslední známé realizaci se | ||
+ | 1933 opět vrátil k neoklasicismu (obytný dům v Dejvicích). | ||
+ | Jako velmi aktivní člen Československé církve husitské se podílel | ||
+ | na projektování řady svatyň. Byl autorem Husova sboru | ||
+ | ve Farského ulici v Holešovicích, ve 30. letech upravoval svatyni | ||
+ | v Roztokách u Prahy a 1931 přepracoval zdarma plány | ||
+ | Husova sboru v jihočeské Křemži. Ve své době udržoval kvalitní | ||
+ | úroveň běžné architektonické tvorby v Čechách. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' R. Švácha, Od moderny k funkcionalismu, 1994, s. 521, 529, 536, 539; | ||
+ | Praha 1891–1918. Kapitoly z dějin architektury velkoměsta, 1997, s. 71n., | ||
+ | 120, 188, 212, 214, 246; R. Baťková a kol., Umělecké památky Prahy. Nové | ||
+ | Město pražské, 1999, s. 507; Architekti, s. 121. | ||
+ | |||
+ | Pavel Vlček | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:74- Architekt]] | [[Kategorie:74- Architekt]] | ||
[[Kategorie:1876]] | [[Kategorie:1876]] | ||
− | |||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
+ | [[Kategorie:1954]] |
Verze z 18. 11. 2016, 18:40
Ladislav ČAPEK | |
Narození | 11.4.1876 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 9.4.1954 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 74- Architekt |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136444 |
ČAPEK, Ladislav, * 11. 4. 1876 Praha, † 9. 4. 1954 Praha, architekt, stavitel
Začínal jako provádějící stavitel (s Matějem Šubertem stavěl hotel U arcivévody Štěpána v Praze na Václavském náměstí podle návrhu Bedřicha Bendelmayera), ale současně pracoval i podle vlastních návrhů (nájemní domy na Vinohradech, Smíchově a v Bubenči 1907–11, pak i na Novém Městě pražském 1912–14). Účastnil se 1920 soutěže o projekty kolonie rodinných domů na Ořechovce (Střešovice) v Praze, kde spolu s Josefem Dneboským, Janem Šenkýřem a Jaroslavem Vondrákem získal jedno ze druhých míst (první nebylo uděleno). První – a patrně i nejhodnotnější – Č. realizace ovlivnila geometrická secese, posléze se přiklonil ke stylu připomínajícímu art deco (domy v Bubenči, 1924), později k novoklasicismu (dům ve Střešovicích, 1926). Ke konci 20. let využíval částečně principů purismu, jak ukazují jeho návrhy rodinných domů v Dejvicích (1931), ale v poslední známé realizaci se 1933 opět vrátil k neoklasicismu (obytný dům v Dejvicích). Jako velmi aktivní člen Československé církve husitské se podílel na projektování řady svatyň. Byl autorem Husova sboru ve Farského ulici v Holešovicích, ve 30. letech upravoval svatyni v Roztokách u Prahy a 1931 přepracoval zdarma plány Husova sboru v jihočeské Křemži. Ve své době udržoval kvalitní úroveň běžné architektonické tvorby v Čechách.
L: R. Švácha, Od moderny k funkcionalismu, 1994, s. 521, 529, 536, 539; Praha 1891–1918. Kapitoly z dějin architektury velkoměsta, 1997, s. 71n., 120, 188, 212, 214, 246; R. Baťková a kol., Umělecké památky Prahy. Nové Město pražské, 1999, s. 507; Architekti, s. 121.
Pavel Vlček