Biografický slovník
ČAPEK Milan 24.6.1885-14.7.1977: Porovnání verzí
(ČAPEK_Milan_24.6.1885-14.7.1977) |
|||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 24.6.1885 | | datum narození = 24.6.1885 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Jičín |
| datum úmrtí = 14.7.1977 | | datum úmrtí = 14.7.1977 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 31- Potravinář | | povolání = 31- Potravinář | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 532-533 |
| + | }} | ||
| + | '''ČAPEK, Milan''', ''* 24. 6. 1885 Jičín, † 14. 7. 1977 Praha, potravinářský chemik, podnikatel'' | ||
| + | |||
| + | Bratr právníka Jaroslava Č. (1871–1964) i publicisty a pedagoga | ||
| + | Emila Č. (1880–1960). Po maturitě na jičínské reálce | ||
| + | odešel 1902 do Prahy studovat na české technice chemii. | ||
| + | V té době se účastnil schůzek tzv. Humpoleckého stolu, neformální | ||
| + | studentské skupiny ovlivněné bývalými omladináři, | ||
| + | která se scházela v hostinci U Zlaté Prahy. Obsah schůzek | ||
| + | určoval zejména Antonín Hajn a jím vydávaná ''Samostatnost''. | ||
| + | Č. vstoupil také do klubu Antonín Čížek, ve kterém poznal | ||
| + | osobnosti spjaté s českou technikou i univerzitou. Spolu | ||
| + | s bratrem Emilem se podílel autorsky na vydávání a přechodně | ||
| + | i redigování ''Časopisu pokrokového studentstva'' a na činnosti | ||
| + | státoprávně pokrokové strany. Zájem o veřejné dění a českou | ||
| + | politiku ho neopustil až do konce života. | ||
| + | |||
| + | Po dvou státních zkouškách se 1906 stal inženýrem. Pokračoval | ||
| + | ve studiu fyziky a zeměpisu na univerzitě, aby získal | ||
| + | možnost ucházet se o středoškolskou profesuru. 1908 promoval | ||
| + | u Josefa Hanuse a získal doktorský titul. V té době se | ||
| + | však už rozhodl pro potravinářskou chemii. Chtěl v tomto | ||
| + | oboru získat zkušenosti s výrobní praxí, a proto odjel 1910 | ||
| + | na doporučení Národohospodářského ústavu ČAVU do západní | ||
| + | Evropy. Jeho první kroky vedly do Francie, kam spolu | ||
| + | s ním cestovala Lída Neudertová, tehdy studentka pražské | ||
| + | filozofické fakulty, Č. budoucí manželka. Jeho cesta na zkušenou | ||
| + | směřovala z Francie dále do Velké Británie, Německa | ||
| + | a Nizozemí. Pracoval na doporučení různých přátel a českých | ||
| + | krajanů ve významných potravinářských firmách, přičemž ho | ||
| + | zajímaly zejména nové technologie a organizace řízení. Do | ||
| + | Čech se vrátil koncem 1911. Po nevydařeném pokusu o podnikání | ||
| + | v oboru ovocných konzerv nastoupil 1912 do První | ||
| + | české akciové společnosti na výrobu orientálních cukrovinek | ||
| + | a čokolády na Královských Vinohradech (Praha), později | ||
| + | přejmenované na Orion. Tento původně rodinný podnik | ||
| + | Františka a Albíny Maršnerových se právě v této době změnil | ||
| + | na akciovou společnost a zahájil pod Č. odborně technickým | ||
| + | a později také administrativním vedením velkou expanzi na | ||
| + | českém i zahraničním trhu. | ||
| + | |||
| + | V letech první světové války Č. podporoval perzekvované | ||
| + | rodiny českých vlastenců materiálně a spolupracoval s domácím | ||
| + | odbojem. Po válce prosadil v podniku mnohé novinky, | ||
| + | zavedl pokročilé technologie, organizaci práce, sociální | ||
| + | zabezpečení zaměstnanců a změnil sortiment čokoládových | ||
| + | cukrovinek ve prospěch vyšší kvality. Značnou pozornost věnoval | ||
| + | také obchodní propagaci, např. spolupracoval s vynikajícími | ||
| + | výtvarníky, především se Z. Ryklem vydával reklamní | ||
| + | časopis ''Čokoládový svět'' a zaváděl spotřebitelské soutěže. Orionku | ||
| + | úspěšně vedl osmnáct let a i poté zůstal v dozorčí radě | ||
| + | podniku. 1936 založil se společníky ve Vršovicích firmu Korda | ||
| + | a spol., která vyráběla luxusní cukrovinky. 1940 musel po | ||
| + | dobu německé okupace tento podnik opustit. Po osvobození | ||
| + | 1945 se do něj vrátil jako jediný ze společníků, který přežil | ||
| + | a zůstal v Československu. Únor 1948 a další znárodňování | ||
| + | ho donutily opět odejít a nastoupit ve výzkumném ústavu | ||
| + | Československých čokoládoven, kde připravoval nové vydání | ||
| + | své starší příručky o výrobě čokolády, současně působil i pedagogicky | ||
| + | a jako soudní znalec. 1953 byl Č. vysídlen z Prahy | ||
| + | a musel svou profesionální kariéru uzavřít. V té době psal | ||
| + | paměti, které zůstaly v rukopise. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Výroba čokolády, kakaa, cukrovinek a trvanlivého pečiva, 1. vyd. 1930, | ||
| + | 2. přepracované vyd. 1951. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' OSND 1/2, s. 1005; Kunc, s. 20; ISN 4, s. 121; P. Vošahlíková, Jak se žilo | ||
| + | za časů Františka Josefa I., 1996, s. 132n., 270. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Archiv NTM Praha, sbírka rukopisů, č. 649. M. Č., Má cesta do potravinářského | ||
| + | průmyslu (rukopisné paměti). | ||
| + | |||
| + | Pavla Vošahlíková | ||
| + | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:31- Potravinář]] | [[Kategorie:31- Potravinář]] | ||
[[Kategorie:1885]] | [[Kategorie:1885]] | ||
| + | [[Kategorie:Jičín]] | ||
[[Kategorie:1977]] | [[Kategorie:1977]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Aktuální verze z 13. 10. 2019, 09:41
| Milan ČAPEK | |
 | |
| Narození | 24.6.1885 |
|---|---|
| Místo narození | Jičín |
| Úmrtí | 14.7.1977 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 31- Potravinář |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 532-533 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44490 |
ČAPEK, Milan, * 24. 6. 1885 Jičín, † 14. 7. 1977 Praha, potravinářský chemik, podnikatel
Bratr právníka Jaroslava Č. (1871–1964) i publicisty a pedagoga Emila Č. (1880–1960). Po maturitě na jičínské reálce odešel 1902 do Prahy studovat na české technice chemii. V té době se účastnil schůzek tzv. Humpoleckého stolu, neformální studentské skupiny ovlivněné bývalými omladináři, která se scházela v hostinci U Zlaté Prahy. Obsah schůzek určoval zejména Antonín Hajn a jím vydávaná Samostatnost. Č. vstoupil také do klubu Antonín Čížek, ve kterém poznal osobnosti spjaté s českou technikou i univerzitou. Spolu s bratrem Emilem se podílel autorsky na vydávání a přechodně i redigování Časopisu pokrokového studentstva a na činnosti státoprávně pokrokové strany. Zájem o veřejné dění a českou politiku ho neopustil až do konce života.
Po dvou státních zkouškách se 1906 stal inženýrem. Pokračoval ve studiu fyziky a zeměpisu na univerzitě, aby získal možnost ucházet se o středoškolskou profesuru. 1908 promoval u Josefa Hanuse a získal doktorský titul. V té době se však už rozhodl pro potravinářskou chemii. Chtěl v tomto oboru získat zkušenosti s výrobní praxí, a proto odjel 1910 na doporučení Národohospodářského ústavu ČAVU do západní Evropy. Jeho první kroky vedly do Francie, kam spolu s ním cestovala Lída Neudertová, tehdy studentka pražské filozofické fakulty, Č. budoucí manželka. Jeho cesta na zkušenou směřovala z Francie dále do Velké Británie, Německa a Nizozemí. Pracoval na doporučení různých přátel a českých krajanů ve významných potravinářských firmách, přičemž ho zajímaly zejména nové technologie a organizace řízení. Do Čech se vrátil koncem 1911. Po nevydařeném pokusu o podnikání v oboru ovocných konzerv nastoupil 1912 do První české akciové společnosti na výrobu orientálních cukrovinek a čokolády na Královských Vinohradech (Praha), později přejmenované na Orion. Tento původně rodinný podnik Františka a Albíny Maršnerových se právě v této době změnil na akciovou společnost a zahájil pod Č. odborně technickým a později také administrativním vedením velkou expanzi na českém i zahraničním trhu.
V letech první světové války Č. podporoval perzekvované rodiny českých vlastenců materiálně a spolupracoval s domácím odbojem. Po válce prosadil v podniku mnohé novinky, zavedl pokročilé technologie, organizaci práce, sociální zabezpečení zaměstnanců a změnil sortiment čokoládových cukrovinek ve prospěch vyšší kvality. Značnou pozornost věnoval také obchodní propagaci, např. spolupracoval s vynikajícími výtvarníky, především se Z. Ryklem vydával reklamní časopis Čokoládový svět a zaváděl spotřebitelské soutěže. Orionku úspěšně vedl osmnáct let a i poté zůstal v dozorčí radě podniku. 1936 založil se společníky ve Vršovicích firmu Korda a spol., která vyráběla luxusní cukrovinky. 1940 musel po dobu německé okupace tento podnik opustit. Po osvobození 1945 se do něj vrátil jako jediný ze společníků, který přežil a zůstal v Československu. Únor 1948 a další znárodňování ho donutily opět odejít a nastoupit ve výzkumném ústavu Československých čokoládoven, kde připravoval nové vydání své starší příručky o výrobě čokolády, současně působil i pedagogicky a jako soudní znalec. 1953 byl Č. vysídlen z Prahy a musel svou profesionální kariéru uzavřít. V té době psal paměti, které zůstaly v rukopise.
D: Výroba čokolády, kakaa, cukrovinek a trvanlivého pečiva, 1. vyd. 1930, 2. přepracované vyd. 1951.
L: OSND 1/2, s. 1005; Kunc, s. 20; ISN 4, s. 121; P. Vošahlíková, Jak se žilo za časů Františka Josefa I., 1996, s. 132n., 270.
P: Archiv NTM Praha, sbírka rukopisů, č. 649. M. Č., Má cesta do potravinářského průmyslu (rukopisné paměti).
Pavla Vošahlíková
