ČAPKOVÁ Helena 28.1.1886-27.11.1961: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 58: Řádka 58:
  
 
'''P:''' Biografický archiv ÚČL Praha.
 
'''P:''' Biografický archiv ÚČL Praha.
 +
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/104466 Bibliografie dějin Českých zemí]
  
 
Martin Kučera
 
Martin Kučera

Verze z 30. 9. 2018, 14:18

Helena ČAPKOVÁ
Narození 28.1.1886
Místo narození Hronov
Úmrtí 27.11.1961
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44507

ČAPKOVÁ, Helena, * 28. 1. 1886 Hronov, † 27. 11. 1961 Praha, prozaička

Byla dcerou MUDr. Antonína Č. (1855–1929) a sestrou spisovatelů Josefa Č. (1887–1945) a Karla Č. (1890–1938). Provdala se 1904 za JUDr. Františka Koželuhu (1873–1926), moravského veřejného činitele, s nímž měla dvě děti. Dcera JUDr. Helena Koželuhová, provd. Procházková (1907–1967), se stala političkou a publicistkou. Dětství prožila Č. v Malých Svatoňovicích a Úpici. 1901 absolvovala vyšší dívčí školu v Brně, kde na plese poznala svého prvního manžela. Matka ji donutila k předčasnému sňatku. V prvním manželství nebyla šťastná, neboť příliš prakticky orientovaný advokát, národohospodář a politický stoupenec T. G. Masaryka nerozuměl jejím literárním aspiracím. 1912–17 jezdila s dětmi na prázdninové pobyty do Bílovic nad Svitavou. Po manželově smrti se 1926 přestěhovala z Brna do Prahy. V Paříži se 1929 poznala s básníkem J. Palivcem (1886–1975), v kterém našla životní lásku a 1930 se za něj podruhé provdala. Její osobní život byl poznamenán tragismem, vyvěrajícím z politické a společenské situace doby: za první světové války byl F. Koželuha perzekvován a Č. bojovala za zmírnění jeho trestu, zúčastnila se po jeho boku domácí rezistence. S druhým manželem se aktivně podílela na protinacistickém odboji za protektorátu a 1945–48 s ním žila v pohraničí, přestože od doby jeho věznění trpěla srdeční chorobou. Po únoru 1948 odešla do emigrace dcera s rodinou, 1949 byl Č. manžel zatčen a 1951 odsouzen na dvacet let žaláře. Navzdory své těžké nemoci vedla Č. odhodlanou kampaň za jeho osvobození, 1954 dosáhla zmírnění rozsudku na polovinu, 1959 byl J. Palivec amnestován.

Vliv bratrů kultivoval její literární zájmy. Životní krize se rozhodla překonávat tvorbou. V próze Malé děvče (1920) vylíčila své mládí, mateřství ji inspirovalo ke knize Kolébka (1922). Uměleckého úspěchu dosáhla románem O živé lásce (1924), kde na prototypech tří sester a bratra zachytila napětí uvnitř rodiny a podala psychologicky prokreslené příklady, jak lze různým způsobem řešit dilema života a umění. Vrcholným dílem Č. byly posmrtně vydané vzpomínky Moji milí bratři (1962, 2. rozšířené vydání 1986), dílo vzácné vypovídací hodnoty, objektivity a přesvědčivosti, jež v 50. letech psala pro útěchu. Mimoto uveřejnila knižně nesebrané glosy a sloupky o umění a společnosti v Cestě, Právu lidu, Lidových novinách a Přítomnosti. Politicky byla důsledně orientována na Masarykův demokratický program. Publikovala pod jménem Helena Čapková.

L: Kunc 1, s. 95; nekrolog: Lidová demokracie 27. 11. 1969; LČL 1, s. 390; OSND 1/2, s. 1006; MČE 1, s. 760; SDLČ, s. 515.

P: Biografický archiv ÚČL Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera