ČAREK Jan 29.12.1898-27.3.1966: Porovnání verzí

Z Personal
(ČAREK_Jan_29.12.1898-27.3.1966)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 29.12.1898
 
| datum narození = 29.12.1898
| místo narození = Heřmáň, o. Písek
+
| místo narození = Heřmaň u Písku
 
| datum úmrtí = 27.3.1966
 
| datum úmrtí = 27.3.1966
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Jan ČAREK
+
}}
 +
'''ČAREK, Jan''', ''* 29. 12. 1898 Heřmaň u Písku, † 27. 3. 1966 Praha, básník''
 +
 
 +
Narodil se v rodině chalupníka. Jeho bratrancem byl archivář
 +
Jiří Č. (1908–1985). Z oktávy píseckého reálného gymnázia
 +
musel Č. na jaře 1917 narukovat a až do podzimu 1918
 +
pobýval v uherských garnizónách. Po návratu maturoval,
 +
záměr studovat na univerzitě západní jazyky však neuskutečnil.
 +
Začal pracovat jako železniční výpravčí v Peruci u Loun,
 +
pak v Teplicích. 1921 nastoupil jako administrativní úředník
 +
v lounském depu, 1929–32 působil na ředitelství státních
 +
drah, 1932–46 na ministerstvu železnic, od 1946 byl
 +
ve svobodném povolání. V polovině 20. let se stal členem
 +
republikánské (agrární) strany. 1938–40 redigoval knižnici
 +
Studnice. Byl dvakrát ženat, jeho druhou ženou byla Emilie
 +
Č. Zemřel náhle, urnu uložili básníci Ladislav Stehlík a Jan
 +
Šnobr v jeho rodišti.
 +
 
 +
Do české poezie vstoupil Č. mimo literární centra. Byl osobitým
 +
příslušníkem wolkrovské generace, vedle Konstantina
 +
Biebla a Jaroslava Bednáře jediný zachytil zážitky z vojenské
 +
služby. Prvotina ''Vojna'' (1920) vznikala za války, charakterizoval
 +
ji volný verš, syrovost lyrického prožitku, naivita pohledu
 +
a výrazová primitivizace. Ve druhé sbírce ''Chudá rodina z Heřmaně'' (1924) tyto prostředky prohloubil a obohatil
 +
o emotivní patos, zdůraznil tóny sociálního protestu i solidarity
 +
a s reportérskou bravurou prostřídal lyrické a epické
 +
prvky v účinném vyprávěcím verši. V přepracované verzi
 +
(1935) sbírku ochudil o bezprostřednost a syrovost, které
 +
zůstaly typické i pro další sbírky Č. jihočeského triptychu
 +
(''Temno v chalupách'', 1926, rozšířené vydání 1941, ''Smutný''
 +
''život'', 1929). V nich narůstal motiv vykořenění z rodného
 +
prostředí, vydědění a mýtu venkovského domova. Č. byl velkým
 +
básníkem českého venkova, který pro něho neznamenal
 +
idealizovaný svět selství a půdy, nýbrž domov. Nahlížel
 +
jej s realistickou věcností a byl s ním spjat vnitřním poutem,
 +
soucítil s jeho chudobou a oslavoval přírodu (''Hvězdy''
 +
''na nebi'', 1934, ''Svatozář'', 1938). Kult domova vyústil v cykly
 +
inspirované Mnichovem, válkou a osvobozením (''V zemi české'',
 +
1942, ''Mezi dvěma ohni'', 1947). Po únorových událostech
 +
přestal Č. psát pro dospělé a soustředil se na básně pro děti.
 +
Vedle Františka Hrubína se zařadil ke klasikům české dětské
 +
poezie (''O veselé mašince'', 1961). Tematicky vycházel z důvěrné
 +
znalosti železnice a různých nástrojů a ze smyslu pro venkovskou
 +
přírodu a svět zvířat. Jeho verše vynikaly hravostí,
 +
jazykovou a veršovou dokonalostí, barvitostí obsahu. Mimo
 +
básnických děl vydal knihu úvah O ''životě a literatuře'' (1941),
 +
esejistických próz ''Dopis na věčnost'' (1947), několik knih satir
 +
a epigramů (''Balada o Kýrovi'', 1934, ''Devítiocasá kočka'', 1939,
 +
''Na špičku nože'', 1943, ''Železná panna'', 1946) i profil básníka
 +
Jana Opolského (1949).
 +
 
 +
'''L:''' V. Stejskal, Moderní česká literatura pro děti, 1962, s. 238n.; J. Mikušovičová,
 +
J. Č., 1986; Z. Pešat (ed.), Chudá rodina, 1978, passim; ISN 4, s. 124;
 +
KSN 2, s. 430; LČL 1, s. 390n.; L. Stehlík, U krbu, 1987, s. 184n.; SČS 1,
 +
s. 97n.; Tomeš 1, s. 185.
 +
 
 +
'''P:''' LA PNP Praha, soupis pozůstalosti.
 +
 
 +
Martin Kučera
  
== Literatura ==
 
  ČAVU 76; KSN II, 430; ČBS, 89; SDLČ 613; OSN Dod I -2, 1007; Kunc 13; če. biogr. I; LČL 1, 390-391; SČS, 62; ČSHSOI I, 180; ČS 20, s. 78-80; PSN I, 364; NSA 39, 83;
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
 
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
  
 
[[Kategorie:1898]]
 
[[Kategorie:1898]]
[[Kategorie:Heřmáň]]
+
[[Kategorie:Heřmaň]]
 
[[Kategorie:1966]]
 
[[Kategorie:1966]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 19. 11. 2016, 16:52

Jan ČAREK
Narození 29.12.1898
Místo narození Heřmaň u Písku
Úmrtí 27.3.1966
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel

ČAREK, Jan, * 29. 12. 1898 Heřmaň u Písku, † 27. 3. 1966 Praha, básník

Narodil se v rodině chalupníka. Jeho bratrancem byl archivář Jiří Č. (1908–1985). Z oktávy píseckého reálného gymnázia musel Č. na jaře 1917 narukovat a až do podzimu 1918 pobýval v uherských garnizónách. Po návratu maturoval, záměr studovat na univerzitě západní jazyky však neuskutečnil. Začal pracovat jako železniční výpravčí v Peruci u Loun, pak v Teplicích. 1921 nastoupil jako administrativní úředník v lounském depu, 1929–32 působil na ředitelství státních drah, 1932–46 na ministerstvu železnic, od 1946 byl ve svobodném povolání. V polovině 20. let se stal členem republikánské (agrární) strany. 1938–40 redigoval knižnici Studnice. Byl dvakrát ženat, jeho druhou ženou byla Emilie Č. Zemřel náhle, urnu uložili básníci Ladislav Stehlík a Jan Šnobr v jeho rodišti.

Do české poezie vstoupil Č. mimo literární centra. Byl osobitým příslušníkem wolkrovské generace, vedle Konstantina Biebla a Jaroslava Bednáře jediný zachytil zážitky z vojenské služby. Prvotina Vojna (1920) vznikala za války, charakterizoval ji volný verš, syrovost lyrického prožitku, naivita pohledu a výrazová primitivizace. Ve druhé sbírce Chudá rodina z Heřmaně (1924) tyto prostředky prohloubil a obohatil o emotivní patos, zdůraznil tóny sociálního protestu i solidarity a s reportérskou bravurou prostřídal lyrické a epické prvky v účinném vyprávěcím verši. V přepracované verzi (1935) sbírku ochudil o bezprostřednost a syrovost, které zůstaly typické i pro další sbírky Č. jihočeského triptychu (Temno v chalupách, 1926, rozšířené vydání 1941, Smutný život, 1929). V nich narůstal motiv vykořenění z rodného prostředí, vydědění a mýtu venkovského domova. Č. byl velkým básníkem českého venkova, který pro něho neznamenal idealizovaný svět selství a půdy, nýbrž domov. Nahlížel jej s realistickou věcností a byl s ním spjat vnitřním poutem, soucítil s jeho chudobou a oslavoval přírodu (Hvězdy na nebi, 1934, Svatozář, 1938). Kult domova vyústil v cykly inspirované Mnichovem, válkou a osvobozením (V zemi české, 1942, Mezi dvěma ohni, 1947). Po únorových událostech přestal Č. psát pro dospělé a soustředil se na básně pro děti. Vedle Františka Hrubína se zařadil ke klasikům české dětské poezie (O veselé mašince, 1961). Tematicky vycházel z důvěrné znalosti železnice a různých nástrojů a ze smyslu pro venkovskou přírodu a svět zvířat. Jeho verše vynikaly hravostí, jazykovou a veršovou dokonalostí, barvitostí obsahu. Mimo básnických děl vydal knihu úvah O životě a literatuře (1941), esejistických próz Dopis na věčnost (1947), několik knih satir a epigramů (Balada o Kýrovi, 1934, Devítiocasá kočka, 1939, Na špičku nože, 1943, Železná panna, 1946) i profil básníka Jana Opolského (1949).

L: V. Stejskal, Moderní česká literatura pro děti, 1962, s. 238n.; J. Mikušovičová, J. Č., 1986; Z. Pešat (ed.), Chudá rodina, 1978, passim; ISN 4, s. 124; KSN 2, s. 430; LČL 1, s. 390n.; L. Stehlík, U krbu, 1987, s. 184n.; SČS 1, s. 97n.; Tomeš 1, s. 185.

P: LA PNP Praha, soupis pozůstalosti.

Martin Kučera