Biografický slovník
ČCHEIDZE Konstantin Alexandrovič 19.9.1897-28.7.1974: Porovnání verzí
(ČCHEIDZE_Konstantin_A._19.9.1897-1974) |
|||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = Konstantin | + | | jméno = Konstantin Alexandrovič ČCHEIDZE |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 19.9.1897 | | datum narození = 19.9.1897 | ||
| − | | místo narození = Mozdok | + | | místo narození = Mozdok u Vladikavkazu (Rusko) |
| − | | datum úmrtí = 1974 | + | | datum úmrtí = 28.7.1974 |
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel | ||
| Řádka 10: | Řádka 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | '''ČCHEIDZE, Konstantin Alexandrovič''', ''* 19. 9. 1897 Mozdok u Vladikavkazu (Rusko), † 28. 7. 1974 Praha, spisovatel, filozof'' | ||
| − | + | Pocházel ze staré gruzínské šlechtické rodiny. 1916 absolvoval | |
| + | kadetskou školu v Poltavě, 1917 opustil jezdecké učiliště | ||
| + | v Tveru. Jako příslušník tzv. Divoké divize se zúčastnil nezdařeného | ||
| + | Kornilovova tažení na Petrohrad v srpnu 1917. | ||
| + | Za občanské války byl adjutantem velitele Kabardinského | ||
| + | jízdního oddílu Zaur-Beka Dautokova-Serebrjakova (1918 až | ||
| + | 1919), po jeho smrti knížete V. A. Bekoviče- | ||
| + | Čerkasského (1919–20), který velel Kabardinské jízdní divizi. Spolu se zbytky | ||
| + | Wrangelových vojsk evakuoval 1920 z Krymu do Turecka, | ||
| + | poté 1921 na řecký ostrov Lemnos. 1921–23 žil v Bulharsku, | ||
| + | 1923 přešel ilegálně do Československa. 1928 absolvoval Ruskou | ||
| + | právnickou fakultu v Praze, žil z podpor československých | ||
| + | orgánů a přivydělával si publicistickou, literární prací a výukou | ||
| + | ruského jazyka. Přednášel na Ruské svobodné univerzitě | ||
| + | v Praze. 1924 se zapojil do eurasijského hnutí, stal se jedním | ||
| + | z jeho vedoucích činitelů a později byl vyslán tyto snahy podporovat | ||
| + | do Paříže. Od 1925 byl členem Svazu ruských spisovatelů | ||
| + | a žurnalistů v ČSR. Začátkem třicátých let založil při | ||
| + | literárním archivu knihovny Národního muzea fond Fedoroviana | ||
| + | Pragensia, sloužící ke studiu odkazu ruského filozofa N. F. | ||
| + | Fjodorova. Navázal četné přátelské kontakty s představiteli české | ||
| + | kultury, mj. s Josefem Horou, Marií Pujmanovou, Petrem | ||
| + | Křičkou, Josefem Knapem, Františkem Křelinou, Václavem | ||
| + | Kaplickým. Napsal několik románů opírajících se převážně | ||
| + | o autobiografický materiál, dějově zasazených do kavkazského | ||
| + | prostředí. Drobné prózy, články, reportáže a recenze uveřejňoval | ||
| + | v českém periodickém tisku, zejména v deníku ''Venkov'' | ||
| + | a v časopisech ''Akce kulturní, sociální, politická'', ''Brázda'', ''Česká'' | ||
| + | ''korespondence'', ''Rozhledy po literatuře a umění''. Na jeho literární | ||
| + | a publicistické seberealizaci měla zásadní podíl překladatelka | ||
| + | Žofie Pohorecká, která přeložila z ruského rukopisu většinu | ||
| + | jeho prací. Za nacistické okupace se stal uvnitř ruské emigrace | ||
| + | stoupencem hnutí, které vycházelo z jednoznačně vlasteneckého | ||
| + | stanoviska a stranilo Sovětskému svazu. V květnu 1945 byl | ||
| + | v Praze zatčen sovětskými bezpečnostními orgány, vyšetřován | ||
| + | pro svou někdejší protisovětskou činnost a odsouzen. Po desetiletém | ||
| + | pobytu v sovětských koncentračních táborech se 1955 | ||
| + | vrátil do Československa. Po návratu publikoval pod pseudonymem | ||
| + | Al-Kostan. Na sklonku života napsal paměti, které | ||
| + | zůstaly v rukopise. V důsledku nemoci a poté, co mu byla | ||
| + | zrušena překladatelská smlouva (přišel tak o možnost obživy), | ||
| + | spáchal sebevraždu. Pochován byl v Roudnici nad Labem. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Země Prometheova, 1932; Zírající do slunce, 1935; Bouři vstříc, 1940; | ||
| + | Orlí skála, 1958; Nevesta hôr, Bratislava 1971. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Zírající do slunce. Literárněvědný sborník o životě a díle gruzínského | ||
| + | knížete K. Č., spisovatele v Čechách, 2002 (kde soupis bibliografie); Ruská | ||
| + | a ukrajinská emigrace v Československé republice 1918–1938. Materiály | ||
| + | k dějinám, 1996, s. 52; Tomeš 1, s. 214. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' LA PNP Praha, fond Státní archiv Ruské federace Moskva. | ||
| + | |||
| + | Jiří Vacek | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
Verze z 7. 12. 2016, 14:54
| Konstantin Alexandrovič ČCHEIDZE | |
 | |
| Narození | 19.9.1897 |
|---|---|
| Místo narození | Mozdok u Vladikavkazu (Rusko) |
| Úmrtí | 28.7.1974 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
63- Spisovatel 56- Filozof |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=83779 |
ČCHEIDZE, Konstantin Alexandrovič, * 19. 9. 1897 Mozdok u Vladikavkazu (Rusko), † 28. 7. 1974 Praha, spisovatel, filozof
Pocházel ze staré gruzínské šlechtické rodiny. 1916 absolvoval kadetskou školu v Poltavě, 1917 opustil jezdecké učiliště v Tveru. Jako příslušník tzv. Divoké divize se zúčastnil nezdařeného Kornilovova tažení na Petrohrad v srpnu 1917. Za občanské války byl adjutantem velitele Kabardinského jízdního oddílu Zaur-Beka Dautokova-Serebrjakova (1918 až 1919), po jeho smrti knížete V. A. Bekoviče- Čerkasského (1919–20), který velel Kabardinské jízdní divizi. Spolu se zbytky Wrangelových vojsk evakuoval 1920 z Krymu do Turecka, poté 1921 na řecký ostrov Lemnos. 1921–23 žil v Bulharsku, 1923 přešel ilegálně do Československa. 1928 absolvoval Ruskou právnickou fakultu v Praze, žil z podpor československých orgánů a přivydělával si publicistickou, literární prací a výukou ruského jazyka. Přednášel na Ruské svobodné univerzitě v Praze. 1924 se zapojil do eurasijského hnutí, stal se jedním z jeho vedoucích činitelů a později byl vyslán tyto snahy podporovat do Paříže. Od 1925 byl členem Svazu ruských spisovatelů a žurnalistů v ČSR. Začátkem třicátých let založil při literárním archivu knihovny Národního muzea fond Fedoroviana Pragensia, sloužící ke studiu odkazu ruského filozofa N. F. Fjodorova. Navázal četné přátelské kontakty s představiteli české kultury, mj. s Josefem Horou, Marií Pujmanovou, Petrem Křičkou, Josefem Knapem, Františkem Křelinou, Václavem Kaplickým. Napsal několik románů opírajících se převážně o autobiografický materiál, dějově zasazených do kavkazského prostředí. Drobné prózy, články, reportáže a recenze uveřejňoval v českém periodickém tisku, zejména v deníku Venkov a v časopisech Akce kulturní, sociální, politická, Brázda, Česká korespondence, Rozhledy po literatuře a umění. Na jeho literární a publicistické seberealizaci měla zásadní podíl překladatelka Žofie Pohorecká, která přeložila z ruského rukopisu většinu jeho prací. Za nacistické okupace se stal uvnitř ruské emigrace stoupencem hnutí, které vycházelo z jednoznačně vlasteneckého stanoviska a stranilo Sovětskému svazu. V květnu 1945 byl v Praze zatčen sovětskými bezpečnostními orgány, vyšetřován pro svou někdejší protisovětskou činnost a odsouzen. Po desetiletém pobytu v sovětských koncentračních táborech se 1955 vrátil do Československa. Po návratu publikoval pod pseudonymem Al-Kostan. Na sklonku života napsal paměti, které zůstaly v rukopise. V důsledku nemoci a poté, co mu byla zrušena překladatelská smlouva (přišel tak o možnost obživy), spáchal sebevraždu. Pochován byl v Roudnici nad Labem.
D: Země Prometheova, 1932; Zírající do slunce, 1935; Bouři vstříc, 1940; Orlí skála, 1958; Nevesta hôr, Bratislava 1971.
L: Zírající do slunce. Literárněvědný sborník o životě a díle gruzínského knížete K. Č., spisovatele v Čechách, 2002 (kde soupis bibliografie); Ruská a ukrajinská emigrace v Československé republice 1918–1938. Materiály k dějinám, 1996, s. 52; Tomeš 1, s. 214.
P: LA PNP Praha, fond Státní archiv Ruské federace Moskva.
Jiří Vacek
