ČCHEIDZE Konstantin Alexandrovič 19.9.1897-28.7.1974

Z Personal
Konstantin Alexandrovič ČCHEIDZE
Narození 19.9.1897
Místo narození Mozdok u Vladikavkazu (Rusko)
Úmrtí 28.7.1974
Místo úmrtí Praha
Povolání

63- Spisovatel

56- Filozof
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=83779

ČCHEIDZE, Konstantin Alexandrovič, * 19. 9. 1897 Mozdok u Vladikavkazu (Rusko), † 28. 7. 1974 Praha, spisovatel, filozof

Pocházel ze staré gruzínské šlechtické rodiny. 1916 absolvoval kadetskou školu v Poltavě, 1917 opustil jezdecké učiliště v Tveru. Jako příslušník tzv. Divoké divize se zúčastnil nezdařeného Kornilovova tažení na Petrohrad v srpnu 1917. Za občanské války byl adjutantem velitele Kabardinského jízdního oddílu Zaur-Beka Dautokova-Serebrjakova (1918 až 1919), po jeho smrti knížete V. A. Bekoviče- Čerkasského (1919–20), který velel Kabardinské jízdní divizi. Spolu se zbytky Wrangelových vojsk evakuoval 1920 z Krymu do Turecka, poté 1921 na řecký ostrov Lemnos. 1921–23 žil v Bulharsku, 1923 přešel ilegálně do Československa. 1928 absolvoval Ruskou právnickou fakultu v Praze, žil z podpor československých orgánů a přivydělával si publicistickou, literární prací a výukou ruského jazyka. Přednášel na Ruské svobodné univerzitě v Praze. 1924 se zapojil do eurasijského hnutí, stal se jedním z jeho vedoucích činitelů a později byl vyslán tyto snahy podporovat do Paříže. Od 1925 byl členem Svazu ruských spisovatelů a žurnalistů v ČSR. Začátkem třicátých let založil při literárním archivu knihovny Národního muzea fond Fedoroviana Pragensia, sloužící ke studiu odkazu ruského filozofa N. F. Fjodorova. Navázal četné přátelské kontakty s představiteli české kultury, mj. s Josefem Horou, Marií Pujmanovou, Petrem Křičkou, Josefem Knapem, Františkem Křelinou, Václavem Kaplickým. Napsal několik románů opírajících se převážně o autobiografický materiál, dějově zasazených do kavkazského prostředí. Drobné prózy, články, reportáže a recenze uveřejňoval v českém periodickém tisku, zejména v deníku Venkov a v časopisech Akce kulturní, sociální, politická, Brázda, Česká korespondence, Rozhledy po literatuře a umění. Na jeho literární a publicistické seberealizaci měla zásadní podíl překladatelka Žofie Pohorecká, která přeložila z ruského rukopisu většinu jeho prací. Za nacistické okupace se stal uvnitř ruské emigrace stoupencem hnutí, které vycházelo z jednoznačně vlasteneckého stanoviska a stranilo Sovětskému svazu. V květnu 1945 byl v Praze zatčen sovětskými bezpečnostními orgány, vyšetřován pro svou někdejší protisovětskou činnost a odsouzen. Po desetiletém pobytu v sovětských koncentračních táborech se 1955 vrátil do Československa. Po návratu publikoval pod pseudonymem Al-Kostan. Na sklonku života napsal paměti, které zůstaly v rukopise. V důsledku nemoci a poté, co mu byla zrušena překladatelská smlouva (přišel tak o možnost obživy), spáchal sebevraždu. Pochován byl v Roudnici nad Labem.

D: Země Prometheova, 1932; Zírající do slunce, 1935; Bouři vstříc, 1940; Orlí skála, 1958; Nevesta hôr, Bratislava 1971.

L: Zírající do slunce. Literárněvědný sborník o životě a díle gruzínského knížete K. Č., spisovatele v Čechách, 2002 (kde soupis bibliografie); Ruská a ukrajinská emigrace v Československé republice 1918–1938. Materiály k dějinám, 1996, s. 52; Tomeš 1, s. 214.

P: LA PNP Praha, fond Státní archiv Ruské federace Moskva.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jiří Vacek