ČEČEK Stanislav 13.11.1886-29.5.1930: Porovnání verzí

Z Personal
(ČEČEK_Stanislav_(Karlovič)_13.11.1886-29.5.1930)
 
 
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
−
| jméno = Stanislav (Karlovič) ČEČEK
+
| jméno = Stanislav ČEČEK
−
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Cecek Stanislav portret.jpg
 
| datum narození = 13.11.1886
 
| datum narození = 13.11.1886
−
| místo narození = Líšno, o. Benešov
+
| místo narození = Líšno u Benešova
 
| datum úmrtí = 29.5.1930
 
| datum úmrtí = 29.5.1930
 
| místo úmrtí = České Budějovice
 
| místo úmrtí = České Budějovice
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>Stanislav (Karlovič) ČEČEK
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 545
 +
}}
 +
'''ČEČEK, Stanislav''', ''* 13. 11. 1886 Líšno u Benešova, † 29. 5. 1930 České Budějovice, důstojník, účastník 1. odboje''
 +
 
 +
Narodil se v rodině panského lesmistra. 1898–1902 studoval
 +
na reálném gymnáziu v Táboře, 1902–04 na Českoslovanské
 +
obchodní akademii, 1904–06 na Vysoké škole obchodní
 +
v Lipsku. Následující rok byl jednoročním dobrovolníkem
 +
u 102. pěšího pluku, absolvoval školu jednoročních dobrovolníků.
 +
Od 1908 pracoval jako úředník Banky českých spořitelen
 +
v Praze, potom v pobočce v Černovicích v Bukovině.
 +
Na jaře 1911 nastoupil v moskevské filiálce firmy Laurin &
 +
Klement jako disponent. Po vypuknutí války se 29. 8. 1914
 +
přihlásil jako dobrovolník České družiny, která v rámci ruské
 +
armády vznikala v Kyjevě. Po složení důstojnické zkoušky
 +
obdržel 9. 10. 1914 hodnost podporučíka – velitele čety
 +
1. roty. Na jaře 1915 dostal za úspěšné vedení výzvědných
 +
akcí Řád sv. Stanislava III. stupně. Na základě dalších úspěchů
 +
byl v červenci 1915 jmenován velitelem 5. roty České
 +
družiny, obdržel Řád sv. Anny III. stupně a v říjnu 1915
 +
jako první český dobrovolník Řád sv. Jiří IV. stupně. V lednu
 +
1916 se stal velitelem 1. roty České družiny, o měsíc později
 +
1. roty 1. československého střeleckého pluku, v září
 +
a prosinci byl znovu vyznamenán za statečnost a velitelské
 +
schopnosti, přispěl k realizaci Brusilovovy ofenzivy. V červnu
 +
1917 ho ustavili velitelem I. praporu 1. československého
 +
pluku a zakrátko převzal prozatímně jeho velení. Vypracoval
 +
strategický plán útoku pro bitvu u Zborova, o jejíž zdárný
 +
průběh se významně zasloužil. Od září 1917 zastupoval velitele
 +
4. československého pluku, velel v bitvě u Bachmače, po
 +
ní převzal velení 4. československého pluku. Při protisovětském
 +
vystoupení československých legií v květnu 1918 velel
 +
Penzenské vojenské skupině, byl postaven do čela 1. československé
 +
střelecké divize a povýšen na plukovníka. Po spojení
 +
své skupiny se Střední vojenskou skupinou vydal rozkaz
 +
k vytvoření protiněmecké fronty na Volze (Povolžské), jejímž
 +
velitelem zůstal i při společných operacích s ruskou národní
 +
armádou ve válce proti sovětské moci. V září přijal hodnost
 +
generálmajora ruské služby. V říjnu 1918 ho vrchní velení
 +
odeslalo do Vladivostoku a Charbinu, aby zřídil a vedl velitelství
 +
Dálného východu. V říjnu 1920 se s posledními jednotkami
 +
vrátil do vlasti. Jako nově jmenovaný divizní generál
 +
zastupoval náčelníka hlavního štábu československé branné
 +
moci, 1921–23 studoval na Vysoké válečné škole v Paříži.
 +
Po úspěšném absolutoriu byl jmenován přednostou Vojenské
 +
kanceláře prezidenta republiky. Vedle toho řídil třetí letecký
 +
odbor ministerstva národní obrany, v únoru 1929 se
 +
stal velitelem 5. pěší divize v Českých Budějovicích. Nadání
 +
organizátora se mu již nepodařilo naplno rozvinout. Urna
 +
s ostatky byla za státních poct uložena v Památníku osvobození
 +
na Vítkově.
 +
 
 +
'''L:''' J. Kudela, Generál S. Č. – velitel Povolžské fronty, 1930; M. Pleský, Bratr
 +
generál. Památce S. Č, 1931; ISN 4, s. 127; KSN 2, s. 434; OSND 1/2,
 +
s. 1016; J. Fidler, Generálové legionáři, 1999, s. 44n.; týž, Zborov 1917,
 +
s. 99n.; J. Fidler – V. Sluka, Encyklopedie branné moci RČS 1920–1938,
 +
2006, s. 82; Tomeš 1, s. 187.
 +
 
 +
'''P:''' VHA Praha (kde torzo pozůstalosti).
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/100187 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Martin Kučera
  
−
== Literatura ==
 
−
  Kolář 34; Churáň II/1, 89; MSN I, 939; MČE I, 765; OSN Dod I-2, 1016; ISN IV, 127; KSN II, 434; Chvojka 213; ČBS, 90; EČB 64;
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]
 
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]
Řádka 20: Řádka 80:
 
[[Kategorie:1930]]
 
[[Kategorie:1930]]
 
[[Kategorie:České_Budějovice]]
 
[[Kategorie:České_Budějovice]]
 +
 +
<gallery>
 +
Cecek Stanislav deska.jpg|Pamětní deska na domě v Bysřici, kde se narodil Stanislav Čeček
 +
Cecek Stanislav hrob.JPG|Hrob Stanislava Čečka v Bystřici
 +
</gallery>

Aktuální verze z 13. 10. 2019, 09:54

Stanislav ČEČEK
Narození 13.11.1886
Místo narození Líšno u Benešova
Úmrtí 29.5.1930
Místo úmrtí České Budějovice
Povolání 45- Voják nebo partyzán
Citace Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 545
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44539

ČEČEK, Stanislav, * 13. 11. 1886 Líšno u Benešova, † 29. 5. 1930 České Budějovice, důstojník, účastník 1. odboje

Narodil se v rodině panského lesmistra. 1898–1902 studoval na reálném gymnáziu v Táboře, 1902–04 na Českoslovanské obchodní akademii, 1904–06 na Vysoké škole obchodní v Lipsku. Následující rok byl jednoročním dobrovolníkem u 102. pěšího pluku, absolvoval školu jednoročních dobrovolníků. Od 1908 pracoval jako úředník Banky českých spořitelen v Praze, potom v pobočce v Černovicích v Bukovině. Na jaře 1911 nastoupil v moskevské filiálce firmy Laurin & Klement jako disponent. Po vypuknutí války se 29. 8. 1914 přihlásil jako dobrovolník České družiny, která v rámci ruské armády vznikala v Kyjevě. Po složení důstojnické zkoušky obdržel 9. 10. 1914 hodnost podporučíka – velitele čety 1. roty. Na jaře 1915 dostal za úspěšné vedení výzvědných akcí Řád sv. Stanislava III. stupně. Na základě dalších úspěchů byl v červenci 1915 jmenován velitelem 5. roty České družiny, obdržel Řád sv. Anny III. stupně a v říjnu 1915 jako první český dobrovolník Řád sv. Jiří IV. stupně. V lednu 1916 se stal velitelem 1. roty České družiny, o měsíc později 1. roty 1. československého střeleckého pluku, v září a prosinci byl znovu vyznamenán za statečnost a velitelské schopnosti, přispěl k realizaci Brusilovovy ofenzivy. V červnu 1917 ho ustavili velitelem I. praporu 1. československého pluku a zakrátko převzal prozatímně jeho velení. Vypracoval strategický plán útoku pro bitvu u Zborova, o jejíž zdárný průběh se významně zasloužil. Od září 1917 zastupoval velitele 4. československého pluku, velel v bitvě u Bachmače, po ní převzal velení 4. československého pluku. Při protisovětském vystoupení československých legií v květnu 1918 velel Penzenské vojenské skupině, byl postaven do čela 1. československé střelecké divize a povýšen na plukovníka. Po spojení své skupiny se Střední vojenskou skupinou vydal rozkaz k vytvoření protiněmecké fronty na Volze (Povolžské), jejímž velitelem zůstal i při společných operacích s ruskou národní armádou ve válce proti sovětské moci. V září přijal hodnost generálmajora ruské služby. V říjnu 1918 ho vrchní velení odeslalo do Vladivostoku a Charbinu, aby zřídil a vedl velitelství Dálného východu. V říjnu 1920 se s posledními jednotkami vrátil do vlasti. Jako nově jmenovaný divizní generál zastupoval náčelníka hlavního štábu československé branné moci, 1921–23 studoval na Vysoké válečné škole v Paříži. Po úspěšném absolutoriu byl jmenován přednostou Vojenské kanceláře prezidenta republiky. Vedle toho řídil třetí letecký odbor ministerstva národní obrany, v únoru 1929 se stal velitelem 5. pěší divize v Českých Budějovicích. Nadání organizátora se mu již nepodařilo naplno rozvinout. Urna s ostatky byla za státních poct uložena v Památníku osvobození na Vítkově.

L: J. Kudela, Generál S. Č. – velitel Povolžské fronty, 1930; M. Pleský, Bratr generál. Památce S. Č, 1931; ISN 4, s. 127; KSN 2, s. 434; OSND 1/2, s. 1016; J. Fidler, Generálové legionáři, 1999, s. 44n.; týž, Zborov 1917, s. 99n.; J. Fidler – V. Sluka, Encyklopedie branné moci RČS 1920–1938, 2006, s. 82; Tomeš 1, s. 187.

P: VHA Praha (kde torzo pozůstalosti).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera

  • Pamětní deska na domě v Bysřici, kde se narodil Stanislav Čeček

  • Hrob Stanislava Čečka v Bystřici

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=ČEČEK_Stanislav_13.11.1886-29.5.1930&oldid=111812“