ČEČEK Stanislav 13.11.1886-29.5.1930: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 545
 
}}
 
}}
 
'''ČEČEK, Stanislav''', ''* 13. 11. 1886 Líšno u Benešova, † 29. 5. 1930 České Budějovice, důstojník, účastník 1. odboje''
 
'''ČEČEK, Stanislav''', ''* 13. 11. 1886 Líšno u Benešova, † 29. 5. 1930 České Budějovice, důstojník, účastník 1. odboje''

Aktuální verze z 13. 10. 2019, 08:54

Stanislav ČEČEK
Narození 13.11.1886
Místo narození Líšno u Benešova
Úmrtí 29.5.1930
Místo úmrtí České Budějovice
Povolání 45- Voják nebo partyzán
Citace Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 545

ČEČEK, Stanislav, * 13. 11. 1886 Líšno u Benešova, † 29. 5. 1930 České Budějovice, důstojník, účastník 1. odboje

Narodil se v rodině panského lesmistra. 1898–1902 studoval na reálném gymnáziu v Táboře, 1902–04 na Českoslovanské obchodní akademii, 1904–06 na Vysoké škole obchodní v Lipsku. Následující rok byl jednoročním dobrovolníkem u 102. pěšího pluku, absolvoval školu jednoročních dobrovolníků. Od 1908 pracoval jako úředník Banky českých spořitelen v Praze, potom v pobočce v Černovicích v Bukovině. Na jaře 1911 nastoupil v moskevské filiálce firmy Laurin & Klement jako disponent. Po vypuknutí války se 29. 8. 1914 přihlásil jako dobrovolník České družiny, která v rámci ruské armády vznikala v Kyjevě. Po složení důstojnické zkoušky obdržel 9. 10. 1914 hodnost podporučíka – velitele čety 1. roty. Na jaře 1915 dostal za úspěšné vedení výzvědných akcí Řád sv. Stanislava III. stupně. Na základě dalších úspěchů byl v červenci 1915 jmenován velitelem 5. roty České družiny, obdržel Řád sv. Anny III. stupně a v říjnu 1915 jako první český dobrovolník Řád sv. Jiří IV. stupně. V lednu 1916 se stal velitelem 1. roty České družiny, o měsíc později 1. roty 1. československého střeleckého pluku, v září a prosinci byl znovu vyznamenán za statečnost a velitelské schopnosti, přispěl k realizaci Brusilovovy ofenzivy. V červnu 1917 ho ustavili velitelem I. praporu 1. československého pluku a zakrátko převzal prozatímně jeho velení. Vypracoval strategický plán útoku pro bitvu u Zborova, o jejíž zdárný průběh se významně zasloužil. Od září 1917 zastupoval velitele 4. československého pluku, velel v bitvě u Bachmače, po ní převzal velení 4. československého pluku. Při protisovětském vystoupení československých legií v květnu 1918 velel Penzenské vojenské skupině, byl postaven do čela 1. československé střelecké divize a povýšen na plukovníka. Po spojení své skupiny se Střední vojenskou skupinou vydal rozkaz k vytvoření protiněmecké fronty na Volze (Povolžské), jejímž velitelem zůstal i při společných operacích s ruskou národní armádou ve válce proti sovětské moci. V září přijal hodnost generálmajora ruské služby. V říjnu 1918 ho vrchní velení odeslalo do Vladivostoku a Charbinu, aby zřídil a vedl velitelství Dálného východu. V říjnu 1920 se s posledními jednotkami vrátil do vlasti. Jako nově jmenovaný divizní generál zastupoval náčelníka hlavního štábu československé branné moci, 1921–23 studoval na Vysoké válečné škole v Paříži. Po úspěšném absolutoriu byl jmenován přednostou Vojenské kanceláře prezidenta republiky. Vedle toho řídil třetí letecký odbor ministerstva národní obrany, v únoru 1929 se stal velitelem 5. pěší divize v Českých Budějovicích. Nadání organizátora se mu již nepodařilo naplno rozvinout. Urna s ostatky byla za státních poct uložena v Památníku osvobození na Vítkově.

L: J. Kudela, Generál S. Č. – velitel Povolžské fronty, 1930; M. Pleský, Bratr generál. Památce S. Č, 1931; ISN 4, s. 127; KSN 2, s. 434; OSND 1/2, s. 1016; J. Fidler, Generálové legionáři, 1999, s. 44n.; týž, Zborov 1917, s. 99n.; J. Fidler – V. Sluka, Encyklopedie branné moci RČS 1920–1938, 2006, s. 82; Tomeš 1, s. 187.

P: VHA Praha (kde torzo pozůstalosti).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera