ČEČEK Stanislav 13.11.1886-29.5.1930: Porovnání verzí
(ČEČEK_Stanislav_(Karlovič)_13.11.1886-29.5.1930) |
|||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
− | | jméno = Stanislav | + | | jméno = Stanislav ČEČEK |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 13.11.1886 | | datum narození = 13.11.1886 | ||
− | | místo narození = Líšno | + | | místo narození = Líšno u Benešova |
| datum úmrtí = 29.5.1930 | | datum úmrtí = 29.5.1930 | ||
| místo úmrtí = České Budějovice | | místo úmrtí = České Budějovice | ||
Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''ČEČEK, Stanislav''', ''* 13. 11. 1886 Líšno u Benešova, † 29. 5. 1930 České Budějovice, důstojník, účastník 1. odboje'' | ||
+ | |||
+ | Narodil se v rodině panského lesmistra. 1898–1902 studoval | ||
+ | na reálném gymnáziu v Táboře, 1902–04 na Českoslovanské | ||
+ | obchodní akademii, 1904–06 na Vysoké škole obchodní | ||
+ | v Lipsku. Následující rok byl jednoročním dobrovolníkem | ||
+ | u 102. pěšího pluku, absolvoval školu jednoročních dobrovolníků. | ||
+ | Od 1908 pracoval jako úředník Banky českých spořitelen | ||
+ | v Praze, potom v pobočce v Černovicích v Bukovině. | ||
+ | Na jaře 1911 nastoupil v moskevské filiálce firmy Laurin & | ||
+ | Klement jako disponent. Po vypuknutí války se 29. 8. 1914 | ||
+ | přihlásil jako dobrovolník České družiny, která v rámci ruské | ||
+ | armády vznikala v Kyjevě. Po složení důstojnické zkoušky | ||
+ | obdržel 9. 10. 1914 hodnost podporučíka – velitele čety | ||
+ | 1. roty. Na jaře 1915 dostal za úspěšné vedení výzvědných | ||
+ | akcí Řád sv. Stanislava III. stupně. Na základě dalších úspěchů | ||
+ | byl v červenci 1915 jmenován velitelem 5. roty České | ||
+ | družiny, obdržel Řád sv. Anny III. stupně a v říjnu 1915 | ||
+ | jako první český dobrovolník Řád sv. Jiří IV. stupně. V lednu | ||
+ | 1916 se stal velitelem 1. roty České družiny, o měsíc později | ||
+ | 1. roty 1. československého střeleckého pluku, v září | ||
+ | a prosinci byl znovu vyznamenán za statečnost a velitelské | ||
+ | schopnosti, přispěl k realizaci Brusilovovy ofenzivy. V červnu | ||
+ | 1917 ho ustavili velitelem I. praporu 1. československého | ||
+ | pluku a zakrátko převzal prozatímně jeho velení. Vypracoval | ||
+ | strategický plán útoku pro bitvu u Zborova, o jejíž zdárný | ||
+ | průběh se významně zasloužil. Od září 1917 zastupoval velitele | ||
+ | 4. československého pluku, velel v bitvě u Bachmače, po | ||
+ | ní převzal velení 4. československého pluku. Při protisovětském | ||
+ | vystoupení československých legií v květnu 1918 velel | ||
+ | Penzenské vojenské skupině, byl postaven do čela 1. československé | ||
+ | střelecké divize a povýšen na plukovníka. Po spojení | ||
+ | své skupiny se Střední vojenskou skupinou vydal rozkaz | ||
+ | k vytvoření protiněmecké fronty na Volze (Povolžské), jejímž | ||
+ | velitelem zůstal i při společných operacích s ruskou národní | ||
+ | armádou ve válce proti sovětské moci. V září přijal hodnost | ||
+ | generálmajora ruské služby. V říjnu 1918 ho vrchní velení | ||
+ | odeslalo do Vladivostoku a Charbinu, aby zřídil a vedl velitelství | ||
+ | Dálného východu. V říjnu 1920 se s posledními jednotkami | ||
+ | vrátil do vlasti. Jako nově jmenovaný divizní generál | ||
+ | zastupoval náčelníka hlavního štábu československé branné | ||
+ | moci, 1921–23 studoval na Vysoké válečné škole v Paříži. | ||
+ | Po úspěšném absolutoriu byl jmenován přednostou Vojenské | ||
+ | kanceláře prezidenta republiky. Vedle toho řídil třetí letecký | ||
+ | odbor ministerstva národní obrany, v únoru 1929 se | ||
+ | stal velitelem 5. pěší divize v Českých Budějovicích. Nadání | ||
+ | organizátora se mu již nepodařilo naplno rozvinout. Urna | ||
+ | s ostatky byla za státních poct uložena v Památníku osvobození | ||
+ | na Vítkově. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' J. Kudela, Generál S. Č. – velitel Povolžské fronty, 1930; M. Pleský, Bratr | ||
+ | generál. Památce S. Č, 1931; ISN 4, s. 127; KSN 2, s. 434; OSND 1/2, | ||
+ | s. 1016; J. Fidler, Generálové legionáři, 1999, s. 44n.; týž, Zborov 1917, | ||
+ | s. 99n.; J. Fidler – V. Sluka, Encyklopedie branné moci RČS 1920–1938, | ||
+ | 2006, s. 82; Tomeš 1, s. 187. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' VHA Praha (kde torzo pozůstalosti). | ||
+ | |||
+ | Martin Kučera | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | [[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] |
Verze z 19. 11. 2016, 18:55
Stanislav ČEČEK | |
Narození | 13.11.1886 |
---|---|
Místo narození | Líšno u Benešova |
Úmrtí | 29.5.1930 |
Místo úmrtí | České Budějovice |
Povolání | 45- Voják nebo partyzán |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44539 |
ČEČEK, Stanislav, * 13. 11. 1886 Líšno u Benešova, † 29. 5. 1930 České Budějovice, důstojník, účastník 1. odboje
Narodil se v rodině panského lesmistra. 1898–1902 studoval na reálném gymnáziu v Táboře, 1902–04 na Českoslovanské obchodní akademii, 1904–06 na Vysoké škole obchodní v Lipsku. Následující rok byl jednoročním dobrovolníkem u 102. pěšího pluku, absolvoval školu jednoročních dobrovolníků. Od 1908 pracoval jako úředník Banky českých spořitelen v Praze, potom v pobočce v Černovicích v Bukovině. Na jaře 1911 nastoupil v moskevské filiálce firmy Laurin & Klement jako disponent. Po vypuknutí války se 29. 8. 1914 přihlásil jako dobrovolník České družiny, která v rámci ruské armády vznikala v Kyjevě. Po složení důstojnické zkoušky obdržel 9. 10. 1914 hodnost podporučíka – velitele čety 1. roty. Na jaře 1915 dostal za úspěšné vedení výzvědných akcí Řád sv. Stanislava III. stupně. Na základě dalších úspěchů byl v červenci 1915 jmenován velitelem 5. roty České družiny, obdržel Řád sv. Anny III. stupně a v říjnu 1915 jako první český dobrovolník Řád sv. Jiří IV. stupně. V lednu 1916 se stal velitelem 1. roty České družiny, o měsíc později 1. roty 1. československého střeleckého pluku, v září a prosinci byl znovu vyznamenán za statečnost a velitelské schopnosti, přispěl k realizaci Brusilovovy ofenzivy. V červnu 1917 ho ustavili velitelem I. praporu 1. československého pluku a zakrátko převzal prozatímně jeho velení. Vypracoval strategický plán útoku pro bitvu u Zborova, o jejíž zdárný průběh se významně zasloužil. Od září 1917 zastupoval velitele 4. československého pluku, velel v bitvě u Bachmače, po ní převzal velení 4. československého pluku. Při protisovětském vystoupení československých legií v květnu 1918 velel Penzenské vojenské skupině, byl postaven do čela 1. československé střelecké divize a povýšen na plukovníka. Po spojení své skupiny se Střední vojenskou skupinou vydal rozkaz k vytvoření protiněmecké fronty na Volze (Povolžské), jejímž velitelem zůstal i při společných operacích s ruskou národní armádou ve válce proti sovětské moci. V září přijal hodnost generálmajora ruské služby. V říjnu 1918 ho vrchní velení odeslalo do Vladivostoku a Charbinu, aby zřídil a vedl velitelství Dálného východu. V říjnu 1920 se s posledními jednotkami vrátil do vlasti. Jako nově jmenovaný divizní generál zastupoval náčelníka hlavního štábu československé branné moci, 1921–23 studoval na Vysoké válečné škole v Paříži. Po úspěšném absolutoriu byl jmenován přednostou Vojenské kanceláře prezidenta republiky. Vedle toho řídil třetí letecký odbor ministerstva národní obrany, v únoru 1929 se stal velitelem 5. pěší divize v Českých Budějovicích. Nadání organizátora se mu již nepodařilo naplno rozvinout. Urna s ostatky byla za státních poct uložena v Památníku osvobození na Vítkově.
L: J. Kudela, Generál S. Č. – velitel Povolžské fronty, 1930; M. Pleský, Bratr generál. Památce S. Č, 1931; ISN 4, s. 127; KSN 2, s. 434; OSND 1/2, s. 1016; J. Fidler, Generálové legionáři, 1999, s. 44n.; týž, Zborov 1917, s. 99n.; J. Fidler – V. Sluka, Encyklopedie branné moci RČS 1920–1938, 2006, s. 82; Tomeš 1, s. 187.
P: VHA Praha (kde torzo pozůstalosti).
Martin Kučera