ČEČETKA František 16.1.1917-4.8.1982: Porovnání verzí
(ČEČETKA_František_16.1.1917-4.8.1982) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 16.1.1917 | | datum narození = 16.1.1917 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Luže u Chrudimi |
| datum úmrtí = 4.8.1982 | | datum úmrtí = 4.8.1982 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Ostrava |
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''ČEČETKA, František''', ''* 16. 1. 1917 Luže u Chrudimi, † 4. 8. 1982 Ostrava, pedagog, spisovatel'' | ||
+ | |||
+ | Vystudoval 1937 učitelský ústav v Litomyšli a stal se učitelem | ||
+ | na menšinové škole ve Vikýřovicích na Šumpersku. V době | ||
+ | okupace žil ve východních Čechách. Po 1945 se vrátil na severní Moravu do oblasti Bílovce. Jako pedagog působil na | ||
+ | základních školách (Pustá Polom, v 60. letech Olbramovice | ||
+ | na Novojičínsku, kde se posléze stal ředitelem školy). Od | ||
+ | 50. let se angažoval jako kulturní a osvětový pracovník, byl | ||
+ | inspektorem kultury a vedoucím odboru kultury Okresního | ||
+ | národního výboru (ONV) v Bílovci. Oženil se s Helenou | ||
+ | Radovou, dcerou nadlesního a pracovníka lesního úřadu na | ||
+ | kyjovickém panství, který jako lidový vypravěč o myslivosti | ||
+ | ovlivnil řadu Č. próz. 1973 byl Č. jmenován v Ostravě ředitelem | ||
+ | severomoravského nakladatelství Profil (do 1978). Ke | ||
+ | konci života bydlel v Bohumíně. Po třicet let stál v popředí | ||
+ | kulturně organizátorské činnosti regionu. Působil jako člen | ||
+ | Svazu českých spisovatelů, později předseda jeho ostravské | ||
+ | pobočky, dostalo se mu státního vyznamenání. | ||
+ | |||
+ | Do literatury vstoupil až počátkem 50. let jako povídkář | ||
+ | a pohádkář pro děti a mládež: 1951 vydalo Státní nakladatelství | ||
+ | dětské knihy jeho čtyři prózy (''O vláčku Kolejáčku a jiné'' | ||
+ | ''pohádky'', veršovanou povídku ''I ten vrabec Umouněnec'' a ''Zelený'' | ||
+ | ''vrch'' a povídky pro děti ''O pánech větrů, mraků a vod''). | ||
+ | Č. jako populárního autora dětské literatury proslavila zejména | ||
+ | moderní časová pohádka ''O vláčku Kolejáčku'', podle níž | ||
+ | vznikl v režii H. Týrlové loutkový film. Ve své tvorbě usiloval | ||
+ | Č. o přiblížení světa práce dětem, s důrazem na její prospěšnost | ||
+ | a morální sílu v nové socialistické éře. Vycházel přitom | ||
+ | z ideových potřeb učitele 50. let. K tvorbě pro děti, zejména | ||
+ | k povídkám s populárně naučným obsahem, se vrátil ještě | ||
+ | počátkem 70. let v období normalizace. Starší mládeži určil | ||
+ | historické prózy ''Stopy statečných'' (1974) o zápase valašského | ||
+ | lidu s feudální vrchností v 17. století. Opakovaně přepracoval | ||
+ | svůj populární pohádkový námět ''Vláček Kolejáček'', ''Ťapka'' | ||
+ | ''a bílý Damijánek'' (1973, 2. vyd. 1976), menším dětem věnoval | ||
+ | úsměvné pohádkové příběhy, reagující na negativní povahové | ||
+ | vlastnosti a zlozvyky ''O vousaté princezně a jiné pohádky'' | ||
+ | (1981) a dále povídky ''Jak se směje sluníčko'' (1981). Stotisícového | ||
+ | nákladu dosáhlo vydání publikace ''Štěňata pro nejmenší'' | ||
+ | (1982). Zatímco v dětské próze z počátku 50. let akcentoval | ||
+ | prvek didaktičnosti, v moderních pohádkách svého druhého | ||
+ | období využil fantazijních prvků, situační komiky a nadsázky. | ||
+ | Zůstával u vnějších podob dětských projevů (chlapecké | ||
+ | hrdosti a studu, dětské vypočítavosti, apod.), proto jeho díla | ||
+ | zůstala plochá. | ||
+ | |||
+ | Prózy pro dospělé publikoval nejprve časopisecky. Lyrizované | ||
+ | povídky sebral do souborů ''Vesnice za lesem'' (1961), tematicky | ||
+ | z vesnického života slezského pohraničí 60. let, a v navazujících | ||
+ | dílech, vydaných v době normalizace ''Jsou – odcházejí'' | ||
+ | (1972), ''Otevřete, svítá'' (1975), ''Cesta do údolí'' (1977), tendenčně | ||
+ | zobrazujících sociální změny venkova 50. a 60. let. | ||
+ | Do knihy ''Jsou – odcházejí'', kterou připravil k 25. výročí února, | ||
+ | shrnul ve třech oddílech povídkovou tvorbu posledních | ||
+ | let: z okupace (novelky ''Tonda strejček, Poslední zvonění, Neznámý'' | ||
+ | ''– nejvíce''), z prvního poválečného období a éry socializace. | ||
+ | Stejně jako v předchozích dílech, ani zde nezvládl | ||
+ | psychologii svých hrdinů. Revoluční společenské změny na | ||
+ | venkově v zemědělství za socialistického přerodu zachycoval | ||
+ | schematicky. | ||
+ | |||
+ | Díky rodině své švagrové Jarmily, pracující s manželem v ostravském | ||
+ | studiu Českého rozhlasu, dostal Č. příležitost od | ||
+ | 1966 spolupracovat s rozhlasovou redakcí vysílání pro děti | ||
+ | a mládež. Připravil pro ni desítky pohádek, povídek, rozhlasových | ||
+ | pásem a her pro mládež. Žádány byly jeho hry pro | ||
+ | děti (zejména 1960 televizní scénáře pohádek ''O zlém větru'' | ||
+ | ''Pudivětru'' a ''Slunce vyjde zítra''). Pracoval i pro televizi, především | ||
+ | pro její ostravské vysílání (hry-televizní scénáře ''Malíř'' | ||
+ | ''a housle'', 1974, ''Čas správných chlapů'', 1975, ''Ostrov Lakamidón'', | ||
+ | 1979). Časopisecky publikoval v ''Nové svobodě'' (Ostrava), | ||
+ | ''Rudém právu, Květech, Vlastě'', spolupracoval s redakcí | ||
+ | ''Červeného květu''. Od 50. do 80. let byl typickým regionálním | ||
+ | autorem Ostravska. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' M. Baláš, Kulturní místopis Novojičínska, 1967, s. 20, 168; -kvk-, | ||
+ | O nových cestách ostravské literatury, in: Ostravský kulturní zpravodaj, říjen | ||
+ | 1972, s. 21; S. Urbanová, Pro malé čtenáře, in: Literární měsíčník 4, | ||
+ | 1975, č. 3, s. 97; al, Poroučet zemi, in: Nová svoboda (Ostrava) 10. 4. 1976; | ||
+ | M. Blahynka, Dvacetiletý Profil, in: tamtéž 6, 1977, č. 8, s. 126n.; J. S., Šedesátiny | ||
+ | F. Č., in: Rudé právo 14. 1. 1977; J. Svoboda, Prožitek a svědectví, in: | ||
+ | Nová svoboda (Ostrava) 24. 1. 1978; Setkání s F. Č., in: tamtéž 13. 1. 1979; | ||
+ | A. Lubojacký, Jubileum pedagoga a spisovatele, in: tamtéž 15. 1. 1977; | ||
+ | S. Urbanová, Jak se směje sluníčko, in: tamtéž 29. 9. 1981; táž, Pohádkový | ||
+ | svět F. Č., in: Zlatý máj 26, 1982, s. 613n.; táž, O krajové tvorbě nikoliv | ||
+ | okrajově, in: tamtéž 26, 1982, s. 288n.; M. Rusinský, Z včerejška k zítřkům. | ||
+ | F. Č., in: Literární měsíčník 11, 1982, č. 9, s. 21n.; Tvorba 1982, č. 34, příloha | ||
+ | Kmen, s. 2; S. Urbanová, Literatura pro děti a mládež na Ostravsku po | ||
+ | r. 1945, 1984, passim; Portréty významných učitelů okresu Nový Jičín, 1988, | ||
+ | s. 11n.; K životnímu jubileu F. Č., in: Nová svoboda (Ostrava) 15. 1. 1982. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Památník Petra Bezruče Opava (3 kartony); Biografický archiv ÚČL | ||
+ | Praha. | ||
+ | |||
+ | Marcella Husová | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
[[Kategorie:1917]] | [[Kategorie:1917]] | ||
+ | [[Kategorie:Luže]] | ||
[[Kategorie:1982]] | [[Kategorie:1982]] | ||
+ | [[Kategorie:Ostrava]] |
Verze z 20. 11. 2016, 15:17
František ČEČETKA | |
Narození | 16.1.1917 |
---|---|
Místo narození | Luže u Chrudimi |
Úmrtí | 4.8.1982 |
Místo úmrtí | Ostrava |
Povolání | 63- Spisovatel |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44542 |
ČEČETKA, František, * 16. 1. 1917 Luže u Chrudimi, † 4. 8. 1982 Ostrava, pedagog, spisovatel
Vystudoval 1937 učitelský ústav v Litomyšli a stal se učitelem na menšinové škole ve Vikýřovicích na Šumpersku. V době okupace žil ve východních Čechách. Po 1945 se vrátil na severní Moravu do oblasti Bílovce. Jako pedagog působil na základních školách (Pustá Polom, v 60. letech Olbramovice na Novojičínsku, kde se posléze stal ředitelem školy). Od 50. let se angažoval jako kulturní a osvětový pracovník, byl inspektorem kultury a vedoucím odboru kultury Okresního národního výboru (ONV) v Bílovci. Oženil se s Helenou Radovou, dcerou nadlesního a pracovníka lesního úřadu na kyjovickém panství, který jako lidový vypravěč o myslivosti ovlivnil řadu Č. próz. 1973 byl Č. jmenován v Ostravě ředitelem severomoravského nakladatelství Profil (do 1978). Ke konci života bydlel v Bohumíně. Po třicet let stál v popředí kulturně organizátorské činnosti regionu. Působil jako člen Svazu českých spisovatelů, později předseda jeho ostravské pobočky, dostalo se mu státního vyznamenání.
Do literatury vstoupil až počátkem 50. let jako povídkář a pohádkář pro děti a mládež: 1951 vydalo Státní nakladatelství dětské knihy jeho čtyři prózy (O vláčku Kolejáčku a jiné pohádky, veršovanou povídku I ten vrabec Umouněnec a Zelený vrch a povídky pro děti O pánech větrů, mraků a vod). Č. jako populárního autora dětské literatury proslavila zejména moderní časová pohádka O vláčku Kolejáčku, podle níž vznikl v režii H. Týrlové loutkový film. Ve své tvorbě usiloval Č. o přiblížení světa práce dětem, s důrazem na její prospěšnost a morální sílu v nové socialistické éře. Vycházel přitom z ideových potřeb učitele 50. let. K tvorbě pro děti, zejména k povídkám s populárně naučným obsahem, se vrátil ještě počátkem 70. let v období normalizace. Starší mládeži určil historické prózy Stopy statečných (1974) o zápase valašského lidu s feudální vrchností v 17. století. Opakovaně přepracoval svůj populární pohádkový námět Vláček Kolejáček, Ťapka a bílý Damijánek (1973, 2. vyd. 1976), menším dětem věnoval úsměvné pohádkové příběhy, reagující na negativní povahové vlastnosti a zlozvyky O vousaté princezně a jiné pohádky (1981) a dále povídky Jak se směje sluníčko (1981). Stotisícového nákladu dosáhlo vydání publikace Štěňata pro nejmenší (1982). Zatímco v dětské próze z počátku 50. let akcentoval prvek didaktičnosti, v moderních pohádkách svého druhého období využil fantazijních prvků, situační komiky a nadsázky. Zůstával u vnějších podob dětských projevů (chlapecké hrdosti a studu, dětské vypočítavosti, apod.), proto jeho díla zůstala plochá.
Prózy pro dospělé publikoval nejprve časopisecky. Lyrizované povídky sebral do souborů Vesnice za lesem (1961), tematicky z vesnického života slezského pohraničí 60. let, a v navazujících dílech, vydaných v době normalizace Jsou – odcházejí (1972), Otevřete, svítá (1975), Cesta do údolí (1977), tendenčně zobrazujících sociální změny venkova 50. a 60. let. Do knihy Jsou – odcházejí, kterou připravil k 25. výročí února, shrnul ve třech oddílech povídkovou tvorbu posledních let: z okupace (novelky Tonda strejček, Poslední zvonění, Neznámý – nejvíce), z prvního poválečného období a éry socializace. Stejně jako v předchozích dílech, ani zde nezvládl psychologii svých hrdinů. Revoluční společenské změny na venkově v zemědělství za socialistického přerodu zachycoval schematicky.
Díky rodině své švagrové Jarmily, pracující s manželem v ostravském studiu Českého rozhlasu, dostal Č. příležitost od 1966 spolupracovat s rozhlasovou redakcí vysílání pro děti a mládež. Připravil pro ni desítky pohádek, povídek, rozhlasových pásem a her pro mládež. Žádány byly jeho hry pro děti (zejména 1960 televizní scénáře pohádek O zlém větru Pudivětru a Slunce vyjde zítra). Pracoval i pro televizi, především pro její ostravské vysílání (hry-televizní scénáře Malíř a housle, 1974, Čas správných chlapů, 1975, Ostrov Lakamidón, 1979). Časopisecky publikoval v Nové svobodě (Ostrava), Rudém právu, Květech, Vlastě, spolupracoval s redakcí Červeného květu. Od 50. do 80. let byl typickým regionálním autorem Ostravska.
L: M. Baláš, Kulturní místopis Novojičínska, 1967, s. 20, 168; -kvk-, O nových cestách ostravské literatury, in: Ostravský kulturní zpravodaj, říjen 1972, s. 21; S. Urbanová, Pro malé čtenáře, in: Literární měsíčník 4, 1975, č. 3, s. 97; al, Poroučet zemi, in: Nová svoboda (Ostrava) 10. 4. 1976; M. Blahynka, Dvacetiletý Profil, in: tamtéž 6, 1977, č. 8, s. 126n.; J. S., Šedesátiny F. Č., in: Rudé právo 14. 1. 1977; J. Svoboda, Prožitek a svědectví, in: Nová svoboda (Ostrava) 24. 1. 1978; Setkání s F. Č., in: tamtéž 13. 1. 1979; A. Lubojacký, Jubileum pedagoga a spisovatele, in: tamtéž 15. 1. 1977; S. Urbanová, Jak se směje sluníčko, in: tamtéž 29. 9. 1981; táž, Pohádkový svět F. Č., in: Zlatý máj 26, 1982, s. 613n.; táž, O krajové tvorbě nikoliv okrajově, in: tamtéž 26, 1982, s. 288n.; M. Rusinský, Z včerejška k zítřkům. F. Č., in: Literární měsíčník 11, 1982, č. 9, s. 21n.; Tvorba 1982, č. 34, příloha Kmen, s. 2; S. Urbanová, Literatura pro děti a mládež na Ostravsku po r. 1945, 1984, passim; Portréty významných učitelů okresu Nový Jičín, 1988, s. 11n.; K životnímu jubileu F. Č., in: Nová svoboda (Ostrava) 15. 1. 1982.
P: Památník Petra Bezruče Opava (3 kartony); Biografický archiv ÚČL Praha.
Marcella Husová