ČEŘOVSKÝ František 21.3.1881-1962: Porovnání verzí
(ČEŘOVSKÝ_František_21.3.1881-0.0.1962) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 21.3.1881 | | datum narození = 21.3.1881 | ||
− | | místo narození = Bukovina | + | | místo narození = Bukovina u Nové Paky |
− | | datum úmrtí = | + | | datum úmrtí = 1962 |
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = | ||
| povolání = 44- Právník | | povolání = 44- Právník | ||
Řádka 10: | Řádka 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''ČEŘOVSKÝ, František''', ''* 21. 3. 1881 Bukovina u Nové Paky, † 1962 ?, právník, advokát, sběratel umění'' | ||
+ | |||
+ | Po studiích práv (JUDr. 1905) si v Praze založil vlastní advokátní | ||
+ | praxi. Díky četným stykům v uměleckých kruzích si | ||
+ | záhy našel klientelu a téma v §129 (o smilstvu proti přírodě), | ||
+ | zejména v otázce trestnosti homosexuality. Byl přesvědčen | ||
+ | o jejím vrozeném původu a pokusy o léčení sexuální orientace | ||
+ | či trestání homosexuálních styků považoval za zvrácené | ||
+ | a odporující lidským právům. 1919 publikoval v časopisu | ||
+ | ''Právník'' rozsáhlejší studii o této problematice a vyjádřil názor, | ||
+ | že nová, klerikálně nezatížená republika by mohla dosavadní | ||
+ | homosexualitě nespravedlivé zákony změnit. V tomto přesvědčení | ||
+ | jej utvrdilo zřízení sexuologického ústavu na pražské | ||
+ | lékařské fakultě v čele s F. Pečírkou (1920). Záhy Č. začal | ||
+ | spolupracovat i s Hugo Bondym a společně s dalšími připravil | ||
+ | nový návrh příslušných ustanovení trestního zákona, nadšeně | ||
+ | přijatý na mezinárodních konferencích, ale (přes účast | ||
+ | obou jako expertů příslušných ministerských komisí) nikdy | ||
+ | neschválený parlamentem. Přesto Č. i nadále osvětově působil | ||
+ | formou přednášek i publicisticky, polemizoval s odpůrci | ||
+ | (zejména soudními lékaři F. Hájkem a V. Slavíkem) a mnohokrát | ||
+ | u soudu zastupoval obviněné ze smilstva, mj. autora | ||
+ | první české knihy o homosexualitě (1924) F. Jelínka. | ||
+ | |||
+ | Ačkoli Č. nebyl homosexuálně orientován (měl manželku | ||
+ | a dva syny), snaha pomáhat neprávem poškozovaným ho přivedla | ||
+ | i do organizací, v nichž se homosexuálové sdružovali. | ||
+ | Byl členem redakční rady (1932–35) a aktivním přispěvatelem | ||
+ | časopisu ''Hlas''. ''List pro sexuální menšinu'', v polovině třicátých | ||
+ | let jednoho z mála periodik svého druhu na světě, spolu | ||
+ | s H. Bondym též působil v přípravném výboru ''Československé'' | ||
+ | ''ligy pro sexuální reformu''. Za okupace se veřejně neangažoval, | ||
+ | ale pod jejím dojmem vstoupil po válce do KSČ a již 1946 | ||
+ | se opět snažil prosadit své návrhy do trestního zákona. Připravovaná | ||
+ | redukce sexuálních trestních činů ovšem byla 1950 | ||
+ | na poslední chvíli odvolána s odkazem na sovětskou praxi | ||
+ | (v SSSR byla homosexualita trestná až do 1991). V polovině | ||
+ | padesátých let předal praxi ze zdravotních důvodů synu Miloši | ||
+ | Č. Ještě se ale dožil přijetí nového trestního zákona 1961, | ||
+ | který trestnost homosexuality zrušil. | ||
+ | |||
+ | Měl mnoho známých v uměleckých kruzích (přátelil se mj. | ||
+ | s Jiřím Karáskem ze Lvovic), byl znám též jako znalec a sběratel | ||
+ | moderního výtvarného umění. Jeho bohatá sbírka, 1960 | ||
+ | převzatá státem, byla v restituci navrácena Č. potomkům. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' §129 (b). Příspěvek k naléhavé reformě trestního zákona, in: Právník 58, | ||
+ | 1919, s. 166–200; K otázce trestnosti homosexuality, 1925; Život a osobnost | ||
+ | Bohumila Kubišty ve vzpomínkách současníků, 1949. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Osudová zalíbení. Sběratelé moderního umění 1, 1900–1996. Katalog | ||
+ | výstavy NG v Praze, 1996, passim; L. Slavíček, Sobě, umění, přátelům. Kapitoly | ||
+ | z dějin sběratelství v Čechách a na Moravě, 2008, rejstřík; F. Schindler, | ||
+ | F. Č., otec boje za dekriminalizaci homosexuálů v Československu, in: Souvislosti | ||
+ | 14, 2003, s. 70–79. | ||
+ | |||
+ | Jiří Martínek | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:44- Právník]] | [[Kategorie:44- Právník]] |
Verze z 7. 12. 2016, 13:07
František ČEŘOVSKÝ | |
Narození | 21.3.1881 |
---|---|
Místo narození | Bukovina u Nové Paky |
Úmrtí | 1962 |
Povolání |
44- Právník 73- Uměnovědec nebo historik umění |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136697 |
ČEŘOVSKÝ, František, * 21. 3. 1881 Bukovina u Nové Paky, † 1962 ?, právník, advokát, sběratel umění
Po studiích práv (JUDr. 1905) si v Praze založil vlastní advokátní praxi. Díky četným stykům v uměleckých kruzích si záhy našel klientelu a téma v §129 (o smilstvu proti přírodě), zejména v otázce trestnosti homosexuality. Byl přesvědčen o jejím vrozeném původu a pokusy o léčení sexuální orientace či trestání homosexuálních styků považoval za zvrácené a odporující lidským právům. 1919 publikoval v časopisu Právník rozsáhlejší studii o této problematice a vyjádřil názor, že nová, klerikálně nezatížená republika by mohla dosavadní homosexualitě nespravedlivé zákony změnit. V tomto přesvědčení jej utvrdilo zřízení sexuologického ústavu na pražské lékařské fakultě v čele s F. Pečírkou (1920). Záhy Č. začal spolupracovat i s Hugo Bondym a společně s dalšími připravil nový návrh příslušných ustanovení trestního zákona, nadšeně přijatý na mezinárodních konferencích, ale (přes účast obou jako expertů příslušných ministerských komisí) nikdy neschválený parlamentem. Přesto Č. i nadále osvětově působil formou přednášek i publicisticky, polemizoval s odpůrci (zejména soudními lékaři F. Hájkem a V. Slavíkem) a mnohokrát u soudu zastupoval obviněné ze smilstva, mj. autora první české knihy o homosexualitě (1924) F. Jelínka.
Ačkoli Č. nebyl homosexuálně orientován (měl manželku a dva syny), snaha pomáhat neprávem poškozovaným ho přivedla i do organizací, v nichž se homosexuálové sdružovali. Byl členem redakční rady (1932–35) a aktivním přispěvatelem časopisu Hlas. List pro sexuální menšinu, v polovině třicátých let jednoho z mála periodik svého druhu na světě, spolu s H. Bondym též působil v přípravném výboru Československé ligy pro sexuální reformu. Za okupace se veřejně neangažoval, ale pod jejím dojmem vstoupil po válce do KSČ a již 1946 se opět snažil prosadit své návrhy do trestního zákona. Připravovaná redukce sexuálních trestních činů ovšem byla 1950 na poslední chvíli odvolána s odkazem na sovětskou praxi (v SSSR byla homosexualita trestná až do 1991). V polovině padesátých let předal praxi ze zdravotních důvodů synu Miloši Č. Ještě se ale dožil přijetí nového trestního zákona 1961, který trestnost homosexuality zrušil.
Měl mnoho známých v uměleckých kruzích (přátelil se mj. s Jiřím Karáskem ze Lvovic), byl znám též jako znalec a sběratel moderního výtvarného umění. Jeho bohatá sbírka, 1960 převzatá státem, byla v restituci navrácena Č. potomkům.
D: §129 (b). Příspěvek k naléhavé reformě trestního zákona, in: Právník 58, 1919, s. 166–200; K otázce trestnosti homosexuality, 1925; Život a osobnost Bohumila Kubišty ve vzpomínkách současníků, 1949.
L: Osudová zalíbení. Sběratelé moderního umění 1, 1900–1996. Katalog výstavy NG v Praze, 1996, passim; L. Slavíček, Sobě, umění, přátelům. Kapitoly z dějin sběratelství v Čechách a na Moravě, 2008, rejstřík; F. Schindler, F. Č., otec boje za dekriminalizaci homosexuálů v Československu, in: Souvislosti 14, 2003, s. 70–79.
Jiří Martínek